Povozník smrti

Dickens měl duchy minulých Vánoc, Lagerlofová zase ducha silvestru. Vlastně ne, vozku smrti. "Pokud se člověku něco stane na silvestra, bude odkázán ke svezení s vozkou smrti. Není to běžný kočár a jeho vozka není člověk, ale sluha strašného pána zvaného smrt." Nádherný a působivý film o napravení jednoho vagabunda, zvlášť ve chvílích, kdy je na scéně sama titulní postava. Nádherná balada o alkoholu a lidských běsech, která ve mně skutečně probudila emoce (což se mi jinak u černobílých filmů moc nestává) - cítil jsem lítost nad kajícím se Holmem, bylo mi permanentně líto sestry Edith... Bohužel, ve chvílích, které zobrazují Holmův předchozí špatný život, jsem se začal lehce nudit, což přičítám tomu, že - jak jsem se tu dočetl - existuje více verzí, dokonce snad restaurovaná "obarvená" s vhodným hudebním doprovodem. Já viděl kratší podobu čistě černobílého (spíše černého než bílého) filmu s jedním dokola se opakujícím hudebním motivem. Velmi silný závěr mi ale vše bohatě vynahradil a nadchnul, takže nutkání sehnat si i restaurovanou verzi narostlo. (07.11.2012)

Fantasy linka je pure awesomeness a posadila ma na prdel, tá sociálna (aj keď emočne funkčná) už menej. Točiť v nemej ére, drámy stojace na dialógoch podľa mňa nie je najlepší nápad. A keď už, tak ich poriešiť ako Dreyer v Johanke. Ale to je iba malá vada na kráse a môj čisto osobný problém. Potom však príde totálne WTF finále a celú snahu potápa. Nezmyselné konce zjavne nie sú výmyslom hollywoodskych producentov. Predobraz najslávnejšej scény zo Shiningu však veľmi potešil. 8/10 (01.08.2017)

Je až úchvatné, ako zo všednej (ale stále silnej) myšlienky dokázali tvorcovia vytvoriť takýto (prekvapivo nedocenený a pomerne neznámy) klenot, ktorý poučí každého z nás. Okrem veľmi temnej atmosféry, silného a pekného príbehu, dvoj-expozície či hlbším retrospektívnym rozprávaním príbehu, z toho robí veľmi poučnú a pravdivú skutočnosť aj to, ako dokáže alkohol skaziť hlavu človeka a pomaly ničiť život aj ďalším ľuďom jeho v blízkosti. Toto by som nazval kultom. (16.03.2018)

Jeden z mála němých filmů, které si vybavuji i léta po tom, co jsem jej viděl. Je ale pravda, že když jsem film viděl později znovu, už mi tak skvělý nepřišel. Ty neustálé retrospektivy jen matou, navíc loňský Silvestr měl zemřít Martin, ale v retrospektivě loňského Silvestra tato okolnost zcela chybí. Jinak je to v podstatě náboženský film s prvky hororu, který ze všeho nejvíc připomíná Dickensovu Vánoční koledu - tedy snahu o nápravu hříšníka zjevením ducha, zde navíc přidanými modlitbami k Bohu včetně té závěrečné, dej mi, Pane, dozrát, než budu požnut. Sice je mi téma blízké, ale těch 107 minut mne skutečně chvílemi nejen nudilo, ale přišlo mi zdlouhavých a natahovaných až hanba. Herci často hrají teatrálně, kulí oči, takže za zmínku stojí výprava a práce s pozadím, a samozřejmě na tehdejší dobu velké využití dvojexpozice jakožto filmového triku. (01.01.2010)

Tak konečně jsem se k tomuto silně mystickému, němému filmovému skvostu dopracoval a konečně jsem ho i shlédnul. Opravdu nádherný filmový zážitek, vřele doporučuji všem kdo tento skvost ještě neviděli. Film je inspirován románem švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové v němž novým způsobem zpracovala prastarou švédskou legendu. Victor Sjöström který si ve filmu zahrál hlavní roli Davida Holma si bere za ústřední postavu tohoto svého filmu mytického "Vozku smrti''. Tento severský Cháron si musí podle starého zvyku najít na konci roku svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovské noci zemřou. A právě sám David Holm alkoholik a tyran (v jedné osobě) vlastní rodiny, leží jedné takové chladné noci na hřbitově, zbitý do bezvědomí svým kumpánem. Ve snové vizi mu proběhne před očima celý jeho nedůstojně prožitý život .Těsně před půlnocí když se už zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, mu v posledním okamžiku podá pomocnou ruku sestra z armády spásy a navrací ho k řádnému životu. Toď Spoiler. Opravdu zajímavý film, hne dle s několika temnými pasážemi najednou. Vozka smrti byla už v době svého uvedení považována za mistrovské a vrcholné dílo švédské školyu. No považte sami kolika filmům se takovéto pocty (kdy ještě nebyl oficiálně v kinech) asi moc ne. Možná jen všem těm Caligarům, Nosferatům či Metropolisům. Právě svojí fantaskností je Vozka Smrti velmi blízká poetice německého expresionismu. Tajemností prosycená romantická nálada literární předlohy je v tomto filmu dokonale vytvořená pomocí dovedně využitých výrazových prostředků, rafinovaného osvětlení (kdy nevíte jestli je den či noc) dále třeba populárních dvojexpozic (zejména ten fantasmagorický obraz kočáru smrti), rektrospektiv, především ve snových scénách a v neposlední řadě pak na svou dobu opravdu vyjímečnou technickou dovedností. Abych to nějak ukončil, byl jsem tímto brilantním dílem unesen a ještě to ze mě nevyprchalo. Všechny ty scény jako např. ta s tím fantaskním kočárem, jenž sbírá duše mrtvých, vytvářejí ve filmu nadpřirozenou atmosféru. Přízračný je zejména bělostný kočár imaginárně proplouvající vlnami moře či scéna oddělení duše od těla sebevraha, zastřelivšího se o té již zmíněné silvestrovské půlnoci na hřbitově. Krajina zahalená tmou, hřbitov i mořské pustiny jsou výrazem duševních stavů postav, což bylo typické i pro další romantismem ovlivněná Sjöströmova díla, zejména pak "Terje Vigen" z roku 1917'. O mnoho let později na tuto kinematografickou tradici navazoval, sám Ingmar Bergman, zejména ve svém majstrštyku "Sedmá Pečeť". Nevím, nevím jestli se ke mě ještě někdy dostane nějaký film od tohoto legendárního režiséra, abych mohl případně porovnávat jeho starší a novější tvorbu a to jakým směrem se pak třeba nadále vydal. Když ne, tak se nebudu vůbec zlobit a tento film zůstane navždy v mém srdci.. (12.07.2006)