Priehrada (E04)

Za mne tento dil nebyl tak velkolepy a dokonaly, jako predchozi. Hvezdicka dolu je za pracku Pliska na lodi. Asi slouzi nejakym dramaturgickym ucelum vykresleni stresu hl hrdinu, ale pusobilo to na policejniho profika amatersky a dil by se bez toho obesel. Zacinam se priklanet ke kritikum continuity postavy pana Pliska. Nu coz, stale je tu moznost, ze mezi 90tkami a Pripady pan Plisek odjel do Tibetu a stravil rok v tamnejsim klastere, kde nasel vnitrni.klid. Hereckou slabsi chvilku si vybral Sokol, ktereho jsem doted taktez hodnotil vysoko. Ale jinak jo, porad je to detektivka vysoke urovne se skvelou atmosferou, za kterou by se nemusely stydet ani velke zahranicni produkce.  Za mne ne tak dokonalych 80 pro. (31.01.2022)

Tenhle díl by podle mě obstál i jako celovečerák do kin a pro mne jde o zatím to nejlepší z celého seriálu. Ucelený scénář, dusivá atmosféra parného července, rekonstrukce potápěčských aktivit a mnoha problémů kolem naprosto dokonalá. Kamera je tedy pořád strašná, ale občas se tady uklidní na alespoň nějaký statický záběr, a Pagáčová se naštěstí jen mihne. (31.01.2022)

Pokud se vychází ze skutečných případů a přidá se k tomu také dramatický talent (Mareš) a schopná režie (Babjak), jsou tím splněny podmínky pro vznik kvalitní detektivky, která prakticky splývá se skutečnou kriminalistickou detektivní prací. Namísto oslnivých kombinací starší školy nastupuje přesvědčivost, věcnost a pozitivně stupňovaný divácký účinek. Tento díl se zvláště vydařil. (30.01.2022)

„Na kolik vyjde takový měsíc potápění?“ – „Dva miliony, možná míň.“ – „Možná jenom milion. Sportka už moc nefrčí, takže zkusíme bábu tutovku.“ Výsledek nadále nekopíruje zahraniční vzory, je autentický a svůj. Půjdou nebo nepůjdou vytáhnout? V sudu zůstane lidská bílkovina, louh nerozpustí projektil a zubní plomby, takže nějaká šance je. Jen ty sudy budou zatraceně hluboko. Viditelnost tak půldruhého metru. Na helmě svítilny a v ruce reflektor. Plavalo se opatrně nade dnem, aby se nevířilo bahno. Venca Plíšek ovšem těmhle „ekologickým“ průzkumníkům s příbramskými SPZ věří. A my věříme týmu okolo režiséra Petera Bebjaka. (12.02.2022)

Nepamatuji si, že bych si kdy z nějakého českého seriálu odnesl takový zážitek jako po čtvrté epizodě Devadesátek. To, co tato epizoda divákovi dala, by se dalo bez nadsázky přiřadit k highlightům nejen tuzemské seriálové tvorby, za kterou by se nemusely stydět ani lepší zahraniční produkce. Nevybavuji si, že bych po dosledování nějakého CZ/SK seriálu zíral na závěrečné titulky s otevřenou pusou a právě zpracovával zážitek, který daleko převyšuje návštěvu kina. Atmosféra, napětí a tíživá hudba Juraje Dobrakova vrhne diváka do středu dění a to způsobem, že si ani neuvědomíte, že sledujete televizní seriál. Už v tuto chvíli lze Devadesátky považovat za klenot české seriálové tvorby, který už teď sedí na trůnu a na míle převyšuje laciné, brakové, hloupé a scénáristicky/dramaturgicky primitivnější konkurenty, které cílí na nenáročné a po pracovním dni unavené publikum (zdravím Voyo a kreativní producenty tuzemských komerčních televizí). Pokud by se tvůrcům i nadále podařilo přidat pod kotel a zobrazit následující bezprostřední dění ve své surovosti a ohyzdnosti tak , jak se celá kauza udála, tak tu můžeme mít český Černobyl a to bez nadsázky. Klobouk dolů všem zúčastněným a Marešovi zvlášť. PS: Juraj Dobrakov coby skladatel se mi začíná čím dál tím víc líbit. (01.02.2022)