Párty Hárder: Summer Massacre

Na tento snímek jsem byl nadržený, jako slepá lesba na rybím trhu. Bohužel, z tohoto díla renomovaného českého režiséra je strašlivě cítit, že měl velké ambice ovládnout kina, a tak bylo třeba se s černým humorem nechutně mírnit, aby do kin vůbec zamířit mohl. A tak místo brutálního tmavě černého humoru místy sledujeme trapné kameňáky. Strašně málo se zde tlačí na pilu. Sám o sobě je snímek příjemně ujetý a nabízí dokonale pokleslý humor. Bohužel, nedokážu potlačovat tendenci srovnávat tento snímek s jeho předchůdcem, který byl o mílové kroky lepší a mnohem drsnější, a to v kterémkoli ohledu. Samozřejmě je film super, mockrát jsem se zasmál, a to jsem u filmu ani nepopíjel alpský ryzlink. [80 %] (20.03.2023)

První díl přišel do našich kin nečekaně jako blesk z jasného nebe. Dvojka už má smůlu, že divák ví, do čeho jde. Je dražší, delší, profesionálnější, ale také jí chybí ta až punková energie a celkově mi přišla krotší. Takže mě nakonec vlastně nejvíc pobavila účast některých zdejších hudebníků (Gutalax, The Tap Tap). Celkově pořád dobrá komedie, i když v mnohém zamířila blíž k mainstreamu. (19.07.2022)

Marty Pohl opět posunul svou filmografii o krok výš, pomalými krůčky došel až do běžné distribuce a to bez kompromisů a s tím, co v podstatě dělá už dvacet let – za to má můj obrovský respekt a přeju mu masivní úspěch, aby mohl svou tvorbu posunout zase o kus dál. Párty Hárder: Summer Massacre už je opravdu regulérní film se vším všudy – oproti natřískané Párty Hárd hodinovce má pozvolnější tempo a promyšlenější scénář, ve kterém je snad každý vtip dohraný a leckterá vtipná momentka dostane ještě nadstavbu. Nejzásadnějším prvkem je vývoj postavy Poulíčka, která projde největší proměnou a skvěle doplní dvojici hlavních hrdinů z prvního dílu. Přes všechny prasárny a nadávky dostane prostor i utužování kamarádství, které je funkční a uvěřitelné. Možná jsem čekal, že to bude ještě více přepálené, ale Marty se zaměřil na soudržnost příběhu a nesnažil se jen kupit bizáry a oplzlosti jak na běžícím páse, což filmu nepochybně prospívá. Držím Martymu palce, aby se jako režisér etabloval stejně silně jako Řezník – nejen česká hudební scéna potřebuje čas od času rozčeřit zahnědlé vody, český film to potřebuje ještě víc. Tak ať se lidi hrnou do kina, Éra Déra je tu! (21.06.2022)

Trapné, křečovité, zdánlivě někonečně dlouhé a smysly otupující, vyvolávající pocity studu za všechny zúčastněné. Takové bylo pásmo asi pěti nebo šesti trailerů na nové české filmy, které nám v CC na Flóře pustili před Párty Hárder. Pak naštěstí začla tahle decentní filmová komedie. Přišlo mi to míň punkový a odvážný než první díl, ale možná už si ho jenom blbě pamatuju. Produkční zázemí se naopak trochu zlepšilo, ale pořád ne tak, abych hodnocení vytáhnul hvězdičkově výš. Chtělo by to víc zajímavých filmařských fines (jako třeba netradiční použití povědomého hudebního motivu v závěru), které by audiovizuálně podpořily tu gagama napěchovanou, ale formálně prostou komediální řachandu. (23.06.2022)

Za výber hudby som zvažoval aj vyššie hodnotenie ale toto sa môže pozdávať tak 13-20 ročným divákom, podobne ako kedysi Prci, prci, prcičky inej generácii. Ako niekoľko vtipných momentov sa tam našlo, problémom však je že film sa snažil byť niečím viac, akýmsi morálnym ponaučením, táto snaha však vyšla skrz naskrz nazmar. Kto by sa veľmi snažil nájde tam zopár pokusov vysmievať sa z dnešnej korektnosti ale tieto náznaky vyznejú skôr trápne ako vtipne. Celkovo sa naši západný susedia vybrali cestou kvantity na úkor kvality a po Janovi Žižkovi ponúkli zase raz jeden tuctový projekt, ktorý sa hrá na viac ako v skutočnosti znamená. (01.04.2023)