Na ceste

Pro mě nádherný film, ve kterém je jednoduše všechno. Vynikající režie od prvního momentu, skvěle napsané dialogy i scénář, kombinující komedii i silné drámo. V některých chvílích jsem byl také doslova uchvácen určitými záběry a scénami v nich...drsná a zároveň nádherná íránská krajina, kombinace, za kterou se sluší poděkovat, jak ví a činí nejmladší člen výpravy...životní cesta, z níž sice je návratu, ale do zcela jiného světa...[Filmový klub Citadela] (29.03.2022)

podařená road movie podle klasické šablony, kdy někdo někam jede, hodně se mluví a cesta je "rozbíjena" epizodickými zastávkami. Změna je tu nicméně v tom, že diváci se sice v průběhu dozví kvůli komu rodina tuhle cestu podstupuje, ale nedozví se proč. Ono to na jednu stranu nevadí, protože během rozhovorů a díky viditelně přítomné nervozitě se dovtípíme, že se něco děje. Na druhou stranu ale to že tuhle informaci nemáme a nakonec jí ani nedostaneme způsobuje, že se emoce i napětí lehce drolí a dopad loučení není až takový. Nejspíš to byl ale tvůrčí záměr. Velkým plusem je každopádně nádherná kamera a výkon teprve osmiletého Rayana Sarlaka. Jeho neutuchající energie mě sice chvílemi dost iritovala, ale je to právě on, kdo sem nakonec vnáší humor a rozbíjí melancholickou atmosféru...80% (19.10.2022)

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky! (07.02.2022)

(64/2023) / Tlieskam užívateľovi Othellovi, ktorý veľmi trefne prirovnal tento iránsky film k Little Miss Sunshine. Fakt majú tieto dva kusy dosť spoločného. Ale predsalen, ten americký bol trochu viac diváckejší. Konečné vyznenie záleží najmä na nastavení diváka, a fakt pozor, do tohto filmu treba investovať trochu pozornosti. Veľmi tenká čiara oddeľuje na prvý pohľad nezáživnú road-movie od sústredeného, citlivého a zaujímavého pohľadu na jednu takmer obyčajnú rodinku (samozrejme s vítaným spoločenským presahom). Trochu mi vadilo, ak film začal byť miestami otravný a tak trochu exoticko divný, všetko ale každú chvíľu nahradili krásne scény, scenérie (wow) a podarený suchý humor. Iránci toto vedia. (7/10) (05.10.2023)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)