Fabelmanovci

Steven Spielberg celý svůj život točil jedno vtahující filmové dobrodružství za druhým, na stejném principu fungují i krapet biopičtí Fabelmanovi. Práce s motivy síly filmového média, rodinných vztahů a nádech realistické magie, která dohromady skládá jedno z nejpůsobivějších coming-of-age dobrodružstvích posledních let. Spielberg zdánlivě za všechny ty roky nezapomněl pouze na důležitost horizontu, ale především na sílu vtahujícího vyprávění.  V jeho vyrůstání je poté velmi snadné se krapet nalézt a propadnout jeho osobnosti ještě víc. John Ford by byl hrdý.... (21.11.2022)

Spielbergovo rozjímání nad dětstvím a dospíváním s kamerou v ruce. V základu jednoduchý a přímočarý film, ale Spielbergovo mistrovství tu jede zas jednou naplno, a nevýjimečný příběh civilního rodinného dramatu podává velmi výjimečným způsobem. Nestane se kultem, ale je podívanou nadmíru příjemnou. 8/10 (05.03.2023)

Nádherná autobiografická zpověď legendárního režiséra, v níž skrze zjevné i chytře nenápadné náznaky probleskují jeho typické režisérské postupy. Snímek The Fabelmans nám ukazuje tu nejvíce formativní část režisérova dospívaní, v němž se položily základy jeho nehynoucí lásce k filmovému řemeslu a režii jako takové. Celý tento příběh následně obepíná bolestivě známý příběh jeho rodičů, což ho donutí přemýšlet a pochybovat o všem co doposud poznal. Spielberg se všemi těmito ingrediencemi pracuje přesně tak jak čekáte, takže na ploše čítající 151 minut vytváří vtahující filmový koktejl, který ve svých nejsilnějších momentech dokáže být vtipný, třeskutě břitký, krásně rodinný, ale především dokonale uvěřitelný. Po celou dobu stopáže jsem se kochal každou vteřinou tohoto bezesporu dokonalého zážitku, který na dnešní smutně strnulé filmové scéně působí jako čisté zjevení. Steven Spielberg zkrátka natočil krystalicky čistý film po všech stránkách. Pokud jste tedy, stejně jako já, fanoušky jeho práce, snímek The Fabelmans by Vám rozhodně neměl uniknout. Nic takového už se (bohužel) dnes opravdu netočí. Výborná práce! PS: U závěru snímku s režisérem Johnem Fordem (epický David Lynch!) a hledáním horizontu mi ukápla slza dojetí. Tohle je prostě cinefilní zážitek se vším všudy! „Movies are dreams that you never forget.“ (11.01.2023)

Zatímco nedávno viděný Babylon byl oslavou filmového umění v jaksi nabubřelém stylu plném ega, toto je naopak čirá a krásná oslava kinematografie skrz Spielbergův osobní příběh. A Spielberg opět převedl svůj ryzí talent, zápal a cit pro tvoření nezapomenutelných filmových skvostů. Tentokrát jde o dílo o to osobitější a speciálnější, jelikož divákovi předkládá skutečný režisérův příběh sledující jeho dospívání, rodinné záležitosti a rostoucí lásku k filmové tvorbě. Měla jsem za to, že jde pouze o „částečnou“ autobiografii a že velká část byla vyfabulovaná pro účely filmu. Jenže když jsem si zpětně četla o tom, co z filmu je věrné skutečnosti a co ne, zjistila jsem, že se filmové dění vlastně velmi drží skutečných událostí Spielbergova života. A tím spíš proto tleskám nad výsledkem, jelikož zachycuje pravdivé dění, aniž by si musel pomáhat velkým množstvím přikrášlování a změn. A přesto je to divácky velmi poutavý zážitek! Takto přirozeně a zároveň poutavě umí příběhy zpracovat asi jen Spielberg. Navíc jsem se mohla skrze film dozvědět více o jeho původu a pozadí, o intimních záležitostech jeho rodiny, o problémech ohledně antisemitismu a šikany… Za mě velmi hutný a nabitý a přesto zároveň přirozený lidský příběh. Samotnou mě překvapilo, že film náhle skončil (sledovala bych Spielbergovy osudy dál :)). Konec mi skutečně přišel trochu moc náhlý, asi jsem necítila dostatečné „vyvrcholení“ příběhu, ale na druhou stranu to asi dá rozum, protože v rámci Spielbergova života rozhodně nešlo o konec, nýbrž o začátek nové éry… Každopádně, k pětihvězdičkovému hodnocení chybí opravdu málo – za mě výsledný dojem skvělý, ale subjektivně mi k nejvyššímu hodnocení něco málo chybělo (snad právě onen pocitově silnější závěr). (Viděno 4.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,4★)~ (15.03.2023)

Posledním záběrem Spielberg nechtěně odhalí, v čem je jeho problém. Jeho filmy totiž nejsou ke hře na nějakou hravou spontánnost vůbec připraveny. On je pořád tím perfekcionistickým choreografem, který má vždy věci ve správný čas na správném místě ve správném rámu. Je to skvělá schopnost, když se aplikuje na žánrové filmy, jsou s ní ale potíže pokud se snažíte jít hlouběji do postav a jejich komplikovaných vztahů. Většina zúčastněných tady pak přepíná mezi dobovými či charakterovým archetypy a pokusy o ztvárnění reálných postav, které mají nějakou hloubku a úděl. To, že Spielberg posledních 30 let úspěšně redukoval či eliminoval ze svých filmů ženské postavy, budiž nápovědou, že nejhůře to odnesla jeho filmová matka, Michelle Williams, která zde působí jako manická schizofrenička, ačkoli definičním znakem její postavy je dle všeho "jen" nenaplněná láska. Kdo zná režisérovo rodinné pozadí, tak ho navíc musí zaujmout, jak obhajuje svého otce, selhávajícího ve své roli, jakkoli celá jeho dosavadní tvorba byla zásadně ovlivněna právě tím, že je v ranném věku opustil (viz typické spielbergovské anti-otcovské figury, které v průběhu děje úspěšně zfotrovatí). Odsuneme-li ale toto stranou, zbyde nám pořád to duo Kaminski-Spielberg, jejichž filmy působí svojí "měkkostí" a zdrženlivostí sice jaksi staromódně, ale přitom jsou takřka neustále v pohybu a stojí za nimi zjevná inscenační námaha. (07.03.2023)