Nevyzpytatelné cesty Boží

Po prvním promítání mám dojem, že to vůbec nedává smysl, a že to tak tvůrci zamýšleli- pohrát si s námi diváky a prohnat nás myšlenkovým tornádem, ze kterého se každému zatočí hlava. Já osobně si to budu muset dát ještě jednou. I s tím rizikem, že na konci znovu zjistím, že opět nevím vůbec nic. Ale ta filmařská preciznost tady má tak dokonalou podobu, že mi to nebude vadit, protože tohle je film ve stylu dívej se a žasni./// Druhé promítání do toho vneslo světlo, ten příběh se hned zdá být mnohem jednodušším (a je jednoduchý), napoprvé je tam příliš mnoho různých vjemů, postav, lidských nectností (!) a do sebe zapletených časových rovin, než aby to průměrně chápavý divák (jako já) všechno správně vyhodnotil. Tentokrát jsem to rozklíčoval, pro změnu už mě ale tolik neokouzlila vizuální stránka, suma sumárum- hodnotil bych úplně stejně jako poprvé. (16.12.2022)

Pozor, bojlerový poplach! Cesty některých pohádkových postav mohou být nevyzpytatelné, avšak cesty dříve tak nevyzpytatelného Pavlíka začínají být satanžel čím dál víc vyzpytatelnější. A tak po plnotučných, originálních a překvapivých Tělu a Nehodě si to nejprve unyle přišoural s klišovitě rodinněhovnotnou uspávačkou hadů Během bouře, aby nyní důkladně pochcal má vysoká očekávání plytkou, docela nudnou a stokrát omletou šestákovou historkou o tom, jestli někomu jebe nebo nejebe, jejíž jediným a vcelku laciným přeqapením je vydávání budoucích záblesků za zpětné záblesky, přičemž za logiku děje a některých rádoby zvratů, či spíše zvratků, by Aristoteles dozajista Pavlíkovi narval srolovaný scénář do některého z hodně bolestivých otvorů. Nasraně druhé je to vcelku hezky natočeno, solidně zahráno a Barbora Leninová je i jako blondýna solidně šťouchatelná MILFka, tudíž v té záplavě totálně vypatlaných, manipulativních a účelově multikulturně přiteplených svinstev Netflusu a Pizdyho je to pořád poměrně osvěžující jednooký král, který si s odřeným žaludem zasouložil hodně hnusnou trojku. (18.12.2022)

’Nevyzpytatelné cesty boží začíná svižně, ale pak klesne pod váhou vlastní složitosti. Tím film selhává jak být psychologický thriller, tak mysteriozní film. Divák musí být mimořádně trpělivý a pak ho odmění za jeho čas, hlavně fanoušky žánru. Příběh je dlouhý a občas se něco opakuje. K tomu jsou tu flashbacky a příběh vypráví nespolehlivý vypravěč. Vše se mění každých pět minut jako balíčk karet, který je vždy znova rozdán a to po dvě a půl hodiny. líNevyzpytatelné cesty boží začíná svižně, ale pak klesne pod váhou vlastní složitosti. Tím film selhává jak být psychologický thriller, tak mysteriozní film. Divák musí být mimořádně trpělivý a pak ho odmění za jeho čas, hlavně fanoušky žánru. Příběh je dlouhý a občas se něco opakuje. K tomu jsou tu flashbacky a příběh vypráví nespolehlivý vypravěč. Vše se mění každých pět minut jako balíčk karet, který je vždy znova rozdán a to po dvě a půl hodiny. Líbila se mi psychoterapeutická otázka "Alicio, co se vám na sobě nejvíc nelíbí?" (25.12.2022)

Se španělskou kinematografií mám upřímně velmi málo zkušeností, nicméně v tomto případě musím určitě uznat, že tento thrillerový příspěvek z pyrenejského poloostrova mě opravdu hodně oslovil a vlastně nebýt až vážně už zbytečně natahovaného závěru, kde je divák prakticky non-stop už jen bombardován zvraty nad zvraty, tak bych klidně při hodnocení uvažoval i nad plnou palbou, i takto jsem byl po většinu času ale skutečně spokojený, jelikož Nevyzpytatelné cesty Boží nabízejí ve všech ohledech fakt působivou a výraznou podívanou. Samozřejmě prim zde pro mě osobně každopádně sehrává prostředí psychiatrické léčebny, to je ve většině případech sázka na jistotu, a konkrétně toto sanatorium patří opravdu k těm nejpůsobivějším. Zápletce, respektive jejímu zpracování, pak též nemám příliš co vytknout, po celou dobu jsem byl udržován v neustálé nejistotě a napětí, tvůrci si s divákem velmi zábavně hrají, a to i díky vyprávění ve dvou liniích, které nakonec též nejsou takovými, jakými se zdají být, od začátku až do konce je to navíc doslova napěchované velmi povedenými a nečekanými zvraty, a skutečně jen škoda toho závěru, kde už je to bohužel dost přehnané a vlastně já nakonec ani příliš nepochopil, jak to tedy s tou ústředí postavou v několika ohledech je, což mně naštvalo ze všeho nejvíc. Za opravdu perfektní nicméně mohu dále považovat i atmosféru, ta je fakt parádní a samozřejmě i veškeré postavy a jejich herecké představitele, kdy se jedná vesměs o fakt výrazné typy, no a co se týče ústřední hrdinky, wow, klobouček dolu, sexy a navíc skvěle hraje, co chtít víc. Za mně se zkrátka jedná o skutečně hodně výrazný, hlavně i nápaditý, výborně zpracovaný a úžasně zahraný thriller, s malou kaňkou v závěru, jinak se ale fakt jedná o parádní záležitost. (17.01.2023)

Nový film Oriola Paula jsem si nemohl nechat ujít. Nejedná se sice o žádný majstrštyk, ale přece jen si to s vámi trochu pohraje. Nápad je celkem známý, můžeme najít podobnost s Přeletem nad kukačím hnízdem nebo Prokletým ostrovem. Alice se dobrovolně dostává do psychiatrické léčebny za účelem vyřešit údajnoou vraždu. Vše se ale rychle změní a ona se ocitá v pasti. Skutečně to na ni jen nastražili, nebo je vážně blázen a patří do ústavu? To se spolu s dalšími postavami snažíme zjistit během filmu. Možná to mohlo být o něco kratší. Jinak je to celkem příjemné a Alici fandíte. "Matka vždy pozná své dítě." (19.12.2022)