Argylle: Tajný agent

Matthew Vaughn a jeho noví Kingsmani pro celou rodinu. Argylle od první minuty nezapře své tvůrce ale po prvních deseti minutách divák pochopí, že tentokrát to bude jiné a bohužel i horší. Argylle je poctou i výsměchem starým špionážním filmům a Bondovkám se špetkou Honby za diamantem. Je to svižné, neustále se něco děje, cestuje se z místa na místo a dokonce jsou zde minimálně 2 zásadní zvraty, které film posouvají jinam a vysvětlují tím nějaké logické lapsy. Hlavní problém Argyllle je v tom, že nemá žádné high life momenty, které od Vaughna všichni očekávají. To je znát hlavně u akčních scén, které jsou bez explicitního násilí (PG-13) a hlavně znatelně upravené pomocí CGI (v reálném světě z Bryce Dallas Howardové prostě akční hrdinku neuděláte). Argylle je tak nenáročnou a pohodovou zábavou, která i přes přepálenou stopáž nenudí ale nikdy si divák neřekne wow a postačí mu, vidět to na VOD v pátek večer. (04.02.2024)

Po vzoru Bolševize začal už i zlodějský kokotporát, bez skrupulí prodávající židopředražené i-plečky snobským kokotům a instadementům, za každou cenu plnit obsah hovny a pícninami pro hovada. Na což teď zjevně vysolil tak brutální ranec, že mu mamonářsky neodolal ani až dosud naprosto svěží, originální a veskrze potěšující Matouš, naprudko se zaprodal, spláchl své dosavadní sqělé renomé do hajzlu a namísto nějakého svého inventivního scénáře se uvolil zaudiovizualizovat pro červivé jablečňáky, slaboduché smíšky a otylé chovatelky koček za zenitem veskrze nudný, hloupý, plagiátorský a řádně klišovitý popsaný hajzlpapír nějakého druhořadého neumětela, jenž patrně, když zrovna prstem namočeným v nutelle a s přikousnutým jazykem nenaplňuje své „scénáristické“ ambice, permanentně rozkuřuje nějakého hrabivého pohrobka Štefana Práceho. Jinak si tu oligofrenní hrůzu prostě nedovedu vysvětlit. Až podezřívám Matouše, jestli náhodou nezačal prcat Madonu, protože se s ním náhle kariérně děje přesně to, co tenkrát s Gejem Ryčím, a tento jeho počin nápadně připomíná ultražinantní pičočalamádu Muž ze Strýce se stejně prkenným a homonakadeřeným Jindrou Clavinem, jemuž tentokrát místo korektně a spravedlivě kancelačně zkulturněného fuj fuj lidožrouta Arnýho Kladiva neméně děsivě kunduje krajně nesympatická neherecká protekční prasnice Brysa, která se od posledního Juráče konečně vyžrala až na porážkovou váhu. No nejedna masitá tvář veskrze vkusné kompulzivní hospodyňky se základním vzděláním si u toho dozajista slastně zachrochtá při žehlení. Matouši, okamžitě ho z té rozkládající se botoxmrtvoly vytáhni a vrať se!!! (11.03.2024)

Matthew Vaughn rozhodně nenatočil další Kingsmany. Argylle: Tajný agent sice nepředstavuje na rozdíl od Kingsmanů svět, který by působil dvakrát zajímavě a zdánlivě by stál za další prozkoumání, přesto potěší, že Vaughn ke startu své další potencionální špionážní franšízy přistoupil zcela jinak. Výsledek tak možná nemile překvapí ty, kteří dostanou něco, co trailer zdánlivě nesliboval. Výsledku ovšem nechybí ambice, které do velké míry Vaughn zvládne naplnit a to i přes fakt, že chvílemi nejsou na místě. Přesto potěší, že jde pořád o hračičku, která si umí vyhrát s atrakcemi, zároveň nosně pracovat s herci, schopně dávkovat i nějakou formu emocí (twist!), projevit, že by jeho muzikál mohl mít energii a především dodat povedený blockbuster. Vaughn dějiny nepřepsal, přesto natočil v jistém ohledu svěží špionážní podívanou.... (31.01.2024)

Britská elegancia spojená takmer až s kaufmanovským meta prístupom nemôže fungovať na každého a ani na každého nefungovala. Na mňa fungovala do momentu, kedy som si uvedomil, že film sa zbytočne tiahne a keď má nasledovať finále, nasleduje iba prvé, potom druhé a nakoniec tretie, aby nasledoval dovetok prvý a potom dovetok druhý, aby sme si nemysleli, že osem zvratov snáď Vaughnovi a Fuchsovi stačia. Nakoniec sa bohužiaľ išlo v tomto smere cez čiaru, pričom pri zvrate číslo jedna (myslím toho, ktorý sme nepoznali z propagácie filmu) až povedzme tri som si hovoril, že sa hrá na moju nôtu. Potešil odkaz na Manchurianského kandidáta, avšak vďaka spomínaným dramaturgickým problémom sa k Argylle vracať nebudem. (20.04.2024)

Matthew Vaughn je hračička. V tomto případě se rozhodl, že si zkusí vyhrát s počtem zvratů a odhalení, které lze nařachat do jednoho filmu tak, aby byl co nejzábavnější. A těžce selhal. Trailery u Argyllea klamaly tělem, pokud jste se tedy těšily na prolínání špionážního světa v knize a reality, dočkáte se ho v požehnané míře pouze v první části filmu. Pak se ale objeví první zvrat. A pak další. A ještě jeden. Už ani nevím, kolik jich bylo, postupně jsem to totiž přestal sledovat a jen se vykuleně doprošoval, ať je to aspoň zábavné, když už je to blbé. Jenže i tady špionážní komedie selhává, přestože sází na klasické vaughnovské bitky s chytlavou hudbou. Celé to totiž vypadá strašně hnusně. Dlouho jsem neviděl film, který by v naprosto každé scéně působil takhle uměle. Některé akční scény mi evokovaly příchod Krále Škorpióna ve druhé Mumii, jak byly otřesné a směšné. Jde navíc o jeden z těch filmů, u nějž si říkáte, že teď už určitě skončí, jen aby rozjel další nesmyslnou linku a přidal další vyumělkovaný zvrat. 138 minut na uvolněnou akční špionážní komedii není úplně vhodná cifra. Ani ten Sam Rockwell to nezachrání, byť se hodně snaží. Tohle se těžce nepovedlo. Aspoň hudbu to má ale pěknou. (31.01.2024)