Koralína a svet za tajnými dverami

Děj filmu vypadá na důkaz velké Gaimanovy vyčerpanosti. X-tá variace na Alenku v říši divů, ale zoufale překombinovaná, se snahou působit originálně, ale výsledek přitom zůstává velmi konzervativní. Technický skvost, který působí, jako když se rodič násilně snaží vymyslet dětem před spaní novou pohádku. Po přečtení předlohy je ale jasné, že problém je v adaptátorovi Selickovi, který děj přehlcuje bizarními stylistickými nápady. (31.05.2009)

Kdyby, kdyby, kdybych nečetl nejprve knihu, asi bych hodnotil lépe. Jasně, s předlohami je vždy problém, ale zde zamrzelo, že se film nedrží původní atmosféry. Hravý příběh nespokojené holčičky a příliš zaměstnaných rodičů se náhle zlomí a následuje sešup do království temnot. Knižní příběh se promění v noční můru, která slabší jedince nenechá několik nocí v klidu. Film nikoliv a doufám, že nešlo o snahu zalíbit se i těm nejmenším. Na druhou stranu výtvarná stránka, zajímavé i vtipné nápady a velmi příjemná hudba si ocenění zaslouží. Škoda, že se režisér nerozhodl udělat Koralínu pro dospělé.... (01.02.2011)

Paradoxně bych ocenil méně Selicka (neonové a hlodavčí infantility v rouše všudypřítomného odkazování) a více klasického Burtona (vyspělé makabrózní morbidity s černohumornou úderností), ale přesto jsem si tuhle v podstatě šíleně nepůvodní, nicméně skutečně mrazivě podanou moralitku o závislosti na a pokušení jinými, "dokonalými" světy, kde můžeme při neopatrnosti snadno zabloudit, zapomenout na šedivý a fádní svět na druhé straně dvířek a stát se přízrakem (s knoflíky místo očí), dokázal vychutnat (asi pro to podbízivé psychoanalyticko-mytologické čtení). Maličko se ale obávám, že vedle stylové ucelenosti Nightmare Before Christmas, popř. Mrtvé nevěsty zapadne trochu zdrogovaná Koralína (i navzdory technické dokonalosti) do temnoty bezedné studny, která je ve výše zmíněné psychoanalýze obecně považována za symbol nevědomí, v umění pak za metaforu pozvolného zapomnění. Byla by to škoda? Odpověď na konci tunelu "druhého" narození. P.S. Bruno snaživý, ale na Dannyho notičky for darkened people nemá "gebíry". (16.06.2009)

Henry Selick je zaujímava postavička. Všetky tie opletačky okolo Predvianočnej Nočnej Mory sú veľmi zvláštne a zavádzajúce. PNM je braná každým ako Burtonov film, bez ohľadu na to, že na režisérskej stoličke bol Selick. Coraline je už úplne bez Burtona a ikeď práca týchto dvoch pánov je určite podobná, Selick sa ukázal ako úplne sebestačný a vyspelý tvorca. Coraline je parádna potemnelá rozprávka s kúzelnou stop-motion animáciou, nechýba jej skutočne nič. Mierna neoriginalita mi je ukradnutá, keďže toto dobrodružstvo šlape skutočne na vysoké obrátky a prakticky každá scéna prináša fantastické kúzelné divadlo. Som veĺmi zvedavý, čo vzíde s ohlásenej spolupráce Selicka a Pixaru. (8/10) (25.05.2010)

Burtonovský feeling se nezapře a Koralína to rozjíždí jak se patří. Už začátek, kdy pavoučí žena svými tenkými pařátky spřádá panenku, kterou sleduje nebohá dítka, je vrcholem současné animace. Navíc příběh nepostrádá vtip ani napětí a nudit se prostě nebudete. Animovaný film má co nabídnout právě ve filmech, jako je tento. HUDBA: Bruno Coulais, They Might Be Giants - bohužel, komentář píši po nějaké době, co jsem viděl film, takže z hudby si nevybavuji jediný motiv :-) ale mám pocit, že se to dalo poslouchat. (17.07.2009)