Veľká sloboda

Franz Rogowski mi čím dál tím víc připomíná Joaquina Phoenixe. A to nejen co se týče vzhledu, ale oplývá i neobyčejným charizmatem a výrazným hereckým talentem. V roli homosexuála jsem ho ještě neviděla a musím uznat, že se s ní popasoval skvěle. Rakouský režisér a scenárista Sebastian Meise vsadil na syrovost, a tak se prakticky celý děj filmu Velká svoboda odehrává v drsném prostředí věznice. Nedívá se na něj vůbec hezky. U některých záběrů se slabším povahám může udělat až nevolno. Nicméně snímek má obrovskou výpovědní hodnotu o lidské podstatě a potřebě lásky. (80%) (03.05.2023)

Téma snímku je velmi poutavé, avšak jeho potenciál nebyl využit. To však není zdaleka jeho jediný nedostatek – chronologická roztříštěnost ubírá na srozumitelnosti příběhu a jeví se až nepochopitelně, neboť se tak režisér dobrovolně připravil o způsob, prostřednictvím kterého mohl utvořit vztah mezi divákem a hlavním hrdinou. I přesto, že za postavou Hanse stojí silný příběh, více jsem se o jeho osudu dozvěděla z anotace k filmu, než ze snímku samotného, což je dosti smutné. Hansův pohnutý osud je ve filmu artikulován tak krkolomným a ledabylým způsobem, až se chce brečet. Celkově bych snímku vytkla necitlivost pro gradaci děje, který je velmi rozvleklý - s ubíhajícími minutami se stává stereotypním a přestává poutat pozornost. Filmu se ani nepodařilo vytvořit kontrast mezi drsným vězeňským prostředím a intimitou, která zde byla zobrazována především prostřednictvím tělesnosti. Franz Rogowski je sice velmi charismatický herec, avšak jeho charisma a herecký výkon neutáhne stopáž 117 minut. Jediná scéna, která mě ve filmu oslovila, se odehrála v samém závěru, avšak ty dvě hodiny utrpení a skřípění zubů za to opravdu nestojí. Námět filmu se tak ve finále jeví vhodnější pro dokumentární zpracování. (01.02.2023)

Ironie osudu ukazují, jak jde ve vězení nacházet stopy lidskosti a blízkosti, stejně tak jak je možné je mimo vězení ztrácet. Hranice svobody, lidskosti a blízkosti jsou jen zdánlivě určovány zdmi, ploty a represemi nebo milostnou orientací. Otevřenost a odvahu k překročení fyzické a duševní vzdálenosti, k doteku a vztahu, je třeba hledat v sobě. (03.05.2022)

Už z počiatočných záberov naznačujúcich fajčenie vtáka poloplešatým úchylákom či vnikanie údom do konečníka privodilo zdravému človeku nezvratnú chuť vyprázdniť obsah vakovitého orgánu zvaného corpus ventriculi. Neviem prečo sa ale homosexuál tak strašne sťažoval, že ho zavreli do basy, lepšie miesto pre takých predsa ani nie je, to sú pre neho niečo ako nekonečné sexuálne orgie. Prípadne, ak je romantická duša, nájde si aj stáleho spoločníka na vzájomné prehrabávanie sa v konečníku. Je to v podstate bordel zadarmo. Takže žiadna dráma. (26.06.2022)

Přetrvává zde obvyklý problém špatných queer dramat a to ten, že mimo svoje milostné preference zde nemají postavy žádný jiný charakter. Naštěstí to tentokrát relativně zapadá do děje, kdy protagonistovi, trýzněnému za svoji homosexualitu všemi navazujícími státními systémy, nezbývá než mít ji jako jediný definiční rámec, který si s sebou může nést kamkoli. To ale pořád nic nemění na tom, že je to jenom jednoduchá historická obžaloba, ve které nemnoho nemluvných, nezajímavých postav obejduje dvě hodiny na čtyřech místech a to je sorrynotsorry dost otrava. (27.04.2023)