Clerks III

Těžká podívaná k hodnocení i k zasmání. První Clerks totiž komentovali každodennost nahořkle, aby jejich pokračování vyznělo pozitivněji, nadšeněji a potěšilo jako univerzální životabudič. A třetí díl funguje přesně obráceně. Radost se v něm nachází jen při pohledu dozadu a Dante s Randym jasně dávají najevo, že líp už bylo, i když třeba v případě druhého jmenovaného nikdy skutečně dobře nebylo. To jen ta obyčejnost, devadesátá a nultá léta, bezstarostnost, to všechno působí svěžeji, originálněji a všední současnost o to utrápeněji. Pro mnohé je Kevin Smith jen stínem člověka, který dokázal oslovit celou generaci. U návratu Jaye a Boba jsem se chvílemi netvářil nadšeně a nevěděl, proč právě tudy, proč opakovat gejzír šílenství, který občas pobaví, ale daleko častěji působí jako variování minule viděného. U návratu do sámošky chápu potřebu ještě jednou se vyjádřit mnohem víc. Je to totiž daleko víc o životních rozhodnutích, o křižovatkách, ze kterých není úniku a o zodpovědnosti, kterou s sebou přináší obyčejný dospělý život. A samozřejmě, hrozně mě mrzí, že se pokračuje právě tudy a že Smith dobrovolně krade tu parádní náladu předchozímu dílu, který už nikdy nebude působit tak vesele. Budiž mu v rámci definitivního přeorientování se na vztahy přátelské více než na vztahy milostné odpuštěno. Smith znovuzrozený totiž nechce bavit, nechce se flákat, nepotřebuje být mladý ani starý muž za pultem. Chce jen v úloze rozumného zkušeného strýčka poradit pár posledních životních rad všem, kteří si sem našli cestu. Já si je rád poslechnu, rozhodnutí už je pak na každém z nás. Jestli jsou mu bližší hvězdná camea a vtípky nebo možnost si odnést něco malého navíc. (02.01.2023)

Není to dobrý, rozhodně ne ve srovnání s prvními dvěma díly. Jako by Smith už vážně neměl co říct, a tak vyrukuje se smrtí, aby trojka měla vůbec nějaké téma, což mě osobně štve kvůli těm postavám, s kterými by se i v padesáti dalo nějak zajímavěji pracovat. Co to táhne k třetí hvězdičce je nakonec čistě nostalgie. Dalšího Smithe už vážně s jakoukoliv nadějí vyhlížet nebudu. 50% (23.10.2022)

Chvíľu sa na to zvyká. Je viac ako isté, že táto doba takýmto filmom nepraje, preto je trošku zázrak, že vôbec vznikol. Podobne ako pri prvom príbehu v ktorom Smith túžil vypovedať obyčajný príbeh o obyčajných ľuďoch aký zažil, je aj tento poznačený jeho skúsenosťou, tentoraz so smrťou a s tým, ako sa vysporiadal s vlastnou smrteľnosťou. Na začiatku kostrbaté. Brian má svoje silné aj slabé miesta. Tie zaváňajú až divadelným prehrávaním. A takmer na každý dialóg je tu vždy zbytočná reakcia niekoho, kto práve nerozpráva. Lenže potom príde scéna na cintoríne...prvý čiernobiely záber...sfajčený Moody...a kopec ďalších drobných vecí. A odrazu som bol späť. V roku 2008 kedy som Clerks videl po prvý krát. Tých 5* je nostalgických. V najlepšom zmysle. Ako fanúšik celého View Askiew univerza som dostal vtip, aj plač...skvelé comea (Buffy!) a hlavne som dostal Rosario Dawson. Dnes je večer, aj napriek všetkému, čo sa momentálne vo svete deje, trošku krajší. Lebo som si pripomenul, prečo som sa do filmu kedysi zamiloval. Odporúčam kuknúť aj záverečné titulky. Počas nich je tam príjemná rozlúčka od Kevina Smitha. (13.10.2022)

Ak by tretí Clerks vznikli pred minimálne desiatimi rokmi (reálne ešte skôr), mohli sme dostať dalšie skvelé nadviazanie na jeho kultovú klasiku. Takto sa Smith dopracuje k tomu, o čom chce skutočne rozprávať až s blížiacim sa finišom snímky a ešte pred tým musí divák akceptovať príbehové zvraty, po ktorých v tejto látke nikto nevolal, miestami trochu silený humor a to všetko v podstatne slabšom režijnom podaní ako kedysi. Funkčná emocionálna koncovka, ktorú ešte viac podporuje príhovor samotného tvorcu počas záverečných titulkov, však čiastočne ospravedlňuje existenciu trojky a akokoľvek ide o najslabšiu a najmenej vtipnú časť, v súčasnej Smithovej forme sa to dá vlastne považovať za výhru. Aj keď áno, určite je to trochu smutné. 70% (06.11.2022)

Nad přátelstvím dvou loserů, kteří se kopali do zadku a neměli snahu se nikam posunout, jsme se poprvé bavili v první polovině 90. let. A bylo to zatraceně fajn. Stáli a brblali za kasou Quick Stopu a i přes nespočet krutě sprostých scén nám předložili vlastně „vyzrálý“ film o důležitých věcech. Nezávislý klenot Kevin Smith se pak ke kultovní záležitosti (v roce 2006) vrátil, hrdinům Randallovi a Dantemu bylo přes třicet a dojemně se ohlíželi za minulými časy. Bylo to prostě, jak kdybychom po letech potkali kámoše ze střední, prokecali s nimi večer a byli rádi, že se za ty roky příliš nezměnili. Smith byl tehdy na vrcholu. Jenže přičichnul k hollywoodským látkám a celé mu to tak nějak trochu zhořklo. A teď víc než dekádu nenatočil nic slušného. Třetí Clerks nejsou výjimkou. Dialogy dávno nejsou chytré a už vůbec ne vtipné, nostalgie nefunguje, snad jen, když se na plátně objeví Rosario Dawson. To, co kdysi fungovalo, teď působí křečovitě, přitom chlapíkům táhne na padesát, jeden prodělal infarkt a vyplouvání starých „křivd“ mohlo být nosnější. Potěší snad jen pár starých známých vedlejších postav či pořád stylový soundtrack. Každopádně starý dobrý Kevin Smith je definitivně pryč. Z těch 100 minut zafungoval jen zlomek. (03.12.2022)