On sa bojí

Ari Aster konečně dozrál a vytvořil mistrovské dílo, jež prolamuje běžné žánrové konvence a uvrhá diváky do tříhodinové bdělé noční můry. Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře. Ve svém fyzickém působení je navíc Beau is Afraid nebývale intenzivní, k čemuž vydatně dopomáhá zvuková stopa s nepříjemně zesílenými disonantními ruchy. V tomto ohledu snímek vyvolává reminiscence na Aronofského Mother!, avšak zároveň jde i o velmi lynchovský film, který nepostrádá hravost, symbolismus, bizarní humor či balancování po křehké hranici na pomezí reálného a imaginárního. O nejlepším snímku letošního roku již asi není pochyb. Jakožto zdejší hororový expert tak filmu Beau is Afraid uděluji plných pět hvězd. (23.04.2023)

Nebudu lhát - byl bych radši, kdyby se Aster držel při zemi a měl svou novinku víc ukotvenou v realitě. Beau je bizarní mindfuck, na druhou stranu oceňuju - když už to muselo být - že se jedná o mindfuck toho typu, který NĚJAK chápete intuitivně, aniž byste si o něm museli číst kopec učených pojednání. Rozjezd je geniální, druhá čtvrtina velmi dobrá, ve třetí čtvrtině tomu trochu opadne tempo, závěrečná čtvrtá vyloženě rozpačitá. Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám. Ba právě naopak, dokážu si představit, že určité sekvence mohly úplně chybět, závěrečná čtvrtina mohla být nahrazena něčím úplně jiným, a to aniž by se nějak zásadně změnilo vyznění či dojem celistvosti díla. I tak ale, film jako žádný jiný a je nutné jej vidět. (21.04.2023)

7/10. Začnu jedinou výtkou a to stopáží (stejně jako u Asteriho předešlého snímku "Slunovrat") - filmu by dle mého prospělo o 30 minut kratší stopáž a to především lépe sestříhat a zkrátit poslední půlhodinovku, která byla nejen dle mého až moc velkou onanií. A teď to pozitivum, a to je celý zbytek filmu a obzvláště první polovina filmu, která je naprosto úžasná a neuvěřitelná a ani nedokážu slovy popsat jak moc jsem si jí užil. V kině jsem byl nadšený jak malý Jarin. (24.04.2023)

„Sirotci lesní, o ničem nesní.“ Zpočátku zajímavá, bohužel čím dál víc úmorná surrealistická procházka  hlavou schizofrenika, nemilovaného dítěte, od světla na konci tunelu máminy vagíny až do temnoty artového hrobu. Film pro velmi specifické publikum. Pro ty, kdo se narodili zadkem napřed, k matce mají ambivalentní vztah (s láskou by jí zakroutili krkem), na lehátku u cvokaře už vyleželi důlek a vždy se podívají do záchodu, než spláchnou. To já jsem trauma z porodu překonal hned na sále, od té doby se cítím v pohodě, duševně naprosto zdráv a celoživotně svou mámou milován. Psychofarmaka neužívám žádná. Škoda, po třech hodinách s Asterem by nějaká bodla. OKÉNKO CITACÍ: [][] Superpero: „Skvělé v jednotlivostech. Hlavně úvodní část... Nevíte, jestli je to nějaká noční můra, jestli se zbláznil on nebo celý svět. Bohužel se to plně nedozvíme nikdy a film je jen čím dál tím divnější, aby pak banálně vyvrcholil.“ JASON_X: „Hereditary i Midsommar na mě působily jako zcela soudržná díla, v nichž každý dílek zapadá do skládačky, u Beaua tento pocit nemám.“ Zdejší „expert“, který si už zase nevzal své prášky: „Jedná se o sofistikovaný psychoanalytický horor pro okrajové publikum; radikálně otevřený snímek pulzující významy, jenž vysloveně vybízí k interpretační hře.“ [][] Brrr. Nevěřím tomu, že On se bojí natočil On. Stejný režisér, jehož Slunovrat mám v topce. (28.07.2023)

Ari Aster a jeho artový bizární mind fuck, ale zároveň jeho nejslabší film. Asterův Midsommar i Hereditary mám rád, jde rozhodně o osobitého a zajímavého nového tvůrce, jenže tady se poprvé odklonil od hororu a natočil divný žánrový mišmaš, který za mne fungoval jen v prvních dvou čtvrtinách, následující dvě čtvrtiny mi přišly divné a nudné zároveň. Joaquin Phoenix je samotářský podivín, kterému náhle zemře matka a dějí se mu divné a bizární věci, které dost často nedávají smysl, zkrátka od reality má film daleko. První akt mi přišel super, jelikož je tu hezky zobrazený chaos v ulicích plný divných lidí, občas nějaká mrtvola a některé situace se nečekaně vtipné vyhrocují a patří to k nejlepší části filmu. Druhý akt je ještě taky v pohodě, je roztomile divný a má docela šokující konec, třetí akt je už velká podivnost, kde je zahrnutá animace a divácká pozornost lehce upadá, naštěstí se vyhrotí finále třetího aktu, které je nečekaně akční no a finále mi přišlo už zoufale zdlouhavé, nudné a taky zbytečné. Divný film, ve kterém se sice toho děje spousta, ale i tak jsou 3 hodiny neskutečně moc a těch pár zajímavých zábavných scén je opravdu poskrovnu. Phoenix zahrál skvěle, ale jsem rád, že je ten film za mnou. Z žánrovných posledních podivností mi Mother i Men sedlo daleko více. 5.5/10. (18.06.2023)