Komi neumí komunikovat

Byť to z letmého pohledu na má hodnocení možná může být překvapující, ale nikdy jsem nebyl nějaký vášnivý čtenář mangy. Nějak intenzivněji jsem jí začal číst až v posledních letech. A jedna z mých oblíbených byla právě Komi-san, u které jsem se jako hodně lidí podivoval nad tím, že ještě nemá anime zpracování (pravidelně vyhrávala anketu jakou mangu by lidé nejvíc chtěli v anime podobě). Po jejím zhlédnutí jsem ale došel k zajímavému zjištění, že co pro mě funguje na papíře, nemá stejný efekt v anime, byť nemůžu říct, že by adaptace byla nepovedená, nezaznamenal jsem žádné dějové změny nebo krácení. Marně si tak lámu hlavu v čem to je, navíc jsem většinou četl mangu až po zhlédnutí anime a tam jsem stejný problém zatím neměl. Napadá mě jen několik věcí, možná všudypřítomný „dovysvětlující“ text dává v manze větší smysl, a nepůsobí tak rušivě, jelikož má člověk dost času pro jeho přečtení, v podstatě němá hlavní protagonistka také nepůsobí až tak „nemožně“ v zásadě „němém“ médiu a kvalita animace také nebyla zrovna nejvyrovnanější i tak bych ale čekal, že se budu u seriálu mnohem méně nudit. (22.01.2022)

Awww. Je to prostě KA-WA-JÍÍÍ. Protože Komi přece neumí komunikovat! A to ani anglicky! "Jen protože na nikoho nemluví neznamená, že se s ostatními nechce sblížit". Nádherně zpracovaná porucha sociální komunikace, kdy se Komi chce se všemi sbližovat i oni s ní, ale nejde to prostě tak, jako normálně. Komunikace pomocí přikyvování a psaní do sešitu suprová ♥. Strašně se mi líbilo přidání "komentátorky", která popisuje, jak se Komi cítí, na co myslí... Do toho Komi vyskočí takový ty cute Anime uši když se jí něco líbí, srdcovka. Ohledně příběhu je to takový klidný, oddechový, jednoduchý. Všichni v Komi vidí školní miss a strašně se s ní chtějí kamarádit a ona jak jinak - NECHÁPE. Od prvního dílu se jí druhá hlavní postava Tadano alias průměrňák snaží pomoci najít 100 přátel, od toho se po pár dílech začne znatelně upouštět, ale vadilo to něčemu? Koncept popisu toho, jak to mají lidi se sociální poruchou těžký to snad naplňovalo dokonale po celou dobu. Často jsem se u toho nasmál a bylo mi trochu hloupě i za samotný charaktery, ale takový emoce se podle mě od tohoto díla očekávali a to to taky splnilo :). Dalším pozitivem je samotná animace Komi, která je taková, no, originální a to myslím opravdu jen v dobrém, opravdu hezky zpracováno. Tempo seriálu mi začalo vadit až někdy v S 02x09, kdy se situace začaly víceméně opakovat a nic nového to již nepřinášelo. Vždy to začalo vypadat, jakože už už něco bude, but nakonec... No anyway dávám 85%, jelikož mám pozitivní vidinu očekávání od třetí sérky, takže prozatím zůstanu u 5ti hvězd :). (05.01.2024)

Ačkoliv toto anime bylo (alespoň v mé bublině) velmi očekávaný hit roku, ve finále mě spíš zklamalo. V prvním díle se vše rozjelo poměrně zajímavou a originální cestou, ale už po pár dalších epizodách vše začne upadat do průměru a stáčet se ke známým klišé. Navíc se příběh vůbec nikam neposouvá. Jako jediný (nebo jediná?) se s dějem snaží hýbat Najimi, ale ani to, zdá se, příliš nehne se vztahem hlavních hrdinů.  A tak zbývá pouze snůška příjemných jedno-epizodových příběhů. Jako oddechové anime, u kterého nemusíte přemýšlet a občas se zasmějete to ale funguje. 3/5 (14.01.2022)

Prvá séria bola vtipná, svieža a neopozeraná. Škola plná podivínov a jedna spolužiačka, z ktorej sú všetci unesení, ona má však problém prehodiť jediné slovo. Pri druhej sérii som mal pocit, že scenár písal niekto úplne iný. Miestami slušné WTF, miestami to malo švih, celkovo mi to ale prišlo akési nekonzistentné. A Ren bola až nezdravo úchylná. Vadilo aj postupné pribúdanie nových postáv; vo väčšine prípadov síce sympatických, ale po čase som sa v tom množstve už začínal strácať. Ak bude tretia séria, dúfam, že bude o niečo lepšia, než druhá. (21.07.2022)

Co jsem si objednal z Wishe: komediální, ale zároveň hřejivé anime o nemluvné středoškolačce a jejím začleňování do kolektivu. Co jsem dostal: ukrutně nudnou kokotinu o bizarní střední škole plné ještě bizarnějších retardů, u které jsem se ani jednou nepousmál a nezahřál. Problém anime o nekomunikativní Komi vidím především v tom, že neví, čím chce být, a tak chce být vlastně vším. Jednou se to snaží být tupou absurdní komedií, k jejímuž pochopení postačí skromný počet mozkových buněk, přičemž najednou přepne do vážného módu, rozezní se tklivá klavírní melodie a hrdinové smrtelně vážně pronáší životní moudra a srdceryvné výroky. Ani jedno nefunguje, notabene takto společně. Postavy dostávají a zase pozbývají mozek podle toho, jak se to zrovna hodí, stejně jako Komi mluví či nemluví podle toho, jak se to zkrátka líbí scenáristům, nahodilá absurdita se střídá se snahou o uvěřitelné chování postav a… výsledkem je jakýsi guláš podivné konzistence smíchaný ze všeho možného, který i přes mou snahu vydržet a pokračovat v konzumaci vedl už po pěti dílech k tomu, že jsem hodil šavli a raději to trápení ukončil. Sledování anime o nekomunikativní Komi pro mě bylo však v jedné věci unikátní. Jde o historicky první anime, u nějž jsem litoval toho, že umím japonsky a že rozumím tomu, o jak trapné jazykové hříčky se v originále snaží – ať už šlo o jména postav či rádoby vtipné přeřeky a nedorozumění, jazykový humor tam byl takřka na úrovni základní školy a po nakouknutí na anglický překlad na Netflixu jsem byl rád, že jej překladatelé povětšinou ignorovali. Jednu hvězdu dávám alespoň za zajímavý vizuální styl (i když podobně jako u Bakemonogatari mi tohle čtení „obrazovkových románů“ nebylo zcela po chuti) a kvalitu animace. Nečekal bych, že to anime kdy vyzdvihnu, ale zlaté Watamote oproti tomuhle. (05.04.2022)