Fabelmanovci

Láska k filmům: ve filmu.... Povinná četba pro všechny filmokluky a filmoholky? Bezpochyby. Spielberg ve vrcholný formě? Určitě ne. Asi jsem čekal víc [možná až příliš], i tak jsou Fabelmanovi řemeslně poctivou a extrémně intimní semi-autobiografickou coming-of-age výpovědí Stevena Spielberga o jeho dysfunkční rodině, strastech a radostech dospívání, a fascinaci filmovým uměním. Je to možná trochu zbytečně zdlouhavý, naivní a přehnaně sentimentální, ale svým způsobem kouzelně povznášející – jak už je ostatně u Spielberga zvykem; ten chlap je fakt mistr svýho řemesla. To vše a ještě mnohem víc od milovníka kinematografie, pro milovníky kinematografie, no neber to; co chtít víc. Finální scéna s Lynchem geniální... 8 opiček z 10 (28.11.2022)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)

Opravdu jsem se těšil, že Spielberg předvede své mistrovství, protože přeci jen převádí na stříbrné plátno svou biografii. Nemohl jsem být dál od pravdy, protože tohle je spíš příběh o rozvráceném manželství, spíše než sonda do života jednoho z nejlepších filmařů světa. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, jak odfláknutě to celé působilo. Překvapivě ploché zejména po herecké stránce. A i když se všichni snažili film velebit, na Oscarech totálně propadl. (16.12.2022)

Milé nostalgické vzpomínání s mnoha krásnými scénami, které bohužel míří tak nějak zbytečně na jistotu. Aby vše došlo i pomalejšímu divákovi, Speilberg mu to podá nesmyslně doslovně, obsahem i formou, která ve správný moment huláká "DIVÁKU, TEĎ MÁŠ NĚCO CÍTIT". Dialogy psal někdo, kdo naposledy četl ve filmu zmiňovaného Dickense, (líbí se mi část v závěru, kdy postava matky popře své předchozí srdceryvné tvrzení v průběhu jediné minuty), až mě napadlo, že možná byl záměr vypovídat je formou děravějící paměti, která si slova spíš domýšlí, než vybavuje... (01.01.2023)

Tvorbu Stephena Spielberga budem asi sledovať dokým bude medzi nami. A hovorím to napriek tomu, že jeden z jeho absolútne najväčších filmov som stále ešte nevidel. No na to asi musí mať človek aj trošku náladu. Pre jeho posledný projekt to podľa mňa ale tak asi neplatí, lebo "The Fabelmans" je podľa mňa film do každého počasia a do akejkoľvek nálady. A hoci je to primárne dráma, tak sa do filmu dostane aj celkom solídna dávka dobrej komédie, kde som sa od srdca na niektorých scénkach smial. Nemám problém uveriť ani tomu, že sú to skutočne spomienky Stephena Spielberga na jeho život, jeho rodinu a jeho filmové začiatky. A je treba uznať, že sa z neho vyformoval skutočný režisérsky génius, ktorého aj menej kvalitné filmy majú v sebe určité čaro, ktoré je treba oceniť. Pretože skutočne bol schopný vidieť veci, ktoré by sme možno my nemali talent vidieť. Má určite môj obdiv ako režisér a v tomto filme si ho zaslúžil vo viacerých momentoch. Scénky v Arizone sú skvelé a myslím si, že z nich ide asi aj najväčšia dávka srdca. No za highlight filmu považujem scénku ako premietne Sam premietne svoj "Ditch Day" film. Film ma nikdy nenudil, bol som týmto príbehom solídne zaujatý a tak nejako dúfam, že si získa aj väčšiu pozornosť divákov. Pretože stojí za to byť pri tom. A mať možnosť vidieť to na veľkom plátne musí byť ohromné. Hodnotenie: A (04.01.2023)