Vozka smrti
Körkarlen
The Phantom Carriage
Réžia:
Victor SjöströmScenár:
Victor SjöströmKamera:
Julius JaenzonHrajú:
Victor Sjöström, Hilda Borgström, Tore Svennberg, Astrid Holm, Concordia Selander, Lisa Lundholm, Tor Weijden, Einar Axelsson, Olof Ås, Nils Aréhn (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V takzvané zlaté éře švédského filmu v době ohraničené přibližně léty 1913 až 1923 poskytovala filmovým autorům častokrát inspiraci domácí literatura, především díla Selmy Lagerlöfové. Tak tomu bylo i v případě jejího románu Vozka smrti, který převedl na plátno Victor Sjöström. Film se proslavil působivým použitím dvojexpozice pro duchařské scény; tento postup by sice známý už v prvních letech kinematografie ( Meliés ), ale teprve Sjöström z něj vytěžil tak silnou emoci a poetičnost. Proti nesporným a trvalým hodnotám k nimž patří i bezpečné zvládnutí složitě pomocí retrospektiv vyprávěného příběhu stojí určité rysy, poplatné době, které dnes působí příliš mravokárně a křečovitě hlavně celé moralistní pojetí. Přesto není důvod odporovat švédskému historikovi Runemu Waldekranzovi, jenž napsal: Vozka smrti byl mistrovským dílem Sjöströmovým, ale znamená i vrchol švédské němé kinematografie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (116)
Patetická gesta a hektické oblouky provází tento pohádkově laděný příběh, v němž je syžet vyprávěn sérií vzpomínek ve vzpomínkách vzpomínající postsvy, která si vzpomíná, jak si někdo vzpomínal na něčí vzpomínky. Na svoji dobu se jedná o nepochybně invenční filmový postup. Ale když človék tento prostinký rodokaps srovná s filmy Frize Langa a jiných německých expresionistů, zmizí mu z tváře úsměšek, jenž tento filmový pokus vzbudil, na patře zůstane hořkost a v očích údiv, že na něco tak okoralého se ještě dnes někdo dívá. Za zmínku stojí ocenění hodná dvojexpozice, jejíž sofistikované využití má nepochybný význam pro následovníky. Nebýt Mélièse, který si pro své filmařské pokusy a hry postavil i studio, mohlo se dokonce jednat i o filmovou premiéru záměrné dvojexpozice, po třiceti letech od francouzského prvenství už to nikdo na jedinečnost neukecá. Stejně jako to, že koupel dcery Davida Holma nápadně připomíná snídani u Lumièrových. Inu, proč by nemohl hraný film nalézt zalíbení ve svém dokumentárním předchůdci? Možná proto, že se po těch více jak třiceti letech přeci jen filmové postupy změnily. Tedy ve Švédsku evidentně nikoliv. Tento snímek naorosto nemůže obstát v konkurenci svých evropských současníků, nepřináší naprosto nic nového, jen kopíruje dobré nápady jiných a vrací herecké výkony o dekádu zpět. ()
Takto pojatý film mi zrovna moc nesedl. Retrospektivní příběh, který mohl dopadnout výrazně lépe tady nemá náboj. Jinak má ale snímek dobře naaranžované dvojexpozice, to ale dobrý film nevytvoří. [6/10] (Svensk AB) (Němý, čb. /// Produkce: Charles Magnusson /// Scénář: Victor Sjöström podle románu Selmy Lagerlöfové /// Kamera: Julius Jaenzon) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Vo Vozke smrti sa odrážajú oba smery, ktorými sa hneď od počiatku začala uberať kinematografia. Lumierovsky realizmus a Meliesovsky iluzionizmus. Vozka je mix sociálnej drámy (realizmus) a fantasy hororu (fikcia) a napriek tomu dokonale funguje. Možno preto, že fantasy bájka je myslená ako podobenstvo. Na nemých filmoch ma baví, že okrem uznania tvorcom v oblasti technického vývoja môžeme pri skutočných klenotoch tohoto obdobia sledovať aj objavovanie háklivých spoločenských tém pre kinematografiu. V tomto prípade je to o to vzácnejšie, že tématika alkoholizmu je spracovávaná dodnes oveľa menej, akoby si podobný spoločenský fenomén zaslúžil. Alkoholizmus je tu zobrazený vo všetkých štádiách, od domáceho násilia, cez osamelosť až po zatrpknutosť a deformáciu osobnosti. Film je aj geniálne napísaný a vystavaný, sledujeme niekoľko dejových línií, pri ktorých sa z jednej dostávame prostredníctvom retrospektívy do ďalšej a popri tom sledujeme rozprávanú legendu. Postupne sa táto mozaika začne skladať do pevne previazaného a premysleného celku a končí silnou katarziou. Pre mňa je Vozka smrti možno emocionálne najsilnejší film nemej éry. Taktiež ma baví v takto starých filmoch objavovať scény, ktoré boli inšpiračným zdrojom pre mnoho slávnych filmov, v tomto prípade som si takmer istý, že Kubrick pri sekerovej scéne v Shining vedel, odkiaľ opisuje. ()
Viděl jsem kolorovanou, 106 minut dlouhou verzi s úžasným hudebním doprovodem, u kterého jsem nebyl schopen určit, jakými nástroji byl dosažen. Scény s vozkou jsou úžasné a potkat toho koně na ulici, tak mě asi klepne (mám dojem, že některé záběry s ním byly natáčené jinou rychlostí, takže se kůň nepohybuje plynule, ale trhavě...). ()
Těšil jsem se na jeden z prvních Švédských hororů abych na konci byl zklamán. Celý to bylo šíleně dlouhý a ukecaný. Nějak jsem u toho klimbal a celé jsem to víceméně protrpěl. Tohle mi nesedlo. ()
Mám ďaleko k tomu, aby som sa pokúšal o nejaké quasiodborné hodnotenia a rozbory. K spokojnosti mi postačuje, že som 101 ročný a 93 minút trvajúci nemý film bez problémov dopozeral. Oceňujem dobrú prácu pri jeho reštaurovaní. Viacero epizód, či hereckých prejavov vzbudilo môj záujem a rešpekt. Bohužiaľ celá melodramatická línia s armádou spásy a bojom proti alkoholizmu presiahla mieru mojej tolerancie. A keď k tomu pridám hudbu, ktorá v niektorých momentoch výrazne rušila celkový dojem, nemôžem dať tomuto pomerne slávnemu filmu viac, ako tri hviezdičky. Som rád, že sa mi podarilo splniť jeden zo starých dlhov z doby, keď som väčšinu filmov sledoval vo filmovom klube. ()
V rámci LFŠ jsem bohužel viděl úplné torzo filmu (50 minut), navíc s živým hudebním doprovodem, který mě nepříjemně rušil, jelikož hudba zdaleka nekontrastovala s tím, co se odehrávalo na plátně. V úvodu nám bylo naznačeno, že film je o souznění přírody s nitrem člověka - a že té přírody v osekané verzi moc nebylo. Interiérové, působivě natočené, hodně vaty, málo Vozky. Scény s vozkou a jeho herkou byly totiž úchvatné. ()
Film přinesl do vývoje filmové řeči nové věci. Děj je prokládán imaginárními nebo mystickými situacemi. Je zde ireálná figura muže, který sváží duše zemřelých. Pokud se objeví hříšník, který ho nahradí v této funkci, dostane se mu klidu. Objeví se alkoholik, který opustil rodinu a ublížil světici z armády spásy. Dostává ještě jednu šanci, když ze zásvětí nahlíží na svou rodinu. Dostává se mu tak prozření a má možnost se vrátit. Závěr není na rozdíl od současných amerických filmů "happy-endový", ale v souladu s tehdejší tradicí severské kinematografie a Sjöströmových filmů. ()
Dickens měl duchy minulých Vánoc, Lagerlofová zase ducha silvestru. Vlastně ne, vozku smrti. "Pokud se člověku něco stane na silvestra, bude odkázán ke svezení s vozkou smrti. Není to běžný kočár a jeho vozka není člověk, ale sluha strašného pána zvaného smrt." Nádherný a působivý film o napravení jednoho vagabunda, zvlášť ve chvílích, kdy je na scéně sama titulní postava. Nádherná balada o alkoholu a lidských běsech, která ve mně skutečně probudila emoce (což se mi jinak u černobílých filmů moc nestává) - cítil jsem lítost nad kajícím se Holmem, bylo mi permanentně líto sestry Edith... Bohužel, ve chvílích, které zobrazují Holmův předchozí špatný život, jsem se začal lehce nudit, což přičítám tomu, že - jak jsem se tu dočetl - existuje více verzí, dokonce snad restaurovaná "obarvená" s vhodným hudebním doprovodem. Já viděl kratší podobu čistě černobílého (spíše černého než bílého) filmu s jedním dokola se opakujícím hudebním motivem. Velmi silný závěr mi ale vše bohatě vynahradil a nadchnul, takže nutkání sehnat si i restaurovanou verzi narostlo. ()
Jeden z mála němých filmů, které si vybavuji i léta po tom, co jsem jej viděl. Je ale pravda, že když jsem film viděl později znovu, už mi tak skvělý nepřišel. Ty neustálé retrospektivy jen matou, navíc loňský Silvestr měl zemřít Martin, ale v retrospektivě loňského Silvestra tato okolnost zcela chybí. Jinak je to v podstatě náboženský film s prvky hororu, který ze všeho nejvíc připomíná Dickensovu Vánoční koledu - tedy snahu o nápravu hříšníka zjevením ducha, zde navíc přidanými modlitbami k Bohu včetně té závěrečné, dej mi, Pane, dozrát, než budu požnut. Sice je mi téma blízké, ale těch 107 minut mne skutečně chvílemi nejen nudilo, ale přišlo mi zdlouhavých a natahovaných až hanba. Herci často hrají teatrálně, kulí oči, takže za zmínku stojí výprava a práce s pozadím, a samozřejmě na tehdejší dobu velké využití dvojexpozice jakožto filmového triku. ()
Jednoduchý duchařský příběh, který je tak složitě a přitom sofistikovaně odvyprávěný, že vám nedovolí spustit ze sebe oči. Není to tak expresivní jako německé filmy, prostředí jsou o dost realističtější. I sám příběh používá fantastický prvek spíš k umocnění rodinného dramatu než k navození hrůzy. Vliv Sjöströma na Bergmanovu Sedmou pečeť je naprosto zřetelný. ()
Občas si říkám, že jsem k těm němým filmům příliš neshovívavý, ale když pak jednou za čas narazím na ty opravdové klenoty, nestačím se divit, čeho už v té době byli někteří filmaři schopni. Proto si tedy neodpustím a Sjöströmův slavný film spíše zkritizuji. Vánoční koleda v alkoholové verzi by byl určitě zajímavý a originální příběh, jeho zpracování je ale pro mě od samého počátku neskutečně toporné a unylé. Většina scén se odehrává ve statických celcích, maximálně polocelcích, a co hůř, téměř celou dobu vlastně jen jedna postava říká něco postavě jiné. Namísto toho, aby Sjöström emoce postav odvyprávěl obrazem (ano, ta tisíckrát opakovaná lež o tom, jak tvůrci němých filmů museli umět vyprávět obrazem a nemohli se spoléhat na dialogy), nechá diváka číst úmorné množství mezititulků a dynamiku snímku tak ještě více degraduje. Je to škoda, protože atmosféra i příběh by ve svižnějším a živějším podání jistě fungovaly i dnes. Takhle je pro mě tenhle legendární němý film spíše nudným zklamáním. 4/10 ()
For Me 86% ()
Dechberoucí temná balada o nenapravitelném hříšníkovi, vině a smrti. Vynikající herecký i režijní výkon Viktora Sjöströma, jeho postavu jsem upřímně nenáviděla, když jsem se skrz sérii flashbacků seznámila s jeho destruktivním vlivem na všechny blízké osoby. Novoroční film - především pro závěrečné předsevzetí. ()
Ve dvacátých letech civilní herectví, to se jen tak nevidí... ()
Veľmi pekný film, či už ste veriaci alebo nie, skrátka historický poučný film s retrospektívami, ktorý ma vtiahol prekvapujúco do deja. Na tú dobu prekvapujúco zaujímavé motívy ako duchovia, či priesvitný voz, veľa prirovnaní, vrátením sa v čase, poukázaním na chyby a nakoniec aj možnosť napraviť svoje chyby a oľutovať ich. Film je temný a od mysterióznosti prechádza k skutočnému hororu a naozaj sa môžu pri ňom niektorí báť alebo mať občasné výčitky svedomia. Vo svojej podstate možno jednoduchý film s novoročnou tematikou a podľa mňa zlatý klenot historickej severskej a európskej tvorby. ()
Rozhodně Vozkovi smrti neberu to, že je dobře natočen, má dobdré triky a je zřejmě pro kinematografii důležitý, ale to za žádnou cenu nemůže vyrovnat tu nudu, kterou jsem u toho zažíval. Kromě scén s Kočárem jsem se nudil neskutečným způsobem - myšlenky mi lítaly jinam, chtělo se mi spát, a asi každých pět minut jsem se díval o kolik už film pokročil a zdálo se mi to jako věčnost. Němé filmy miluju, ale tohle považuji za své divácké šlápnutí vedle. Podruhý už to asi vidět nemusím. ()
Atmosfericky veľmi pôsobivé dielo. Je to veľmi temný, až depresívne ladený, miestami skutočne hrôzostrašný film. Na prvý pohľad pomalý dej však ubieha veľmi svižne, k čomu dopomáha obdivuhodná výtvarná stránka a vo verzii, ktorú som videl - 107 min, štýlová, pod kožu lezúca, strašidelná psycho hudba od elektronickej hudobnej skupiny KLT. Dokonalý a strhujúci divácky zážitok, ktorý môže slabším povahám spôsobiť nemálo nespavých nocí. Jednoznačne odporúčam. ()
Geniálne dielo po všetkých smeroch. Má to hlbku, posolstvo, v každej dobe aktuálne ( až keď niečo stratíme, si uvedomíme, čo to pre nás znamenalo). Ked sa ma niekto opýtal, aký film z nemej éry ta napadne ako prvý, moja odpoveď bola dvojica Kabinet doktora Caligariho a Upír Nosferatu, ale po tomto zážitku k nim pribudla i vozka smrti. Nádherný film i smutný zaroven. Jedine čo by som vytkol je postava umierajúcej ženy, vobec nevyzerala ako umierajúca. Ale inač okrem tohoto, nemam filmu čo vytknúť. ()