Deň po tom

Pôvodom nemecký režisér Roland Emmerich točí v Hollywoode jedny z najpopulárnejších, popcornových, proamericky orientovaných filmov. Od špičkových producentov má dostatok dolárov na to, že už mohol natočiť také úspešné kinohity ako boli "Deň nezávislosti", "Hviezdna brána", "Patriot" alebo "Godzilla". Vo filme "Deň po tom" svojim technicky, vizuálne perfekcionalistickým, megalomanským spôsobom spracoval globálnu katastroficko-ekologickú tému náhleho ochladenia Zeme. Na ľudstvo to má apokalyptický vplyv. Zmeny morských prúdov, podnebia, extrémne mrazy... príchod doby ľadovej. Popcorn od pána Emmericha mi začína chutiť. **** (28.03.2010)

Emmerich si zase usmyslel, že se pokusí dát všem lidem na světě zprávu o nebezpečí okolo nás, tentokrát globální oteplování. Dal tomu klasicky megalomanské triky, oblíbené herce, pitomý scénář a krásný "happy end" a vytvořil vcelku příjemné dílko, které nijak neurazí a aspoň ukáže, co se stane když budeme topit uhlím a jinym svinstvem. (16.09.2007)

Vy byste chtěli od Emmericha logiku? Nenechte se vysmát! :-) Je pravda, že třeba s Dnem nezávislosti se tohle srovnávat nedá (v kladném i záporném smyslu) ale mě šlo opravdu především o zábavu a triky a ty Emmerich umí skutečně pořád nejlépe. Patriotické se mi to nezdálo moc (ovšem pokud do toho nepočítáte záběr na americkou vlajku), i když jsme se opět dočkali dalšího projevu před shromážděným americkým národem před televizemi. PS za největší zápor filmu považuju to, že se Emmerich nadobro rozešel se skladatelem Davidem Arnoldem. Za tohle rozhodnutí bych mu rozhodně udělil odpad! (22.07.2004)

Severní vítr je krutý. Počítej lásko má s tím. Tak dlouho Američané narušovali ekosystém, až se jim matička příroda rozhodla životy taky narušit. Způsobem, při němž mohou všichni odpůrci USA sborově zachrochtat blahem. Brutální změnu klimatu sice jako první schytají Japonci, ale chápejme to jako opožděnou pomstu za Pearl Harbor, Američané si rádi řeší mindráky skrze film. Se zvláštní zodpovědností k této „národní povinnosti“ pak přistupují ti, kteří do Ameriky přišli za světlými zítřky z jiného státu a cítí se jí být zavázání. Ke konci pod vším tím sněhem a „milujitějátebetaky“ dialogy zcela zaniká, kdo nese největší podíl viny. Emmerich (věřte tomu nebo ne, ale on byl schopen napsat i scénář) se na to nebojí dívat z té lepší stránky (viz. urovnané vztahy s Mexikem) a jaksi zapomíná objasnit takové „detaily“, jako že se špičkový klimatolog ve svých odhadech sekne o nějakých sto let. Ve filmu je několik momentů, kdy jsem si nebyl jistý, jestli jsem se stal obětí rafinovaného žertu či režisérovy tuposti. Když v nejkrizovějším okamžiku americký prezident vyřkne otázku „Co mám dělat?“, když je lidem uvězněným v knihovně doporučeno, aby pro zahřátí spálili všechno, co se dá, když černoch se psem nezahyne jako první… . Kvalita triků je přímo úměrná nekvalitě hereckých výkonů, podobně jako v takovém Twisteru zde nenáleží hlavní role lidem, nýbrž tomu, před čím lidé prchají. Mnohé scény jsou k nesnesení krásné, říkejte si třeba kýčovité, ale mně se líbily. Dojem trikové stránky filmu kazily snad jenom ti směšně digitální vlci (a vlci už jdou sem). Za kluka s leukémii nakonec přeci jenom dám tři (až uvidíte, tak pochopíte, když nepochopíte, nejste pro tento film dostatečně cyničtí, což je vlastně dobře). 55% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, ScreamJay, Legas, system, MilesTeg, Huncút (16.08.2007)

Pro mě osobně velké zklamání. Je poznat, že se animátoři vyřádili na počítačových tricích, což nikomu nezazlívám, jenže on někdo zapomněl vrazit taky nějaký peníze do slušnýho scénáře. Morální poselství tu najdete na každém kroku, stejně jako typické klišé: hlavní postava předvídá katastrofu, nikdo jí nevěří, pak katastrofa přijde a tahle postavička ještě musí zachránit svojí rodinu, která někde uprostřed té katastrofy uvízla. K tomu si připočtětě ještě značně nelogické scény, třeba zrovna tu, kdy vše živé venku už po několika málo hodinách umrzá. To by nebylo nic divného, kdyby asi o dva dny později nesehrála v příběhu menší roli partička vlků, kteří se do té doby po ledu vesele proháněla. Ale abych o tomhle filmu nemluvila jen ve špatným světle, musím přiznat, že i přes mizernej scénář, se v něm objevuje pár světlých momentů a to, když se na scéně objeví Ian Holm a Dennis Quaid. Quaid se snaží do své křečovité postavy vložit i trochu toho průměrného člověka a až na pár momentů se mu to i daří, ale filmu jednoznačně vévodí Holm, který dokázal na plátno převést jako jediný plně uvěřitelnou postavu. (07.11.2006)