Na ceste

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)

(64/2023) / Tlieskam užívateľovi Othellovi, ktorý veľmi trefne prirovnal tento iránsky film k Little Miss Sunshine. Fakt majú tieto dva kusy dosť spoločného. Ale predsalen, ten americký bol trochu viac diváckejší. Konečné vyznenie záleží najmä na nastavení diváka, a fakt pozor, do tohto filmu treba investovať trochu pozornosti. Veľmi tenká čiara oddeľuje na prvý pohľad nezáživnú road-movie od sústredeného, citlivého a zaujímavého pohľadu na jednu takmer obyčajnú rodinku (samozrejme s vítaným spoločenským presahom). Trochu mi vadilo, ak film začal byť miestami otravný a tak trochu exoticko divný, všetko ale každú chvíľu nahradili krásne scény, scenérie (wow) a podarený suchý humor. Iránci toto vedia. (7/10) (05.10.2023)

Z arabských zemí Írán dlouhodobě filmařsky vládne a zde debut Panaha Panahi Na cestě krásně ukazuje další skrytý talent. Výborná kamera se zaměřuje nejen na jednu mrzutou rodinu a jejich problémy, ale i na zdejší krajinu. A na tu především. Dlouhé nečinné záběry dokáží uhranout a 93 minut perfektně zhypnotizují. (06.10.2023)

Ďalší z tých filmov, pri ktorom pseudointelektuáli s okuliarmi s nulovými dioptriami, ale za to superhrubými rámami, budú filozofovať, aké veľdielo to videli. Ten úžasný iránsky piesok, pár krivých stromov a ukričané decko. Nepotápam film, chápem, že ide o nejaký iránsky realizmus, v ktorom si na základe komediálnych i vážnych scén máme uvedomiť ich životnú realitu, ale mám rád inú zábavu, kde aspoň vidím posun v deji, vývoj postáv, nejakú zápletku. Tu som si len želal, aby chlapec konečne zavrel hubu. A možno by sme sa od filmu dočkali viac, keby nebol lemovaný iránskymi hudobnými hitmi. (15.10.2022)