Fabelmanovci

Zatímco nedávno viděný Babylon byl oslavou filmového umění v jaksi nabubřelém stylu plném ega, toto je naopak čirá a krásná oslava kinematografie skrz Spielbergův osobní příběh. A Spielberg opět převedl svůj ryzí talent, zápal a cit pro tvoření nezapomenutelných filmových skvostů. Tentokrát jde o dílo o to osobitější a speciálnější, jelikož divákovi předkládá skutečný režisérův příběh sledující jeho dospívání, rodinné záležitosti a rostoucí lásku k filmové tvorbě. Měla jsem za to, že jde pouze o „částečnou“ autobiografii a že velká část byla vyfabulovaná pro účely filmu. Jenže když jsem si zpětně četla o tom, co z filmu je věrné skutečnosti a co ne, zjistila jsem, že se filmové dění vlastně velmi drží skutečných událostí Spielbergova života. A tím spíš proto tleskám nad výsledkem, jelikož zachycuje pravdivé dění, aniž by si musel pomáhat velkým množstvím přikrášlování a změn. A přesto je to divácky velmi poutavý zážitek! Takto přirozeně a zároveň poutavě umí příběhy zpracovat asi jen Spielberg. Navíc jsem se mohla skrze film dozvědět více o jeho původu a pozadí, o intimních záležitostech jeho rodiny, o problémech ohledně antisemitismu a šikany… Za mě velmi hutný a nabitý a přesto zároveň přirozený lidský příběh. Samotnou mě překvapilo, že film náhle skončil (sledovala bych Spielbergovy osudy dál :)). Konec mi skutečně přišel trochu moc náhlý, asi jsem necítila dostatečné „vyvrcholení“ příběhu, ale na druhou stranu to asi dá rozum, protože v rámci Spielbergova života rozhodně nešlo o konec, nýbrž o začátek nové éry… Každopádně, k pětihvězdičkovému hodnocení chybí opravdu málo – za mě výsledný dojem skvělý, ale subjektivně mi k nejvyššímu hodnocení něco málo chybělo (snad právě onen pocitově silnější závěr). (Viděno 4.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,4★)~ (15.03.2023)

Posledním záběrem Spielberg nechtěně odhalí, v čem je jeho problém. Jeho filmy totiž nejsou ke hře na nějakou hravou spontánnost vůbec připraveny. On je pořád tím perfekcionistickým choreografem, který má vždy věci ve správný čas na správném místě ve správném rámu. Je to skvělá schopnost, když se aplikuje na žánrové filmy, jsou s ní ale potíže pokud se snažíte jít hlouběji do postav a jejich komplikovaných vztahů. Většina zúčastněných tady pak přepíná mezi dobovými či charakterovým archetypy a pokusy o ztvárnění reálných postav, které mají nějakou hloubku a úděl. To, že Spielberg posledních 30 let úspěšně redukoval či eliminoval ze svých filmů ženské postavy, budiž nápovědou, že nejhůře to odnesla jeho filmová matka, Michelle Williams, která zde působí jako manická schizofrenička, ačkoli definičním znakem její postavy je dle všeho "jen" nenaplněná láska. Kdo zná režisérovo rodinné pozadí, tak ho navíc musí zaujmout, jak obhajuje svého otce, selhávajícího ve své roli, jakkoli celá jeho dosavadní tvorba byla zásadně ovlivněna právě tím, že je v ranném věku opustil (viz typické spielbergovské anti-otcovské figury, které v průběhu děje úspěšně zfotrovatí). Odsuneme-li ale toto stranou, zbyde nám pořád to duo Kaminski-Spielberg, jejichž filmy působí svojí "měkkostí" a zdrženlivostí sice jaksi staromódně, ale přitom jsou takřka neustále v pohybu a stojí za nimi zjevná inscenační námaha. (07.03.2023)

Už navždy ve stínu obsáhlé filmografie svého režiséra se bude skrývat tenhle nenápadný klenot. Režisérovo vzpomínání na dětství mohlo dopadnout různě - pateticky, jako kýč, senilně, rádoby umělecky, opulentně (podobného úkonu se zhostil Fellini, Brannagh, Cuarón a další)...ale dopadlo jako komorní film o ne zcela konvenční rodině, problémech dospívání a složitém vztahu rodičů a dětí. A Spielbergovy filmové počátky jsou jen jakousi třešničkou na dortu. Už dlouho ve mně žádný film nezůstal tolik dní po shlédnutí a s touhou vidět ho znovu... (16.12.2022)

Není náhoda, že tak krásný film o lidech a filmařině je autobiografickou zpovědí autora nejsrdečnějších kousků kinematografie. Kruh se uzavírá, jedinečná křehkost ikonické filmařské formy Spielberg + Kamiński + Williams splývá s obsahem jako nikdy předtím. Sem to všechno směrovalo. ___ The Fabelmans jsou nejkomplexněji odvyprávěné rodinné drama, co jsem kdy viděl. A přestože v něm nedojde k žádné tragické události, mně osobně  i nejvíce zasahující rodinné drama. Procítění životních událostí dětství a mládí v nejmenších, ale současně nejzásadnějších detailech, ztělesněné do adekvátně citlivého, chirurgicky přesného filmového vyprávění. Mozaika střípků formujících osobnost člověka, který skrze bolest i radost srostl s filmovou kamerou. Ta mu odhalila počátek největšího (rodinného) zklamání v dospívání, i mu pomohla elegantně vyřešit středoškolský problém se šikanou. Že se pak s kamerou zapsal do uměleckých a společenských dějin světa, už je jiný příběh. ___ Cinefilský rozměr The Fabelmans je bonusem k vyprávění o rodinných hodnotách, které bylo vždy alfou a omegou jeho díla. Až zde ho udělal klíčovou součástí příběhu, navíc hezčeji, než jsme si mohli přát. Castingové překvapení v epilogu a poslední záběr filmu mě dostali do kolenou. Vrátili mě tam, kam jsem se bál, že už mě současná kinematografie nevrátí. Steven forever ❤️ (05.12.2022)

Spielberg sa rozhodol, že je čas rozprávať aj o sebe, aj keď nie doslovne. Síce to robil už po minulé roky, keď vo viacerých svojich filmoch načrtol svoje biografické osudy, tu ale ide na ostro. A opäť to robí dokonalo. Steven nám proste dospel a obzerá sa za životom. Už to väčšinou nieje stále to večné dieťa a jeho filmografia aj tomu zodpovedá, ale nemôžme mu vyčítať, že sa v poslednej dobe sústreďuje menej na blockbasterové kúsky. On si to ako jeden z mála, za to všetko, zaslúži. (13.06.2023)