Syn

po výborném Otci přichází Zeller s dalším rodinným dramatem s divadelními kořeny a tentokrát to funguje tak napůl. Ne snad, že by Syn nenabízel silnější momenty, ale tam kde Otec zvládnul překvapit a uzemnit originálním pojetím zhoršující se nemoci, filmů o tom jak si k sobě hledají cestu odcizený rodič s potomkem je přeci jen víc a v tomhle ohledu Syn nepřináší nic objevného. Možná by trošku pomohlo, kdyby se stopáž smrskla pod dvě hodiny, ale rozdíl ve finálním dojmu by nejspíš nebyl nijak zásadní...60% (18.02.2023)

K samotnému tématu a jeho ztvárnění nemám co říct, s ničím podobným jsem se vůbec nesetkal. Zbývá mi tak pouze ohodnotit film na základě jeho technických kvalit a hereckého výkonu. A po obou stránkách mě nechal dokonale chladným. Příběh je velmi předvídatelný a i když měl režisér k dispozici zkušeného kameramana, celou dobu sledujeme naprosto tuctové záběry. Jediný zapamatovatelný moment, který zároveň chytře znalejšímu divákovi napoví, jak to celé dopadne, se udá hned na začátku, kdy Nicolas (alias ztrápený syn), projde po chodníku kolem STOP značek a přitom kráčí doleva. Každopádně... když se asi v polovině na scéně z ničeho nic objevil Anthony Hopkins, tak mě znenadání napadlo, jestli náhodou tenhle film nemá něco společného se snímkem The Father. Hned jsem si to samozřejmě namířil na CSFD a hle, on ho natočil stejný režisér a rovnou zase podle vlastní divadelní hry :). Možná nakonec přeci jen bylo chladné vyznění záměrem? Každopádně po oscarovém úspěchu Otce má očividně Zeller otevřené dveře do Hollywoodu, když dokázal sehnat taková herecká esa. Tak snad to bude napotřetí lepší. (26.02.2023)

Klobúk dole pred výkonmi všetkých hercov. Už dlho ma nedostala dráma takto do kolien. Hugh Jackman hrá vetrom ošľahaného muža, ktorý má z materiálneho pohľadu na človeka všetko. Je to jeho život, ako v jednej replike nezabúda zdôrazniť, a on si ho zariadil tak, že má dve deti s dvoma rôznymi ženami. Býva v krásne zariadenom byte, má okúzľujúcu partnerku. V práci mu to perfektne ide a dokonca si ho vyhliadol kandidát v primárkach, aby mu pomohol s kampaňou, čím sa mu črtá kariérny posun. Ale predsa mu vzťah so starším dospievajúcim synom neklape ako by rád chcel, ako by ho ako muž mal rád pod kontrolou. Mladý chalan je vzpurný, ťažko čitateľný, kdesi v hĺbke zasiahnutý rozvodom rodičov. Keď sú oni traja spolu, vtedy akoby ožíva... akoby sa potvrdzuje stará pravda, že tí dvaja (rodičia) sa v dieťati stali jedným telom. A to nové telo ich až existenciálne potrebuje mať čo sa týka sprevádzania životom pri sebe oboch, nechce ich vidieť rozhádaných a od seba. Zen McGrath pôsobí v roli syna trochu neobratne, ale pre mňa sú jeho vyjadrovania, neistota, naopak, skvele stvárnené. Totižto on sám má so sebou problém a ťažko ho pomenúva, ale postupom času sa k jadru dostávame. Akosi ho však nevie stále pochopiť otec, a nepomáha ani keď sa k nemu nasťahuje syn. A toto nepochopenie, nemožné pod nánosom všetkého balastu okolo, je jeho prekliatím. Skvele naň sedí Kristov citát z evanjelií, ktorý som čítal v jednej úvahe k filmu: "Kto by si chcel život zachrániť, stratí ho, ale kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho. Veď čo osoží človekovi, keby aj celý svet získal, a svojej duši by uškodil?! Alebo za čo vymení človek svoju dušu?!" Veru, šťastný život detí je šťastím aj rodičov, v tomto prípade otca. V tejto snímke je znázornený opak a spolu s dojemným záverom ukazuje divákovi archetypálne dôsledky postoja mnohých súčasníkov, ktorí žijú svoje životy tak, akoby ich život sa mal točiť len okolo toho na čo aktuálne majú chuť, akoby os sveta prechádzala ich chrbticou, akoby stále len hľadali vlastné šťastie. Dôležitým momentom snímky je aj rozhovor otca Petera s jeho vlastným otcom, ktorého hrá Anthony Hopkins. Tento herecký starček v minimalistickej roli zhrnie to čo robí mnoho mužov vo výchove keď je to ťažké a čo mu on sám radí - "len sa cez to treba preniesť". Tak to robil on a vyšlo to, avšak tiež to poznačilo jeho vzťah so synom. Jeho syn našťastie netrpel psychickými problémami, no dnes je doba iná a to sa mu snaží vysvetliť Peter, ale márne. Dnešná generácia Z skrátka vyrastá v digitálnom veku kedy je potreba vzťahov kľúčová a tento film to majstrovsky vykresľuje. (29.12.2023)

Kdo, bohužel, zná velmi zblízka téma depresivních a úzkostných poruch dospívajících dětí, zdevastovaných okolnostmi, vztahem rodičů, neschopných zařadit se, nešťastných z bezvýchodnosti svých stavů, musí ocenit naprostou preciznost a cit, s jakým bolestné a stále velmi nechápané téma Zeller zpracoval. Nepodivuji se nízkému hodnocení, které vyvěrá z komplikovanosti a specifičnosti tématu. Divák, nemající vlastní zkušenost, těżko ocení, jak do detailu přesně a autenticky The Son zrcadlí srdceryvnou a bolestnou problematiku psychických potíží zlomeného, mladého člověka. Zatímco stařecká demence z The Father je společnosti dobře známý a akceptovaný fenomén, diagnostikovaná úzkostná a depresivní porucha u dětí a mladistvých je stále v drtivé většině chápána jako vrtoch, neschopnost a neochota se zařadit, nezodpovědnost a nedostatek snahy a absence režimu a pořádku a nikoliv jako seriózní nemoc, o čemž svědčí i nízké hodnocení zde, narozdíl od ovacemi nad The Father. (Hopkins si zde zahrál malinkou roličku Jackmanova bezcitného otce.) (19.02.2023)

Film o rozmaznanom zmrdíkovi, ktorý si myslel, že svet sa točí iba okolo neho a ktorý svojou 'vychcanou' povahou emočne zdieral svojich rodičov. Moc ma to nebavilo. Kvôli tomu zmrdovi som ho musel dávať na viac krát. Stále som bol v nepríjemnom napätí, či neurobí nejakú chujovinu alebo tak. Navyše tu všetci herci hrajú súťaž o najutrápenejší ksicht. Jednoznačne by vyhrala Laura Dern, ktorá by hravo prebila i Nicolasa Cagea. A ten je svojou 'utrápenosťou' neprekonateľný! (11.03.2023)