Šílený bůh

Název "Šílený bůh" neodkazuje na žádnou figuru ve filmu, nýbrž na samotného autora Phila Tippetta. Legendární mistr stop motion speciálních efektů, který se podílel na původní "Star Wars" trilogii, "RoboCopovi", "Jurském Parku" a dalších klasikách, zde reflektuje samotnou podstatu animace, která spočívá ve vdechnutí života a identity neživému objektu. "Šílený bůh" tak vlastně rozvádí dílčí filosofické myšlenky vynikajícího dokumentu "Creature Designers - The Frankenstein Complex", kde Tippett také vystupuje. Ale současně nezůstává u pouhého vztahu stvořitele a jeho výtvoru a příznačně Tippettově traumatu z nástupu počítačových efektů se vůbec nevěnuje strachu z toho, kdy výtvor získá moc nad svým stvořitelem. Tippett zpřítomňuje božský princip v jádru rukodělné stop motion animace, kde se do každého detailu otiskuje nejen ruka, ale také osobnost i zvůle tvůrce. Ten se totiž stává nejen všemocným stvořitelem, ale dle vlastního rozmaru rozhoduje o osudu i životní dráze svých výtvorů. Zdejší distopické světy marně se pachtících bytostí v sobě zrcadlí titěrnost jednoho života i všeobjímajícnost celého vesmíru. Jsou o to více krásně znepokojivé, když si uvědomíme, že musejí zabírat nejen veškerý prostor Tippettova studia, domu a sklepa, ale hlavně jeho mysli. Při tom, jak je patrné z úžasně pečlivé animace, Tippett ale není ledabylý stvořitel, nýbrž ke každé bytosti přistupuje s empatií a vdechuje ji nejen život, ale také osobitost a humanitu. Právě fakt, že jim ale současně nedává konejšivé bezpečí konvenčního příběhu, ale nechává je napospas nahodilé zkáze jim dává o to děsivější existenciální rozměr. "Šílený bůh" nám tak ukazuje (s)tvoření v celé jeho kráse i zrůdnosti. (04.11.2021)

Rad odporných výjavov, od ktorých síce nejde oči odtrhnúť, ktoré sa ale zároveň každou ďalšou scénou prepadajú do čoraz väčšej samoúčelnosti. Autorove vyjadrenie o charaktere tohto jeho diela ("Finální forma ‚Šíleného boha‘ není film samotný, ale vzpomínka na něj poté, co ho vidíte. Přináší vás do okamžiku těsně po probuzení ze sna, kdy se vracíte k útržkům vlastní rozklížené mysli předtím, než se rozplynou ve stínech. Přesně ten moment. ‚Šílený bůh‘ je způsob, jak se do něj dostat.") je tak skôr dodatočnou (a tak trochu do seba zamotanou) interpretáciou toho, čo vzniklo viac-menej náhodne, než odhalením umeleckého zámeru. (25.04.2022)

Pri Mad God som zistil, že animák nemusí byť len pekný, farebný a dojímavý, ale aj škaredý, nepríjemný a nechutný. Či som ale na toto zistenie potreboval sledovať hodinu dvadsať nemého!!! animovaného filmu bez jediného dialógu, plného najodpornejších postavičiek( ktoré by Disneymu stačili na 100 rokov dopredu na všetky škaredé a záporné postavy do ich rozprávok), tak to vážne neviem. Kvôli absentujúcemu príbehu naozaj zostáva len žasnúť nad tým, čo sa musí odohrávať v hlave Phila Tippetta keď dokázal vymyslieť, nadizajnovať a naanimovať toľko čudných, nekonvenčných, škaredých postavičiek a plno brutálnych scén s nimi. Keďže ale psychicky Mad God na mňa nepôsobil najvýraznejšie (pár krát som bol zhnusený ale po týždni v čase keď píšem komentár mi film viac-menej vyšumel z hlavy) a počas sledovania sa i pri krátkej dĺžke neuveriteľne ťahal a nebral konca, zostáva otázka: Aký bol vlastne zmysel tohto filmu? PS: neodporúčam sledovanie deťom, tých by film mohol doživotne poznačiť. 15% (27.01.2022)

Výlet do nekonečné říše fantazie, otevření dveří do jiných světů, cesta do nejtemnějších koutů. Vše začíná zborcením babylonské věže. Místo ní se ale záhy objeví věž zcela jiná - temná. Snad proto, že film vznikal tak dlouho, je v něm popkulturních odkazů nepřeberně. A to je myslím dobře, jelikož divák si dozajista najde své. Kromě osobitých věcí a momentů, postav a zrůd, lze jen namátkou zmínit - H. R. Giger, řecké báje (stařeny Graie, Mínotaurus...), Terminátor, The Wall (mlýnek na maso), klipy skupiny Tool či M. Mansona, Begotten, Star Trek (1979).... Noční můry, vize, přeludy, sny. Válka. Život a smrt. Čas. Snímek je z větší části animovaný, ale má i hrané sekvence. Násilný porod připomíná kombinaci Mouchy a Vetřelce, avšak novorozeně je určeno k daleko vyššímu zcíli. Humanoidní postavičky existují přesně v duchu: Prach jsi a v prach se obrátíš. A z prachu povstanou noví, kteří odpracují, co musí, a opět dají život jiným. Věčný koloběh. Fascinující. (04.01.2022)

Experimentální psychedelická noční můra plná bizarních a nechutných nápadů, ze které čiší deprese a temnota z každého záběru. Autorův záměr se tedy (pravděpodobně) povedl, zapůsobí to přesně tak, jak má, ale dost tomu ubližuje fakt, že jde jen o to. Je to jenom o atmosféře, o ničem jiném, což u experimentálního filmu rozhodně není špatně, ale bez nějakého drobného nosného děje to nemá šanci pořádně zaujmout. Tedy aspoň u mě ne. Tady nějaký děj skončí okolo 35. minuty, kdy se poutník putující šíleným světem (pravděpodobně peklem) stává jeho obětí a pak už je to jen takový sled scén, který mě celkem rychle začal nudit. Ta rezignace na děj tomu pak prostě dost ublížila, protože bez ní tam chybí něco navíc, co tam bylo a bůhvíproč v určitou chvíli skončilo. Má to něco do sebe, ale ve výsledku to na víc jak tři nevidím. 3* (29.05.2022)