Deň po tom

To už opravdu nelze natočit katastrofický film, který by byl alespoň trochu originální? "Den poté" je jen hromada klišé a nelogičností na místy efektně zamrzlé planetě. Podívat se na to dá, ale s předvídatelností děje se dostavuje nuda, připočtěte obvyklé, americky patetické scény a vyjde vám jen velmi nákladný průměr. Ale co čekat od Emmericha... 52% (15.12.2008)

Emmerich si zase usmyslel, že se pokusí dát všem lidem na světě zprávu o nebezpečí okolo nás, tentokrát globální oteplování. Dal tomu klasicky megalomanské triky, oblíbené herce, pitomý scénář a krásný "happy end" a vytvořil vcelku příjemné dílko, které nijak neurazí a aspoň ukáže, co se stane když budeme topit uhlím a jinym svinstvem. (16.09.2007)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Podle mě nejhorší film od Rolanda Emmericha. Dennise Quaida mám rád od dětství, ale tenhle film pro mě nezachrání. Některé logické kopance (přeskakování trhliny v ledu, útěk před vodou do knihovny, útěk před mrazem...), patetismus povznesený na strašlivou míru a děj, kterej je sotva jen rozvinutím základní zápletky ho totiž srážejí na hranici únosnosti. S o dvacet jedna let starším snímkem stejného jména to má stejné opravdu bohužel jen to jméno. (odkaz zde). Ten starší je skvělý film o jaderné válce. Tohle bohužel jen dojičem peněz a slz. Určitě film, bez kterýho bych se obešel, i když některé scény vypadají hezky (s miliony dolarů na triky aby ne!), nemá to pro mě smysl. Ale jako obvykle se film zaplatil (a tentokrát dokonce několikrát). (17.02.2006)

Emmerich podle mě ani nic jiného neumí - logicky absurdní apokalypsu, jež pohltí víceméně celý svět, s hrstkou patriotismem omráčených Američanů, kteří zbytek přeživší civilizace svým důvtipem a chytrostí zachrání. Tento formát dovedl Emmerich k dokonalosti až ve velezábavném, vtipném a popcornem provoněném 2012. Právě Den poté postrádá tak potřebný vtip a svým vážným tónem (zvlášť u tak na hlavu postavené klimatické apokalyptické hypotézy) jen odrazuje. P.S. Je zábavné sledovat, jak Emmerich u každého dalšího katastrofického filmu pracuje s postavou amerického prezidenta, který jako by odrážel reálnou skutečnost (nejen barvou pleti - Glover vs. Obama, ale i charakterem dané postavy - charismatický Pullman vs. Clinton, King vs. Bush). (27.03.2010)