Fabelmanovci

Najlepší a najmenej senilný Spielberg počínajúc War Horse. Detská pasáž je slabá a radšej sa pozriem na jeho imitáciu v Super 8 a Michelle Williams je spektakulárne otrasná, ale počínajúc presunom do puberty je to každou minútou lepšie a lepšie. Dobová atmosféra je krásna (najmä pastelové farby), zvyšok obsadenia fantastický (Lynch!), dráma funkčná a má to viaceré emotívne i vtipné scény (strihanie kempovania alebo Ježiš). (12.12.2022)

Sammy Fabelman miluje film. Spolu s kamarády a celou rodinou točí malé amatérské snímky a sní o kariéře režiséra. Jenže pak díky svému koníčku odhalí ošklivé tajemství svých nejbližších, které ho donutí přemýšlet o všem, co až doposud znal. Steven Spielberg natočil částečně autobiografický příběh, který je dojemný, zábavný, vtipný a především uvěřitelný. A i když je i nostalgické a melancholický, nikdy nepůsobí vlezle. Poctivé a divácky vděčné drama od vypravěče, který svojí práci sakra dobře rozumí. (24.11.2022)

Abych ve zkratce vysvětlil svůj problém s tímhle filmem, popíšu závěr, takže mírný spoiler, byť se z něj moc konkrétního o ději nedozvíte. Sam se dostane před jednoho ze svých idolů, režiséra Forda, který mu řekne, že horizont má být buď nahoře, nebo dole, ale nikdy uprostřed. Takže vy okamžitě víte, co bude posledním záběrem filmu. A ten poslední záběr přichází HNED V NÁSLEDUJÍCÍ SCÉNĚ. Ten film v sobě nemá překvapení, nemá druhý plán, nemá nic než to, co všechny postavy zřetelně (a často neúměrně artikulovaně, zvlášť když jde o děti) nahlas říkají. Je to jako koncept filmu, kde je vše na svém místě, ale ničím to neožije. Je to film, kde je horizont neustále uprostřed, krom jediného momentu, kdy je změna ohlášena a vysvětlena dopředu. Natočeno samozřejmě pěkně. 65 % (21.11.2022)

Vycizelovaná reminiscence na dětství a dospívání jedné obyčejné middle-class rodiny. Spielberg zvládá kouzlit úsměvy i slzy, radost i smutek s lehkostí sobě vlastní a tak trochu vzpomíná na svoje dětské roky, kdy nadšení do pohyblivých obrázků pro něj zřejmě bylo vším a to i přes složité vztahy jeho rodiny. Je trochu problém s rytmem a předlouhou stopáží, ale to vše díky důslednému vyprávění a vybarvení postav. Poslední scéna je nejlepší. (13.02.2023)

Milé nostalgické vzpomínání s mnoha krásnými scénami, které bohužel míří tak nějak zbytečně na jistotu. Aby vše došlo i pomalejšímu divákovi, Speilberg mu to podá nesmyslně doslovně, obsahem i formou, která ve správný moment huláká "DIVÁKU, TEĎ MÁŠ NĚCO CÍTIT". Dialogy psal někdo, kdo naposledy četl ve filmu zmiňovaného Dickense, (líbí se mi část v závěru, kdy postava matky popře své předchozí srdceryvné tvrzení v průběhu jediné minuty), až mě napadlo, že možná byl záměr vypovídat je formou děravějící paměti, která si slova spíš domýšlí, než vybavuje... (01.01.2023)