Chiara

pozvolna plynoucí festivalová artovka, aneb jak by asi vypadala Suburra z pohledu dospívající dcery jednoho z protagonistů. V tomhle případě si nicméně divák musí vystačit pouze s hromadou náznaků, kdy na tom bude stejně jako hlavní hrdinka. Ta taky většinu času jen  tuší že se děje něco nehezkého a  že se jí pomalu ale jistě otočí život vzhůru a musí se s tím vyrovnat i za cenu určitého vystřízlivění a rychlého (a nechtěného) dospění...70% (16.12.2022)

Hned při oslavě narozenin je v náznacích patrné, že tady všechno tak idylické nebude, ale u náznaků také zůstane, film překvapivě nepouští blíže do rodiny, dokonce i samotná Chiara zůstává tajemná. Ten neosobní přístup mi k vážnému tématu nesedí, vše se odehrává téměř bez emocí, hlavní hrdinka si projde několika zásadními změnami, které se bez bližšího pohledu těžko chápou. Přitom kamera zabírá převážně detail její tváře, jakoby do ní chtěla nahlédnout, což ani Swamy Rotolo svým výkonem nepřipustí. Možná je tohle zvláštní pojetí záměrem, mě však k tématu nesedlo. 60% (03.12.2023)

[KVIFF 2021] Ta slovenská Čára byla docela dobrá. Toto je někde mezi. Zase nám filmaři chtějí nabídnout tu těžší cestu, kdy nejdříve slavíme, pak je z toho hon, nikdo moc neví proč, pak bouchají auta, pak je to útěk, holka hledá tátu, když ho najde, tak s tím není moc spokojená, do toho má problémy s ciginami. Pak už i ty konce jsou trochu vágní, protože trochu odporují celému tomu schématu, který máme celou dobu. Hlavní v první polovině mám dojem, že mě jedna z postav asi spolkne. Necítil jsem se v tom komfortně, zvláště když už je to spíše takové házení příběhem z místa na místo a ten konec je takový pro mě nelogický. Italský film asi opět ukazuje nějaký svůj odkaz, což je super, ale já pak  ptám, kde nebo v kom je chyba. Jeden z nejlépe hodnocených filmů festivalu nakonec pro mě byl tvrdý průměr. (30.08.2021)

Obelix měl pravdu s tím že ti italové jsou ale blázni.... Chiara (extrémně talentovaná Swamy Rotolo, která až neuvěřitelně přesvědčivě hraje očima) je mladá, blbá, 24/7 má v ruce kecafon, hodně vapuje, kalí s besties, lepí si nehty – zkrátka žije typický život frikulína 21. století. Tahle idylka se otočí o 180° poté, co je Chiara konfrontována s kriminální minulostí své rodiny a je nucena rychle dospět ve světě, jímž zmítá organizovaný zločin. A přestože se Chiara mnohdy chová až moc impulzivně, jak její character development, tak její teenage figura dokonale zapadá do celkového konceptu odhalování záměrně utajovaných mafiánských intrik, díky čemuž s ní divák dokáže navázat nebývalý sympatie. Snímek Všechno nejlepší Chiaro tak perfektně funguje nejenom jako coming-of-age dekonstrukce gangsterkého žánru s netradičním námětem alá "Kmotr meets gen Z", ale i jako formálně ambiciózní (vše je nasnímáno výhradně ruční kamerou) indýčko a relevantní výpověď o zásadním problému italské společnosti. Za mě skvělej festivalovej slow-burner. (04.08.2022)

Způsob vyprávění silně působí dojmem, jako by režisér nevěděl o tématu (drogové mafie, sociální politiky státu, trestního stíhání, puberty..., you name it) dost, a tak vzbuzuje nezodpověditelné otázky, mlží a skáče po povrchu námětu do ztracena sem a tam, nezabrušuje do hloubky vztahů, charakterů ani společenských pravidel a zákonů, zachycuje se tu pouze jakýsi mlhavý dojem, ale nevykrystalizuje žádné jasné sdělení ani vyznění, natož spojitá linie - stejně jako na začátku, ani nakonec o nikom a o ničem nic pořádně nevíme, včetně toho, kdo je a co v životě chce či nechce sama Chiara). Ve stejném duchu funguje i kamera - hodně roztřesenosti, záběrů na detail, mlhy a tmy, ale žádný rámec, nadhled, poodstoupení.... - a také herecký výkon hlavní protagonistky - stále týž záhadný výraz, bojovně vysunutá brada a málo slov, která by prozradila cokoli určitého, udala té bezbřehosti směr... Může to být legitimní způsob, jak natočit film, ovšem pouze pokud soustavně nevyvolává podezření, že to nebyla nezbytná forma pro pevný autorský záměr, a že si tu filmař ve skutečnosti jen velmi ulehčil práci a sám si nejspíš není jistý, co přesně tím vším chtěl říct (zato se o tom dá donekonečna pustě polemizovat). *** Nemůžu se ubránit srovnání s mnohem zralejším a odvážnějším snímkem Muréna, který vznikl také letos na velmi podobné téma a v němž se patnáctiletá dívka vymaňuje z nadvlády otce či patrirchálního diktátu obecně, uvědomujíc si naivitu podsouvaných představ a modelů,  uplatňuje svoji ženskou sílu a odvahu a pouští se naprosto rozhodnutě na vlastní cestu s nejistým výsledkem - přičemž herecký výkon mladé ženy je přinejmenším stejně strhující, obdivuhodný a dechberoucí jako výkon hlavní hrdinky, kterou ztvárňuje. Po takovém prožitku pak film tak nevýrazný a zmatený jako Chiara rychle vybledne.  (Světozor, s o.) *~ (06.06.2022)