Štyria tankisti a pes

Chápu, že následující příměr bude většina lidí brát jako totální blbost, ale Čtyři z tanku a pes jsou stejnou oslavou něčeho jako třeba Tucet špinavců. Tady projdou čtyři neohrožení tankisté až do Berlína, tam hrstka kriminálníků prakticky zničí jádro německého velení. Každá doba potřebuje něco nebo někoho glorifikovat. A tvůrci si nevyberou. Ruské válečné filmy jsou moc realistické, americké zase odtažité od historie, Čtyři z tanku se zdají být srandovní. Seriál měl původně jen osm dílů, dalších 13 se dotáčelo, a je to trošku poznat. Hlavně v nich se totiž seriál značně odchyluje od Przymanowskiho předlohy, i když kostra je neměnná. Nebudu tuhle válečnou akci polské produkce odsuzovat. Vyrostl jsem na ní jako část hodnotících a nelituju toho, že do mého života Janek, Gustík, Olgierd, Grigorij, Vichr, Tomáš, Lidka či Marusja vstoupili. (09.06.2008)

Je jistě fascinující sledovat, co všechno přejede tank - bez problémů přejede vzrostlý strom, německý kanón, projede skrz zeď, přebrodí řeku... Tank fakticky jezdí skvěle... Tak mne napadá, že tenhle seriál je určen výhradně klukům, kdo jiný by se díval na to, jak pěkně jezdí tank... Pro ty odrostlejší kluky je do seriálu implantováno trochu erotického jiskření navázaného vždy na blonďatého tankistu a jeho kontakty se zrzavou příslušnicí Rudé armády či polskou radiografistkou. A pro veškeré diváctvo je tu trochu východní propagandy, trocha humoru, trocha nepřesvědčivé akce (frontový souboj muže proti muži mi vystačil téměř na pět minut smíchu...), poznání, že válka byla vlastně legrace a v neposlední řadě také ten pes... Šarik se jmenuje... Inu, není toho věru málo. Tak hoši, do tanku... (místní nadhodnocení dobře ukazuje, jak nás ovlivňuje pokřivený rastr nostalgie...) (10.12.2007)

Nebýt toho, že je můj otec pamětníkem a ještě hůř, konzumentem válečných filmů distribuovaných společností Řitka Video, k tomuhle a dalším "skvostům" bych se nikdy nedostal. A byl bych za to vděčný. Naše generace ovlivněná poněkud jinými filmy (hráli jsme si na terminátora a lisování ve skříni, nebo na upíry a lovce upírů se stejnými pravidly jako četníci a zloději). (27.07.2008)

Výborné, úžasné a podhodnocené (můj názor). Všechny díly jsem viděl asi během tří dnů, a pokud bude čas a společnost jsem, ochotný si vše zopakovat (nejednou) na jeden zátah. Z dnešního pohledu už není možné opakovat něco jako je tenhle skvost. Pro mě je to ukázkou, že lze natočit válečný seriál s humorem a bez přehnaného násilí a opět násilí. Neukazuje, jaká přesně byla válka (od toho jsou dokumenty). Líbí se mi, jak lze ukázat, že se mají dva rádi bez postelové scény. Efekty nejsou nejdokonalejší, ale s ohledem na rok vydání s tím inteligentnější člověk nemůže mít problém. Sám sebe jsem překvapil, že zde pro mě nebyla neoblíbená postava, i když se jí málem stal Tomek. Po první akci mi zapadl do posádky a bylo. Pro mě by mohl seriál být lepší jen tehdy, kdyby se zde více vyskytovala Marusia, která, i když pobíhá se zbraní, působí neuvěřitelně sympaticky a nevinně. A mohl by mi někdo ukázat tu propagandu, o které jsem četl? Nevidím nic, co by bylo do očí. A s porovnáním, co se děje okolo dnes, kdy je z každé strany masáž, že to co bylo, bylo jen špatné a dobré je jen to, co přijde ze západu, mi přijdou komenty o propagandě komunismu ve filmu trapné. Nečetl jsem všechny komentáře, ale někteří nemají pravdu, že úplně všichni mladí jsou takové ovce, jak píší Nebo už nejsem mladý. A je pravda, že se jedná o top z toho, co se natočilo před r. 89 a asi i po něm. (15.01.2014)

Tenhle seriál jsem viděl dvakrát, jednou v dětství, kdy na mně zanechal hluboký dojem, pak v dospělosti, kdy na mně taktéž zanechal hluboký dojem, bohužel negativní kvůli otřesnému dabingu, u kterého Řitka studio v plném rozsahu prokázalo, že nomen omen. Mezi dětstvím a dospělostí jsem navíc několikrát četl dvě knížky od Janusze Przymanowského, které podle tohoto seriálu vznikly, takže si dovolím říci, že jsem velký odborník k tomuto tématu. V podstatě je to seriál o tom, jak se díky tanku s polskou osádkou podařilo Rudé armádě vyhrát druhou světovou válku, bez nich by se jim to určitě nepovedlo. Ano, zpočátku byl velitelem tanku Rus, který vše podstatné Poláky (a jednoho Gruzínce - patrně pocta Stalinovi) naučil, ale toho se pak autor zbavil tím, že ho nechal umřít, a nahradil ho nejmladším, nejhezčím (no...) členem posádky, Jendou Kosem. Pak se poměr Poláků v osádce ku ostatním národnostem ustálil na přijatelných 3:1. Autor se taky elegantně vyhnul traumatizujícím okamžikům osvobozování Polska - např., aby nemusel zdůvodňovat, proč sovětská armáda takovou dobu přešlapovala před Varšavou (protože čekala, až Němci utopí varšavské povstání v krvi), nechal celou polskogruzínskou část osádky tanku v rozhodující chvíli zranit a ti pak přečkali osvobozování Varšavy v nemocnici. (30.07.2011)