Nezralé maliny

Pan Hubač napsal spoustu krásných příběhů, které se nezapomenutelně zapsaly do dějin české filmové a televizní zábavy. Nezralé maliny mně osobně ale nějak nesedly, něco mi chybělo, něco přebývalo, nějak jsem se nenapojil. A taky mi vrtá hlavou, proč se inscenace jmenovala právě takhle, myslím, že o tom žádná zmínka nepadla. Dopisy s Willy Brandtem bych pochopil, ale Nezralé maliny nikoliv. (22.01.2017)

Místy už herci zvetšelí a těžko koukatelní, ale i tak... Miloš Nedbal obdržel po premiéře snímku titul Národního umělce a dával si to souvislosti se svou životní rolí Šandrocha právě v této inscenaci a byl scénáristovi Hubačovi do konce svého života za to vděčný. Natáčelo se v Praze,Panenských Břežanech v Telči. Závěrečná epická scéna usmíření a  rozhoupávání zvonu byly natočena v Telči na náměstí Zachariáše z Hradce v Kostele sv. Ducha.  V roce 1984 adaptoval film scenárista Hubač pro Národní divadlo, kde se hrála pod názvem"Stará dobrá kapela". (24.08.2014)

Hrůza. Od samého začátku mi byly všechny hlavní postavy, s výjimkou Nedbala, až nechutně nesympatické. Jaká škoda, že vnoučata nezamykala Peška v pokoji důsledně, a on se tak volně pohyboval po plátně a otravovat život všem okolo. Mohli jsme být ušetřeni jeho doslova svazáckého nadšení a jeho moralizujících řečí, ze kterých by vrhl i Mirek Dušín. Nejlepší postavou byl bezesporu Nedbal, minimálně na začátku příběhu. O něm jediném se dalo říct, že věkem člověk moudří (pokud by tohle přísloví platilo, ani si nechci představovat, jak vypadali Pešek se Sklenčkou v mládí, vyplývalo by z toho, že v Písku maj kromě zvláštní školy i zvláštní gymnázium). Samozřejmě bylo naprosto jasné, jak příběh skončí, že se Nedbal polepší. Stejně jako se nemusím dívat na rozbíjení věcí, mučení zvířátek a dalších podobných věcí, nechtěl jsem být svědkem ani tohoto, proto jsem už sledoval film jen jedním okem. Že já radši to oko nezavřel, to, co předvedl Nedbal v rámci svého pokání na té zvonici, překonalo mé nejhorší představy a film oprávněně letí do odpadu. Jediné plus zaslouží Hubač za to, jak hezky a přirozeně zakomponoval do děje Nedbalovu pleš ("z toho vzteku mi slezly vlasy!") a za výrok, který přibližně zněl, že jako člověk začíná víc chápat život, když přemýšlí o smrti. (19.05.2018)

Československá televizní inscenace postavená na výkonech zkušených umělců popisující setkání maturantů po padesáti letech. Scénář J. Hubače nabízí pohledy do složité psychologie seniorů rozdílných povah a vyzdvihuje nezištné pouto přátelství, jež může rozdělit pouze smrt. Neuvěřitelný M. Nedbal, jehož herecký výkon kladu nad ostatní, dokázal svou výjimečnost. Jeho závěrečný monolog ve zvonici a celé jeho vystupování důrazně varuje před zbytečným a neaktivním životem člověka. (20.05.2013)

Ježiši tak toto je nezapomenutelná nádhera a skvělá herecká příležitost v podobě nezapomenutelného koncertu třech nestorů českého divadla a filmu. Snímek doslova nabitý nezapomenutelnými scénami, hláškami a nejrůznějšími vtipnými glosami. Film plný sentimentálních vzpomínek, nejednech výčitek, životních proher, ale také krásných vzpomínek na někdejší lásky a přátelství. Nej nebyl ani Beďár s Pinďasem ale samozřejmě nikdo jiný než mrzutý, zahořklý a nemocný morous Šána alias Miloš Nedbal scéna u piána s Ladislavem Peškem je vynikající, stejně tak jako Peškova slova o lidech ovcích:-) Slavná televizní klasika, neuvěřitelně svěží film a film který má stále co říct a nabídnout i dnes a takřka po třiceti letech...Páni herci by asi pěkně koukali:-) (06.09.2007)