On sa bojí

Nekonečná noční můra nebo náhled do psychiky hodně rozbitého člověka? On se bojí má mnoho vrstev a celou řadu vysvětlení ale není jednoduchým ani přístupným filmem. Ari Aster nikdy netočil divácké filmy ani filmy s jasným žánrovým zařazením ale On se bojí jde o několik levelů dál a ukazuje, že tvůrčí svoboda je častokrát na škodu a ne všechny myšlenky snesou filmové plátno. Aster je vynikající filmař a dokáže vytvořit dokonale vtahující scény a minimálně prvních třicet minut je strhujících. Bohužel má film 3 hodiny, které jsou pocitově dvojnásobné a celkový průběh začne spadat do takových WTF momentů, že film dokoukat chce hodně silnou vůli. Jeden z nejzvláštnějších filmů co jsem viděl a Phoenix je ďábel. (24.09.2023)

Nesvéprávný Beau nedosahuje úrovně předchozích dvou Asterů, kéž by si film udržel kvalitu z úvodního dějství ve městě. Než pak přejde v utržený art. Ale stejně respekt za to, jak si AA jde svou vlastní cestou, jak je to ambiciózní a vlastně "nedivácký" (vidět v multikině trošku bizár). Ač mi nesedlo stejně skvěle jako Hereditary / Midsommar, tak po celou dobu nenudí, Phoenix je jako totální chudák jedinečný a je to opět snímek, co člověka nutí k přemýšlení i po skončení - což cením. Animovaná sekvence mj. odkaz na Vynález zkázy Karla Zemana. (22.04.2023)

Tříhodinový nesmysl, který drží výtvarná stránka, kameraman a Phoenix, podle toho, jak moc ho máte rádi. První čtvrtina slibuje zajímavý úzkostný koncept, který v druhé a poté znova ve třetí čtvrtině zahodí a vrhne se na jiný, aby závěrečnou částí navázala a uzavřela neuspokojivě první. Tohle bohužel není vypilovaný kousek, na který se bude vzpomínat. V Hereditary i Midsommar dokázal Aster vnést do hororových příběhů psychologickou hloubku, tísně a depresi a povýšit je na vyšší zážitek, v tomto filmu se bohužel psychologično objevuje obnažené bez žánrové škatulky a na divákovo potěšení to nestačí. Úmorná stopáž je bohužel další podpásovkou celku, jehož některé úryvky mají skvělý potenciál. (21.04.2023)

Priznám sa, že ma úvod tejto scestnej fantazmagórie celkom milo prekvapil a zaujal zároveň. Lenže potom samotný dej padol do takých myšlienkových kotrmelcov, až som nadobudol dojem, že tí čo išli s hodnotením NAD dve, tak im musel solídne šmyknúť remeň. Toto je za mňa 180 minútová, (akože) artová, kvázi umelecká sračka, ktorú dokáže obdivovať presne ten druh diváka, ktorý Vás na umeleckej výstave obrazov začne presviedčať o tom, že to rozmazané hovno na bielom plátne, má v skutočnosti ďaleko hlbší význam, a Vy ste to celé akosi nepochopili .. nie, nie - díííííky .. (02.08.2023)

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd. (23.04.2023)