Buko

Moc se mi to líbilo. Ono filmy odehrávající se na vesnici mě dost děsí (tvůrcové, jak jsou z města, mají o tomto prostředí a obyvatelstvu velmi zkreslené představy), leč toto se povedlo. Netajím se tím, že Marthu žeru, ale nikdo se mnou nemůže polemisovat, že zde odvedla veliký kus dobré prace. Celý příběh byl uvěřitelný i když z počátku dost bizarní, době zahraný i natočený, čili není co vytknout. Rozhodně to stálo za vidění. (27.12.2023)

Alice Nellis miluje svého koně a natočila si o něm film. Buko je věrný následovatel všech těch českých rádoby feel-good lifestylových komedií, jen tady vede k vyřešení všech životních problémů postav pořízení hřebce. Zkrátka místo žen v běhu, žen na vrcholu a žen v pokušení jsou tentokrát ženy na koni. Je to takové stařecky milé, neurážlivé a nekonfliktní, ale zároveň divácky absolutně nezajímavé, vykalkulované a délkou přepálené. Když se po 50 minutách vyřeší všechny problémy, čekáte další hodinu jen na to, než se všechny postavy postupně projedou na koni a než přijde obligátní fake drama scéna, která má diváky mírně vzrušit, než přijde ten konejšivý hřejivý konec. K tomu krásně podvratná message, že nejlepším osudem ženy je ten, který jí nalajnoval muž, a humor à la „autisté se chovají divně, hahaha!“ - nádhera, nádhera. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)

Mile pozitivní film s kvalitními hereckými výkony, a to jak hlavní protagonistka, tak zvláště pak Martha Issová. Sladkobolný příběh pro starší. Škoda rozvleklého tempa hlavně v první části. Všímala jsem si snahy o poetické ztvárnění, přesto jsem se dívala na hodinky častěji, než bych považovala za nutné. Mezi českými komediemi jistě o řád výše, než jsou různé ženy na hraně já nevím čeho. Nellis se nevysmívá, nepoužívá podbízivé stereotypy. Velmi laskavý film, který ale nevleze pod kůži a netrhá emoce. (11.10.2022)

„Tobě to vadí?“ - „Tak…já tu s tím celý dny neležím.“ - „Ty tady s tím celý dny sedíš.“ Jenže to ještě Jarmila netušila, že 1 z těch „vypelichaných potvor“ zakrátko sama uvítá…Nejsem právník, takže přenechám komentář 2 různých závětí na jiných. Ponechám bokem také karikaturu dcery v podání Petry Špalkové. Jinak ale šlo sice o ničím zázračný, ale jinak docela povedený „feel-good movie“ (s nějakými těmi mráčky) o hojení emočních ran, překonávání strachu a nabývání důvěry. Je poměrně jasně nalajnovaný a pevně se drží předvídatelného vývoje, to mi ale ve výsledku vlastně příliš nevadilo. Herecky vyčnívá hlavní postava Cónové, stejně jako autistka Issové (ta mi navíc nepřišla nijak nepatřičná, spíš právě naopak). Vidím to na lepší 3*. „Tobě nevadí bejt doma takhle sama? I v noci?“ - „Ne. Já jsem radši, když nemusím poslouchat ostatní lidi. Když vím, co se v celém domě děje. Protože vím, že když tam jsem sama, tak se tam kromě toho, co dělám já, neděje nic. Takže nemusím být stále ve střehu. Nemusím se snažit být normální.“ (04.03.2023)

Taky Alice Nellis si dávala několik let pauzu, před kterou točila filmy, které se těm jejím autorským nemohou vyrovnat. Změnila prostředí (do teď točila spíše "městské" filmy) a zaměřila svou pozornost na stárnoucí ženu, která nechce ještě odložit život. Jistě, spoustu věcí jsme viděli i jinde, ale snímek je to nesentimentální a v mnoha ohledech překvapivý. Jak ve vyprávění, tak v kontextu režisérčiny tvorby. 90%. (20.10.2022)