Párty Hárder: Summer Massacre

Když porovnám Párty Hárder s podobně laděnými Bajkery, tak mi na jedné straně vychází skvěle dramaturgicky zvládnutá a zahraná komedie, kde se hláškami a nápady nešetří, nemá absolutně žádné hluché místo a jede se až do konce ... no a na druhé straně máte tupou nudnou sračku s Mišíkem (aka anti-talentem na všechno). Běžný český divák, co klusá do kina na každou českou mrdku jako Ženy v říji asi bude zklamán, bo se tu neřeší (jako ve skoro každé české komedii) osudy a trable chirurgů a ostatních multimilionářů, ale lidi, co se chtějí opravdu kvalitně a politicky nekorektně pobavit, tak ti tady najdou doslova svatý grál. V České republice se jedná o opravdu první celovečerní film, který si na nic nehraje a jde do samých hranic humoru tzv. až na dřeň. (18.06.2022)

Trapné, křečovité, zdánlivě někonečně dlouhé a smysly otupující, vyvolávající pocity studu za všechny zúčastněné. Takové bylo pásmo asi pěti nebo šesti trailerů na nové české filmy, které nám v CC na Flóře pustili před Párty Hárder. Pak naštěstí začla tahle decentní filmová komedie. Přišlo mi to míň punkový a odvážný než první díl, ale možná už si ho jenom blbě pamatuju. Produkční zázemí se naopak trochu zlepšilo, ale pořád ne tak, abych hodnocení vytáhnul hvězdičkově výš. Chtělo by to víc zajímavých filmařských fines (jako třeba netradiční použití povědomého hudebního motivu v závěru), které by audiovizuálně podpořily tu gagama napěchovanou, ale formálně prostou komediální řachandu. (23.06.2022)

Méně punku, možná i méně odvahy, ale zase jednička nestihla za tak krátký čas nějak zásadně nudit, přičemž dvojka má 100 minut. A to už je prostě dost. Výsledek (znovu) rozhodně netrhá bránici, ale je poměrně přímočarý, znovu do toho naplno šlape a tvůrčí nadšení trvá. Velkorysejší pokračování už má v mnoha směrech plnohodnotnější zázemí. Pánové z jedničky (jednoho klaďase regulérně nahradilo hovado Poulíček) si tentokrát přejí zasunout u Máchova jezera. Zbytek je velmi podobný… zase spousta pološílených frků, narážek, solidních hlášek (vše samozřejmě za čárou), ale také trapnosti, křečovitosti a (vlastně i) strojenosti. (07.07.2023)

Naivně sem si myslel, že nejhorší filmy z domácí produkce poslední doby je cokoliv s Langmajerem, Tři tygři ve filmu a Banger. To mi ovšem ještě Česká mutace Netflixu nestihla dát příležitost užít si tento skvostný výblitek dementního a na mysl chorého pacienta, kterým Pohl bez pochyby je. Nevkusná, ubohá, trapná žumpa, hnisavý vřed a totální shit u kterého sem měl chuť všechny zúčastněné umlátit kladivem. Asi nejsmutnější na tom všem je, jak si tvůrci a především Pohl myslí, že je to strašně nad věcí týpek, přesvědčený o svoji výjimečnosti a o celkovém pocitu nadřazenosti jak jeho rádoby hudby, tak jeho rádoby pokusů točit film. Tyhle dementy nám bohužel přihrála doba, kdy stále čeští tvůrci točí laciné komedie pro dementní slepice, mladé čuráky, voliče Zemana a posluchače Kabátů, kdy stále jede Český Slavík a frčí mrtki jako Ewa Farna nebo Ben Cristovao a tohle je na to bohužel odpověď. Je děsivá, stupidní, ubohá, neskutečným způsobem k zblití a hlavně trapná. Je to úplně jedno, jestli jste Sergej Kokot kunda, Řezník, Ortel, nebo Ewa Farna...všechno je špatně. Píčo ty procenta tady a hvězdičky to je co? Krutá demence. (15.03.2023)

Martin Pohl alias Řezník se po třech letech vrací se svými slavně neslavnými hrdiny z prvního úspěšného filmu Párty Hard. Za své další působiště si vybrali Máchovo jezero, kde se pořádá hudební festival Summer Massacre. Hned po příjezdu do kempu začnou mít naši obšourníci, Miky (Jiří Bohatý), Tomáš (Daniel Žáček) a Poulíček (Adam Ernest) menší problémy: strýci jednoho z nich a současně majiteli kempu se moc nezamlouvají, dívky nedorazily v hojném počtu, jsou terčem posměchu již utábořené partičky, jejich příbytek ze všeho nejvíce připomíná zchátralé doupě a nejtlustšího z nich začne zlobit anální otvor. Najdou se i pozitiva - Poulíček si vyléčí své akné, úřaduje zde perverzní doktor, co má přátelský přístup, a pořád je šance na dobrou pařbu. A jestli je výskyt Martina Kociána coby speciálního hosta na diskotéce pozitivem či negativem, to ať si každý přebere sám. Zvěsti o tom, že Martin Pohl vyměkl a navždy nezůstane jen u extrémností pro otrlou mládež, se nakonec ukázaly být tak nějak nadnesené. Pravda, i když to nejextrémnější už má v podstatě za sebou, má stále v zásobě dostatečnou propagaci fekálního až zvráceného humoru. A to příznivce jeho humoru stále dokola baví. A hlavně, žádný z českých filmů, kde korektnost přece jen stále sehrává podstatnou roli, se jeho mimořádně se vymykající tvorbě ani nepřibližuje. Koncept předchozích eskapád je v podstatě zachován. Ubylo ale amatérismu a do popředí šly prvky tvůrčí vyzrálosti, které předchozí film postrádal. Zklamáním je nulová nahota, jedno, nanejvýš dvě obnažená poprsí přítomných slečen a kojící matka s neovladatelně stříkajícím mateřským mlékem tvorbu hustého spermatu nedělá. Extrémní scény, tedy především fekál na různé způsoby, se na diváka valí postupně. A perverzní doktor v akci na diskotéce rozhodně nezklame a dostojí své perverznosti. Některé scény jsou natočeny bez explicitnosti, načež by filmu pomohlo úplně dominovat v extrémní nechutnosti, kdy by si divák nemusel domýšlet (intimní) detaily zdravotním problémem stiženého rekta, případně dalších drobných detailů. Pokračování nabízí široké spektrum humoru a humorných situací. Pohl tímto dokončil svoji etapu jistého druhu filmového umění prostřednictvím tabuizovaných témat, na která si jeho jiní tvůrčí kolegové netroufají. A už je tak trochu cítit, že už dál není kam moc zajít. Nastalý tvůrčí odpočinek napříště jistě přinese něco svěžího. Že by Řezník náhle začal se seriózní tvorbou, tak na to raději nemyslet. 8/10 (14.03.2023)