Deň po tom

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

"Já vím, že máš vrozený talent nasírat lidi, ale proč jsi proboha rozčílil zrovna viceprezidenta?" Protože nemá na zahradě vodní elektrárnu, papá maso a nelítá elekroletadlem, takže způsobuje globální oteplování, díky kterýmu tady jednou všichni zmrzneme. Teda mohli bysme zmrznout, ale záchrana je na dohled. Všichni paleoklimatologové totiž vyfasujou sněžnice a zachrání nás. Tak to je, právě jsem tu agitku viděl. A já mám ekologický i politický agitky rád. Dost se při nich nasměju, takže bych příště prosil o něco míň rodinnejch hodnot a víc fórků v podobě migrace Amíků do Mexika. (24.02.2022)

Pro mě osobně velké zklamání. Je poznat, že se animátoři vyřádili na počítačových tricích, což nikomu nezazlívám, jenže on někdo zapomněl vrazit taky nějaký peníze do slušnýho scénáře. Morální poselství tu najdete na každém kroku, stejně jako typické klišé: hlavní postava předvídá katastrofu, nikdo jí nevěří, pak katastrofa přijde a tahle postavička ještě musí zachránit svojí rodinu, která někde uprostřed té katastrofy uvízla. K tomu si připočtětě ještě značně nelogické scény, třeba zrovna tu, kdy vše živé venku už po několika málo hodinách umrzá. To by nebylo nic divného, kdyby asi o dva dny později nesehrála v příběhu menší roli partička vlků, kteří se do té doby po ledu vesele proháněla. Ale abych o tomhle filmu nemluvila jen ve špatným světle, musím přiznat, že i přes mizernej scénář, se v něm objevuje pár světlých momentů a to, když se na scéně objeví Ian Holm a Dennis Quaid. Quaid se snaží do své křečovité postavy vložit i trochu toho průměrného člověka a až na pár momentů se mu to i daří, ale filmu jednoznačně vévodí Holm, který dokázal na plátno převést jako jediný plně uvěřitelnou postavu. (07.11.2006)

S odstupem času mohu již dneska porovnat s 2012 a musím konstatovat že již Den poté byla velice příjemná laskomina alá Emmerich. Čili lidská populace v ohrožení a jde jen o to minimalizovat ztráty na lidských životech. Nevím čím to je, ale Den poté se mi líbí čím dál více, přestože se zde neukrývá kdovíjaké množství akce a Dennis Quaid rozhodně mezi mé největší oblíbence nepatří. Doporučuji se na film podívat až bude venku kolem půl metru sněhu a zrovna začne chumelit:) (05.09.2006)

Podle mě nejhorší film od Rolanda Emmericha. Dennise Quaida mám rád od dětství, ale tenhle film pro mě nezachrání. Některé logické kopance (přeskakování trhliny v ledu, útěk před vodou do knihovny, útěk před mrazem...), patetismus povznesený na strašlivou míru a děj, kterej je sotva jen rozvinutím základní zápletky ho totiž srážejí na hranici únosnosti. S o dvacet jedna let starším snímkem stejného jména to má stejné opravdu bohužel jen to jméno. (odkaz zde). Ten starší je skvělý film o jaderné válce. Tohle bohužel jen dojičem peněz a slz. Určitě film, bez kterýho bych se obešel, i když některé scény vypadají hezky (s miliony dolarů na triky aby ne!), nemá to pro mě smysl. Ale jako obvykle se film zaplatil (a tentokrát dokonce několikrát). (17.02.2006)