On sa bojí

Nebudu lhát - byl bych radši, kdyby se Aster držel při zemi a měl svou novinku víc ukotvenou v realitě. Beau je bizarní mindfuck, na druhou stranu oceňuju - když už to muselo být - že se jedná o mindfuck toho typu, který NĚJAK chápete intuitivně, aniž byste si o něm museli číst kopec učených pojednání. Rozjezd je geniální, druhá čtvrtina velmi dobrá, ve třetí čtvrtině tomu trochu opadne tempo, závěrečná čtvrtá vyloženě rozpačitá. Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám. Ba právě naopak, dokážu si představit, že určité sekvence mohly úplně chybět, závěrečná čtvrtina mohla být nahrazena něčím úplně jiným, a to aniž by se nějak zásadně změnilo vyznění či dojem celistvosti díla. I tak ale, film jako žádný jiný a je nutné jej vidět. (21.04.2023)

Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část, jak žije v tý vyhrocený čtvrti. Nevíte jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil, on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil, čímž se tři hodiny stávají zcela neospravedlnitelnými. Phoenix hraje dobře, jako vždy, ale nejvíc mě bavil Nathan Lane. (01.07.2023)

A zase tá povala... Aster sa po dvoch síce náročných, ale relatívne divácky friendly filmoch (berte to s rezervou) rozhodol nakrútiť surreálnu drámu, ktorá osloví len toho, kto sa bude zamýšľať nad tým, čo ktorý symbol/metafora/synekdocha znamená. Bez snahy o rozlúštenie všemožných implicitných významov je Beau is Afraid v podstate nepozerateľný. Ak sa ale naladíte, máte radi Charlieho Kaufmanna, alebo dokonca aj Wellesov Proces (to zistíte na konci) a svojim spôsobom aj Enemy od Villeneuva, je tu šanca, že môže ísť pre vás o intelektuálny zážitok roka (alebo posledných rokov). Samozrejme o inšpirácii Lynchom sa hovorí všade. Hor sa tak do lúštenia motívov vody (tam prídeme až k vode plodovej), pavúkov a tém, ako rozpadnuté rodiny, dysfunkčné vzťahy rodičov a detí, smrť, zmysel života a podobne. Je toho skutočne veľa, nie je to pre každého a ani byť nechce. (29.06.2023)

Long story short: päťhviezdičková nuda. Dĺžka mi vzhľadom k druhu filmu neprišla primeraná. Pozitívne je, že to nie je taký ten onanistický mindfuck typu Vivárium. Ani to nie je mindfuck v klasickom zmysle slova, naopak, v podstate od začiatku tušíte, vo co go. Špičková montáž, ale ty vole, tri hodiny hysterickej depresie? Za mňa by sa Aster mal vrátiť späť na Zem a natočiť nejaký malý, temný horor (najlepšie s Florence Pugh). Pretože hej, kráča furt dopredu, ale divácky; Richard Kelly, David Robert Mitchell… Vízia zapudila pôžitok. (26.08.2023)

Asterovy Southland Tales, v nichž jako každý neurotický auteur ukazuje kousek svojí geniality i nesnesitelnosti. Rozkoší je zejména sledování parádní scénografie, jejího snímání a pohybu herců, zejména mumlajícího a brblajícího Phoenixa. Horší je to s monotematickým příběhem, který je kaufmanovinou druhé jakosti s občasným zábleskem uhelně černého humoru. Jakmile vám v půlce dojde, že Aster už v zásadě jen opakuje vyřčené, a patrně tak bude činit až do konce, budete každou další podivnost vítat odmítavým mávnutím ruky. V podstatě souhlasím s kritikou, že Aster je tvůrce, který místo zrcadla společnosti nastavuje lupu, protože by nás všechny nejradši spálil jako mravence. Jeho krutost je skoro až absurdní, ale ve výsledku, alespoň pro mě, nepřiměřená a spíš odcizující. Hovoří totiž hlavně o tvůrci, který stoprocentně a perfektně ovládá svůj píseček, ale odmítá z něj alespoň na malý moment vykouknout. 60 % (20.04.2023)