On sa bojí

Tříhodinový nesmysl, který drží výtvarná stránka, kameraman a Phoenix, podle toho, jak moc ho máte rádi. První čtvrtina slibuje zajímavý úzkostný koncept, který v druhé a poté znova ve třetí čtvrtině zahodí a vrhne se na jiný, aby závěrečnou částí navázala a uzavřela neuspokojivě první. Tohle bohužel není vypilovaný kousek, na který se bude vzpomínat. V Hereditary i Midsommar dokázal Aster vnést do hororových příběhů psychologickou hloubku, tísně a depresi a povýšit je na vyšší zážitek, v tomto filmu se bohužel psychologično objevuje obnažené bez žánrové škatulky a na divákovo potěšení to nestačí. Úmorná stopáž je bohužel další podpásovkou celku, jehož některé úryvky mají skvělý potenciál. (21.04.2023)

Priznám sa, že ma úvod tejto scestnej fantazmagórie celkom milo prekvapil a zaujal zároveň. Lenže potom samotný dej padol do takých myšlienkových kotrmelcov, až som nadobudol dojem, že tí čo išli s hodnotením NAD dve, tak im musel solídne šmyknúť remeň. Toto je za mňa 180 minútová, (akože) artová, kvázi umelecká sračka, ktorú dokáže obdivovať presne ten druh diváka, ktorý Vás na umeleckej výstave obrazov začne presviedčať o tom, že to rozmazané hovno na bielom plátne, má v skutočnosti ďaleko hlbší význam, a Vy ste to celé akosi nepochopili .. nie, nie - díííííky .. (02.08.2023)

Tady se to už Asterovi rozteklo. Prvních cca 80 minut je totální žrádlo (scény v hrůzném podnájmu a rekonvalescence u podezřelých samaritánů s válečným veteránem na dvorku), poté se však Beau (Phoenix) odebere do lesa, kde se divadelním představením spustí nezáživný kolotoč vjemů, pocitů, metafor, zkrátka takové to nimrání se klacíkem v hovínku. V kontrastu s první půlí, kde se to svérázným humorem jen hemžilo, je zbytek filmu silně nedivácký a často až ubíjející. Kaufman, Aronofsky nebo Lynch mají v podobně kryptických látkách furt slušný náskok. Ale třeba do toho Aster taky jednou doroste, nápady by na to měl. (05.05.2023)

Jdu s proudem a řeknu, že Ari se nám trochu předávkoval houbičkama a jeho třetí dílo nemá celistvý obraz a osobitý podpis. Vryje se divákovi do paměti jen díky několika silným scénám, které jsou v porovnání se zbytkem prazáhadností, co se zde bez vysvětlení objevují, poměrně málo četné. První asi necelá hodinka je opravdový skvost, která kdyby se natáhla na dvojitou stopáž, vůbec bych se nezlobila, kdyby se děj odehrával jen v Beauově bytě a možná by to udělalo lepší dobrotu. Nesmíme ale opomenout i část filmu, kdy je Beauovi poskytnut azyl v domě podivníské rodinky. Toť vše z highlightů tohoto filmu a úplný smysl jsem se v tom sice snažila najít, jenomže někdy ani ta interpretace neznásobí ten zážitek. Takže bylo to dobré, trochu úmorně dlouhé, se zbytečnými pasážemi, na druhou stranu extrémně znepokojující, chvílemi hororové, režisérsky i herecky mistrné, ale nic co si budu připomínat co týden. Nechci hanit Asterovu práci, proto ty tři a půl zaokrouhlím nahoru. Znovu bych si pustila určitě už jen konkrétní scény a ne celý film, což se o Hereditary a Midsommaru říct nedá. (29.08.2023)

Sorry, takéto filmy nedávam. Vidím obrovské množstvo energie, zápalu pre vec, nasadenia a talentu, či už režisérskeho alebo hereckého, ale presne pri takýchto filmoch premýšľam, či nie som hlúpy resp. že by som na to, čo nimi chceli tvorcovia povedať, potreboval tri vysoké školy a k tomu dlhoročný pobyt na Marse. V jednotlivostiach to nebolo zlé, ale v univerze som sa absolútne strácal, raz to bola melodráma, potom fraška, trocha z hororu i z post-apokalyptického trileru, občas sa zjavil pársekundový šokujúci záber (Joaquin do toho šiel fakt naplno). Hororovým fanúšikom by som rád odkázal (či skôr varoval ich?), že toto s hororom vážne nemá nič spoločné a fakt nechápem, prečo sa zakaždým nájde niekto, kto to skloňuje práve v súvislosti s týmto žánrom (a to podotýkam, že samozrejme si plne uvedomujem, že horor má veľa tvárí a môžeme zaň považovať teoreticky i snímky ako Jakub rebrík, či azda i Mechanik, ale toto vážne nie). (31.08.2023)