James Bond: Zlaté oko

Nikoliv špionážní thriller s agentem Jejího veličenstva, ale plnokrevný komiks se vším všudy, představující koncentrát toho nejlepšího od "Goldfinger" po "Dech života". Místy až tak povedené, že s P. Brosnanem, jenž fakticky představuje sympatičtější upgrade nonšalantně sexistického R. Moora, pomalu celá generace diváků zapomněla na to, že Bond byl kdysi taky jen člověk z masa a kostí. Inu, protřepat, nemíchat... (07.05.2013)

Jednoduše řečeno: moje nejoblíbenější Brosnanovka a bondovka. Hezky hláškovitá, stylová, s perfektním záporákem, příběhem a samozřejmě okouzlujícím agentem Jejího Veličenstva. "Pamatujte si, že máte povolení zabíjet, ne porušovat dopravní předpisy!" Dodatek 21. února 2009: I po letech pro mě zůstává GoldenEye téměř nedostižitelnou klasikou, tím víc, že styl Daniela Craiga mi na Bonda zas tak moc nesedí. Tohle je bondovka a tohle (společně s Jedním světem, co nestačí) je film, kvůli kterému pro mě bude Pierce Brosnan už navždy nesmrtelný. (27.10.2007)

Šarmantní Brosnan, slušný Beanův záporák, modré BMW a ruská programátorka, kterou byste si klidně přibalili na dovolenou. Zlaté oko je dokonalou akční jízdou a ztělesněním všeho, co si pod pojmem "bondovka" představuji. A hlavně má jeden velký trumf - nepřekonatelnou honičku s tankem. Pokaždé, když Brosnan projede barákem a trademarkově si upraví kravatu, můžu umřít blahem. Best Bond movie ever. (25.02.2006)

První Bondovka s Piercem Brosnanem znamená konec. Konec bondovské elegantní akce a Britského suchého gentlemanství. "Zlaté oko", byť je dobrým filmem, přetvořil bondovky do akčního kabátu, zběsilého střihu a udělal z nich výbušné akčňáky, které se od jiných podobných liší pouze hlavní postavou. Škoda. (25.09.2005)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)