Umieranie za dlhého dňa

Prchavé šero poskvrněné mysli, nad kterou monstrum válka přebrala kontrolu, aby mezi automatismy tahala za nitky emocí a intelektu. Nastává další dlouhý den, v jehož drtivé většině se nic neděje, ale garantuji vám, že na to, co se stane do jeho sklonku, byste ráno ani nepomysleli.. Nedostatky v logice bych tomu nevyčítal, ve válečném běsnění je jich plno. Nečekal jsem, že bude Hemmings v roli takového charakteru tak dobrý.. (19.08.2021)

Myslím, že společně s "Das Boot" nejlepší válečný film a jsem rád, že si to dle hodnocení nemyslím sám, nicméně jsem jediný, kdo to viděl v mém okolí a nemám si o tomto skvostu s kým povídat :) To zachycení atmosféry, propracování postav a jejich myšlenkových pochodů...celková syrová realičnost...nemá chybu!! David Hemmings se pro mě tímto stal nesmrtelným :) (13.02.2010)

Ačkoliv se skoro více než polovinu filmu takřka nic neděje, jedná se o mimořádný snímek. Výborně zahrané postavy tří britských výsadkářů dostaly zhruba stejný prostor a jsou (i díky nevšedním vnitřním monologům) vykresleny docela podobně, takže si divák asi těžko mezi nimi bude hledat svého oblíbence. Já si toho svého našel, ovšem paradoxně na druhé straně, v postavě německého vojáka jménem Helmut. Ten se sice místy chová jaksi odosobněně a vpodstatě bez ohledu na situaci si zachovává takřka celou dobu stoický klid, přesto se mi zdál jaksi "bližší", než ono spojenecké trio. Po "odpočinkové" první půli se druhá polovina děje rozjede do zajímavého tempa a na konci dospěje do zdrcujícího vyvrcholení, kdy již není vůbec jasné, kdo je přítel a kdo nepřítel, a kdy se také naplno ukáže naprostá absurdita a nesmyslnost jakéhokoliv válčení. A zejména právě tímto finálem se tento film řadí mezi absolutní špičku svého žánru. (22.04.2003)

Dva roky poté, co David Hemmings zazářil ve Zvětšenině, se objevil v hlavní roli tohoto zvláštního, netradičního válečného snímku. Tři angličtí vojáci se nacházejí kdesi uprostřed ničeho, na blíže neurčeném místě, přitom však uprostřed bitevního pole. Co se děje kolem nich? Co mají dělat oni sami? Monology jednotlivých postav dávají divákovi možnost nahlédnout do jejich myšlenkových pochodů. Člověk se tak vlastně nejvíce dozví pomocí nevyřčených úvah, než ze samotných dialogů. Vojáci si dokáží porozumět i beze slov. Strávili spolu tolik času na bojišti, že dokáží předvídat činy i myšlenky toho druhého. Jsou na sebe napojeni takovým způsobem, jaký zřejmě nedovede "ovládat" nikdo lépe, než party vojáků, kteří už společně zažili ty nejhorší svinstva. Každý ví, jak ten druhý funguje. The Long Day's Dying přináší neopakovatelný válečný minimalismus, odehrávající se na ploše jednoho lesa, a se čtyřmi aktéry. (31.12.2016)

Půjdu proti proudu, protože mě tohle nestrhlo. Trojice vojáků se za války poflakuje v rozpadlém stavení a pak se vydávají i s německým zajatcem na pochod k vlastním. Ano je to špinavé, plné vnitřních monologů, ke konci patřičně brutální a nesmyslné jako celá válka. Dalo by se říct i realistické, ale problém je, že realistického nerovná se zábavné. Chybí tu jakýkoliv cíl, díky televizní kameře a ošuntělé výpravě to vypadá lacině, nikdo tu nehraje a ty více či méně vygumované stroje na zabíjení moc sympatií nevzbuzují. A především já si od válečného filmu představuju trošku něco jiného. SPOILER navíc to zase skončí totálně špatně a ještě v úplně nesmyslné konci, kdy trojici rozstřílí nejspíše vlastní vojáci. 3* a ani o chlup víc. (28.08.2022)