Oľga

Športovo-politická dráma očami ukrajinskej gymnastky Olgy, ktorá v roku 2013 ušla zo svojej krajiny kvôli postupnému pádu ruského režimu na Ukrajine. Prenasledovanie novinárov a ich rodín bolo v tej dobe bežnou praktikou, a tak Olge nezostávalo nič iné, len využiť svoj polovičný švajčiarsky pôvod a ujsť k Helvétom. Anastasia Budiashkina zahrala svoju rolu vynikajúco. Veľmi sa mi páčil aj ten športový rozmer filmu. Bolo to zaujímavé, dramatické, a hoci bola dievčina občas až príliš impulzívna a drzá, v podstate som s ňou súcitil. Koniec filmu vyznieva optimisticky... No bohužiaľ, po roku 2014 "Veľký brat" z východu neuniesol, že Ukrajina chcela ísť svojou novou a liberálnejšou cestou. (09.05.2022)

Dobře fungující spojení sportovního dramatu o mladé špičkové gymnastce s politickým komentářem z politického převratu na Ukrajině. Představitelka hlavní role to všechno zvládla podat věrohodně. Autoři si trochu naběhli happy-endem z Kyjeva 2020. Kdo film stihl vidět v létě 2021, ten vlastně viděl o dost jiný film, než já na jaře 2022. :-/ (20.04.2022)

Do slibně rozjeté gymnastické kariéry talentované a ambiciózní Olgy krutě zasáhnou politické události na kyjevském Majdanu. Zmítána emocemi neví, zda má dát přednost sportu, jenž ji naplňuje, nebo milované matce a rodné zemi. Toť v kostce obsah celovečerního debutu francouzského režiséra Elie Grappeho, který bez přehánění řadím mezi nejlepší sportovní dramata, co jsem kdy viděla. Každopádně se jedná o velmi působivý snímek, obzvlášť když si člověk uvědomí, jak děsivá je situace na Ukrajině v současné době. (90%) (03.12.2022)

Kombinace politicky angažovaného a sportovního filmu se z mého pohledu může zdát smrtonosnou, protože v prvním případě bývám obezřetný, což zamezuje se do snímku položit, druhé pak většinou dost nenávidím. Olga je naštěstí poučená z chyb v obou případech. Výborně balancuje svá témata tak, aby se nedalo nikdy říct, že vypráví o jednom navzdory druhému. Vědom si film limitů i kvalit gymnastických nehereček, nechává je komunikovat převážně řečí těl (na jejichž ramenou by se dala hrát deskovka) a hlavně v opakujících se sekvencích cviků a tréninků neustále mění hlediska, střih a rytmus, takže zdánlivě stejné situace vytvářejí stále nová napětí. Zšeřelá atmosféra švýcarských tělocvičen při pozdních trénincích, vysoká hloubka ostrosti a subjektivní kamera nakonec pomáhá Olze dosáhnout toho nejzásadnějšího, co může chtít film o sebepřekonání se. Tedy silný fyzický zážitek, skrze který se dokážeme napojit či alespoň obdivovat postavu, která po nás nechce žádné sympatie. Zkombinování s událostmi na Majdanu pak funguje překvapivě hladce (nehledě na trochu papírové kazatelství protagonistčiny matky) a navíc vyúsťuje v názor s nímž souzním, tedy, že pokud má být sport apolitický, tak slouží jenom boháčům a idiotům a tedy je zbytečný. (28.06.2022)

Kdyby nebylo toho, co Rusko začátkem roku 2023 provedlo, tak by se jednalo o naprosto klasické evropské drama. Bez emocí, chladné, poměrně precizní na děj a jeho vývoj, ale ve výsledku jedno z mnoha takových, které v Evropě rok co rok vychází. Takový vhled do života člověka, ke kterému se normálně nemáte šanci dostat. Jenže s tím příchodem armáda na Ukrajinu to dostalo jinou váhu. Jak kdyby tvůrci předpověděli něco, čeho se už v té době dost báli. (25.01.2024)