Clerks III

Nad přátelstvím dvou loserů, kteří se kopali do zadku a neměli snahu se nikam posunout, jsme se poprvé bavili v první polovině 90. let. A bylo to zatraceně fajn. Stáli a brblali za kasou Quick Stopu a i přes nespočet krutě sprostých scén nám předložili vlastně „vyzrálý“ film o důležitých věcech. Nezávislý klenot Kevin Smith se pak ke kultovní záležitosti (v roce 2006) vrátil, hrdinům Randallovi a Dantemu bylo přes třicet a dojemně se ohlíželi za minulými časy. Bylo to prostě, jak kdybychom po letech potkali kámoše ze střední, prokecali s nimi večer a byli rádi, že se za ty roky příliš nezměnili. Smith byl tehdy na vrcholu. Jenže přičichnul k hollywoodským látkám a celé mu to tak nějak trochu zhořklo. A teď víc než dekádu nenatočil nic slušného. Třetí Clerks nejsou výjimkou. Dialogy dávno nejsou chytré a už vůbec ne vtipné, nostalgie nefunguje, snad jen, když se na plátně objeví Rosario Dawson. To, co kdysi fungovalo, teď působí křečovitě, přitom chlapíkům táhne na padesát, jeden prodělal infarkt a vyplouvání starých „křivd“ mohlo být nosnější. Potěší snad jen pár starých známých vedlejších postav či pořád stylový soundtrack. Každopádně starý dobrý Kevin Smith je definitivně pryč. Z těch 100 minut zafungoval jen zlomek. (03.12.2022)

Bylo to lepší než Jay and Silent Bob Reboot. Párkrát jsem se zasmál. Metarovina byla uměřená. Ale ve výsledku ten film akorát říká banální věc, a to že je smutný, když umře někdo, koho máme rádi. Všední poselství je rozhodně v pohodě, I a II doslova stáli na jednoduché myšlence a to, že žít obyčejnej život je fajn, když kolem sebe máš lidi, co máš rád (a hlavně ženu, která tě miluje). Clerks III už ale tenhle důležitej optimismus postrádají, zbývá jen hořkosladký ohlídnutí do minulosti a smrt. ___ Jestliže Jay and Silent Bob Reboot byl něco jako nepovedenej školní sraz, tak tohle byl první hezkej pohřeb, kde se trochu zavzpomíná a malinko zapláče a docela hodně i zasměje. Takže OK, díky? (23.10.2022)

Těžká podívaná k hodnocení i k zasmání. První Clerks totiž komentovali každodennost nahořkle, aby jejich pokračování vyznělo pozitivněji, nadšeněji a potěšilo jako univerzální životabudič. A třetí díl funguje přesně obráceně. Radost se v něm nachází jen při pohledu dozadu a Dante s Randym jasně dávají najevo, že líp už bylo, i když třeba v případě druhého jmenovaného nikdy skutečně dobře nebylo. To jen ta obyčejnost, devadesátá a nultá léta, bezstarostnost, to všechno působí svěžeji, originálněji a všední současnost o to utrápeněji. Pro mnohé je Kevin Smith jen stínem člověka, který dokázal oslovit celou generaci. U návratu Jaye a Boba jsem se chvílemi netvářil nadšeně a nevěděl, proč právě tudy, proč opakovat gejzír šílenství, který občas pobaví, ale daleko častěji působí jako variování minule viděného. U návratu do sámošky chápu potřebu ještě jednou se vyjádřit mnohem víc. Je to totiž daleko víc o životních rozhodnutích, o křižovatkách, ze kterých není úniku a o zodpovědnosti, kterou s sebou přináší obyčejný dospělý život. A samozřejmě, hrozně mě mrzí, že se pokračuje právě tudy a že Smith dobrovolně krade tu parádní náladu předchozímu dílu, který už nikdy nebude působit tak vesele. Budiž mu v rámci definitivního přeorientování se na vztahy přátelské více než na vztahy milostné odpuštěno. Smith znovuzrozený totiž nechce bavit, nechce se flákat, nepotřebuje být mladý ani starý muž za pultem. Chce jen v úloze rozumného zkušeného strýčka poradit pár posledních životních rad všem, kteří si sem našli cestu. Já si je rád poslechnu, rozhodnutí už je pak na každém z nás. Jestli jsou mu bližší hvězdná camea a vtípky nebo možnost si odnést něco malého navíc. (02.01.2023)

“That’s how we did it in 90’s, son!” Akorát že vůbec. Smith by mal čo najskorej prestať točiť, pretože nám ničí naše detské idoly a to neni cool. Nekonečne repetitívne hádky bez invencie, humor sústredený na trápnosť a sebavykrádanie, a nostalgia v štádiu pokusu. Jay and Silent Bob Reboot mali aspoň svoje momenty a nostalgia fungovala, smiali ste sa. Toto svoje korene iba podráža. Nemám ani chuť tomu nedávať, je to vlastne už iba smutné. (13.10.2022)

Ak by tretí Clerks vznikli pred minimálne desiatimi rokmi (reálne ešte skôr), mohli sme dostať dalšie skvelé nadviazanie na jeho kultovú klasiku. Takto sa Smith dopracuje k tomu, o čom chce skutočne rozprávať až s blížiacim sa finišom snímky a ešte pred tým musí divák akceptovať príbehové zvraty, po ktorých v tejto látke nikto nevolal, miestami trochu silený humor a to všetko v podstatne slabšom režijnom podaní ako kedysi. Funkčná emocionálna koncovka, ktorú ešte viac podporuje príhovor samotného tvorcu počas záverečných titulkov, však čiastočne ospravedlňuje existenciu trojky a akokoľvek ide o najslabšiu a najmenej vtipnú časť, v súčasnej Smithovej forme sa to dá vlastne považovať za výhru. Aj keď áno, určite je to trochu smutné. 70% (06.11.2022)