Reklama

Reklama

Velká premiéra

  • Česko Šnajdr (pracovný názov) (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Pro herce Šnajdra (Pavel Šimčík) je život jedna velká hra. Málokdo pozná, kdy věci myslí vážně. Jeho žena Markéta (Klára Melíšková) je už na něj alergická a manželskou krizi se snaží řešit u psychologa (Jakub Žáček). Šnajdr raději mizí do Olomouce, kde se chytá své první režijní příležitosti, ve které chce zazářit se svou babičkou (Iva Janžurová). Oba totiž milují improvizaci. Tu překvapivě dokáže tvořit i babiččina pečovatelka Mikina (Iva Pazderková), což Šnajdra oslní. Kariérista Grunt (Miroslav Krobot), který šéfuje divadlu, doufá, že představení bude událostí sezóny. To se nakonec stane, ale jinak, než si představoval. Sám je totiž, aniž by chtěl, vtažen Šnajdrem do hry. (Falcon)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (109)

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Miroslav Krobot jako herec je perfektní, ale na režijní stoličce se mi jeho filmy zatím tolik nelíbí. Přeci jen je rozdíl točit divadlo a film. A Velká premiéra se k divadlu vrací. Šnajdr si chce vyzkoušet improvizační hru, což není vždycky snadné. Pomáhá mu babička s níž hrají podivné hry. Jednotlivé postavy ale působí zvláštně a našel jsem snad jednu, dvě, které věděly co chtějí. U filmu postrádám hlubší něco, co nepřišlo po celou dobu. Není asi úplně v pořádku, když jsem se závěrečnými titulky přemýšlel, o čem ten film vlastně byl. Nepůsobil na mě ani jako komedie ani řádné drama. Snad jen trpící Touretteovým syndromem ocení snímek jako propagaci této hrozné nemoci. ()

fabecc1222 

všetky recenzie používateľa

Krobot jako režisér si jde prostě stále svým směrem, u kterého, troufám si říci, se ale vůbec netrefuje do vkusu většinového diváka, ale příliš ani do vkusu náročnějšího diváka, a prostě si to furt dělá po svém, bez ohledu na okolí. Těžko vlastně říct, co chtěli tvůrci tímhle filmem říct, nebo k čemu ho směřovat, protože hlavní linka je strašně slabá, a Pavel Šímčík prostě není herec pro hlavní roli. Naopak pozitivně překvapí Iva Pazderková v dost umírněné roli. Komediální momenty nejsou moc k zapamtování, v paměti ustrne tak možná opakovaný vtip s prasetem, ale to je tak vše. Nevím, prostě pro mě Krobot jako sólo režisér žije v úplně jiném světě než já. ()

Reklama

Bebacek 

všetky recenzie používateľa

Velká očekávání jsem neměla, ale nakonec jsem dostala příjemnou zábavu. Miroslav Krobot sám ve vedlejší roli ředitele jednoho olomouckého divadla je tam nejlepší. Prostě tam jen stojí, má ten svůj poker face, pronese jednu větu a je váš. A navíc je tam moje Olomouc, že ano!  Do kina si na to zajděte, litovat nebudete. ()

xaver odpad!

všetky recenzie používateľa

Když chce Krobotův vesmír kašlat na diváky, tak ať je nezatěžuje podobnými snímky snímky. Rád bych věděl, kdo to financoval a kolik lidí asi na to šlo do kina. Film prostě k nekoukání, prohlídka ztraceného času. Snad jen autor si v tom liboval. Něco tak sebestředného, nudného, rádoby šokujícího a nic neříkajícího (snad jen autorovi) jsem již dlouho neviděl.  A již vůbec nechápu, proč by to měla být komedie a drama již vůbec ne. Prostě ubohý odvar vnitřní rozervanosti autora? Snad je taková vnitřní představa autora zajímavá jen pro něho a pár diváků trpícími depresemi.  Trojúhelník režisér, manželka a psycholog je tak ubohá, primitivní a vlastně nic neříkající, že vůbec nechápu, jaký to mělo mít pro film přínos. Stejně tak úlet hlavního představitele  s Jenovéfou Bokovou (která snad byla jediným světlým bodem ve filmu) byl slabým odvarem snad vášně? Možná jsem dobře nepochopil myšlenkové pochody autora, ale jako běžný divák nemohu dát víc než odpad! ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Jméno herce a režiséra Miroslava Krobota bývá spojováno především s Dejvickým divadlem, to ostatně odrážel i jeho celovečerní debut Díra u Hanušovic z roku 2014. Filmová režijní prvotina tehdy 64-letého Miroslava Krobota vsadila na ansámbl Dejvického divadla (Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, David Novotný či Krobota dcera Lenka Krobotová), o 4 roky později došlo na druhý celovečerní film Kvarteto, kde šlo ovšem z Dejvického divadla maximálně v rámci menších rolích vyhledat Krobotovou a Pavla Šimčíka. Právě ten se poté stal hlavní tváří Krobotova třetího celovečerního filmu, kdy šlo snadno doufat, že Krobot tentokrát natočí o poznání lepší film. To se sice vyloženě nekoná, Krobot ovšem dokázal realizovat minimálně svůj nejlepší film. Což ovšem pochopitelně v kontextu nezní zas tak oslavně. V základu se nic nemění: Krobot i napotřetí stál za kamerou, sepsal scénář spolu s Lubomírem Smékalem a vsadil na dva známé z Dejvického divadla (Šimčík a Klára Melíšková). Krobot ovšem tentokrát stál i před kamerou, k obsazení se přidala Iva Janžurová, Jenovéfa Boková či Iva Pazderková a i tentokrát servíruje tak trochu něco jiného. Ty největší klady Krobota se projevují i zde. Jeho ideální cit k humoru, práce s herci, komediální načasování i fakt, že povětšinou statické záběry jsou občas nahrazené nějakým zajímavějším kamerovým nápadem (párkrát zde dojde na využití táhlých záběrů šikovným kameramanem Martinem Štrbou).  Pavel Šimčík bývá povětšinou v rámci Dejvického divadla zastíněn právě jmény jako Ivan Trojan či Martin Myšička, potěší tak fakt, že Šimčík konečně dostává větší roli, kdy dostává prostor pro projev svého komediálního nadání, kdy jen zamrzí, že mu scénář spíše dělá medvědí službu a Šimčík tak ve finále zas tak velkou příležitost nedostává a i díky tomu zůstane ještě nějakou dobu tak trochu nedoceněn díky účasti v repertoáru plném slavnějších kolegů. Šimčík to nemá lehké ani proto, že si pro sebe prakticky všechny momenty ve filmu krade Iva Janžurová, která i ve věku 81 let dosahuje titulu paní herečky a babičku s Tourettovým syndromem hraje tak skvěle, že by Karel Ondrka mohl závidět.  Scénář funguje především v bizarních konfrontacích, které těží z bizarního humoru. Krobotův rukopis z Dejvického divadla se v průběhu nezapře, především i proto, že se Velká premiéra tak trochu snaží být sondou do duše průměrného divadelníka. Jenže právě zde se objevuje podivná anomálie, kdy není jisté, co přesně vše chce film komentovat, čeho všeho se chce dotknout a jak moc to vlastně zvládá. V průběhu se tak objeví sonda do duše snaživého umělce konfrontujícího se s diktátem z vedení, nahlédnutí do nefunkčního manželství, posedlost a spousty dalších motivů a potencionálních metafor a alegorií, které není snadné tak úplně pochopit. Krobotův film ani tentokrát nepředstavuje ideální prototyp českého mainstreamového filmu, spíše připomíná podivný pokus o umělecký film s ambicemi, které mu ovšem k tomuto statusu chybí více uměleckého rukopisu a v součtu i ambic. Výsledný produkt tak snadno připomene proces, kdy pejsek s kočičkou vařili dort. V součtu to tak znamená, že i když je v jednotlivostech Velká premiéra vlastně strašně moc sympatická, jako výsledný servírovaný dezert dvakrát nefunguje. V průběhu dokáže Velká premiéra evokovat několik podobných filmů a to ani není nutné myslet na zahraniční tvorbu a zůstat na zemi v naších luzích a hájích. V součtu pak Krobotův přístup evokuje právě přístup zkušeného divadelního tvůrce, který si ovšem ani při třetí filmové celovečerní štaci neuvědomil, že jde o tak trochu jinou disciplínu. Velké premiéře tak ve finále nejvíc prospívá fakt, že trvá pouze 90 minut, poměrně rychle uteče a všechny ty nedořešené otázky se divákovi mohou rychle vypařit z hlavy. Chvílemi to ovšem skutečně působí dojmem, že se v jistých bodech mohlo něco navíc přidat, v jistých momentech film i díky krátké délce zbytečně zamrzne a v součtu působí jako záležitost, která by možná mohla fungovat na prknech Dejvického divadla. Záležitost, ze které by možná šikovnější scénárista dokázal vytřepat něco víc a zároveň samotnému scénáři dodat cosi jako hloubku, který výsledný film nakonec víceméně postrádá. Na konci to tedy působí, že je již štika chycena na háčku, pak se ovšem ukáže, že Krobot jakoby výčitkami hodil rybu zpět do vody. A tím tak trochu svému dítku zlomil vaz. K čemuž svadí i fakt, že ústřední hudební podkres začne u diváků vyvolávat agonii zhruba hned po prvním použití.  Miroslav Krobot tak natočil svůj nejlepší film, kterému se ovšem přinejlepším dá nadávat do ucházejícího filmu. Jde o podivný film, který není určen pro konzumenta průměrných českých komedií, zároveň ovšem není moc důvod k tomu, aby ho viděl divák hladový spíše po ambicióznějších a umělecky hodnotnějších stránkách. Je to tak film existující ve své vlastní speciální šedé zóně, který je vlastně těžké komukoliv doporučit. Na druhou stranu ovšem rozhodně má své světlé stránky. Zbytků ovšem v součtu pořád zbude víc než dost.... () (menej) (viac)

Galéria (21)

Zaujímavosti (4)

  • Scéna, kdy Pavel (Pavel Šimčík) skončí sražený na zemi v parku, vychází ze skutečného zážitku Pavla Šimčíka. V březnu 2017 jej u autobusové zastávky Pod Dálnicí v Praze-Michli přepadl lupič, jenž ho nejdříve úderem srazil k zemi, a poté mu odcizil peníze a kreditní kartu. Policii se podařilo pachatele dopadnout, soud mu posléze udělil 2,5letý nepodmíněný trest. (pavelvojta)
  • Televizní premiéru na stanici ČT1 si nenechalo ujít přes 600 tisíc diváků starších 15 let, s podílem sledovanosti 18,01 % se jednalo o nejsledovanější večerní pořad po 20:00. (rublik05)
  • Natáčanie filmu prebiehalo v Olomouci. (dyfur)

Súvisiace novinky

Finále Plzeň 2022 se blíží!

Finále Plzeň 2022 se blíží!

22.09.2022

Už po 35. se uskuteční filmový festival Finále Plzeň. Oslavy českého filmu budou v západočeské metropoli probíhat od 23. do 28. září. Během šesti festivalových dní můžete zhlédnout největší trháky… (viac)

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa

21.06.2022

V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (viac)

Reklama

Reklama