Veľká sloboda

Franz Rogowski mi čím dál tím víc připomíná Joaquina Phoenixe. A to nejen co se týče vzhledu, ale oplývá i neobyčejným charizmatem a výrazným hereckým talentem. V roli homosexuála jsem ho ještě neviděla a musím uznat, že se s ní popasoval skvěle. Rakouský režisér a scenárista Sebastian Meise vsadil na syrovost, a tak se prakticky celý děj filmu Velká svoboda odehrává v drsném prostředí věznice. Nedívá se na něj vůbec hezky. U některých záběrů se slabším povahám může udělat až nevolno. Nicméně snímek má obrovskou výpovědní hodnotu o lidské podstatě a potřebě lásky. (80%) (03.05.2023)

(LFŠ 2022) Velká svoboda je dalším názorným příkladem toho, že v německy mluvících zemích vznikají silné LGBT filmy (viz Volný pád, Sascha, Letní bouře či Kruh). Meiseho snímek stojí především na silném námětu a hereckém výkonu Franze Rogowského. Pominu-li fakt, že těch 23 let nebylo na Hansovi a Viktorovi úplně moc vidět, nabízí Velká svoboda i tak dost uvěřitelný a autentický příběh o nelehkém údělu (nejen) gayů ve vězení v poválečném Německu. Film si rovněž chytře hraje se slovem "svoboda", které nemusí v kontextu vězení znamenat vždy jen "prostor mimo mříže". Mříže mohou rozdělovat, ale i spojovat! (01.08.2022)

Ironie osudu ukazují, jak jde ve vězení nacházet stopy lidskosti a blízkosti, stejně tak jak je možné je mimo vězení ztrácet. Hranice svobody, lidskosti a blízkosti jsou jen zdánlivě určovány zdmi, ploty a represemi nebo milostnou orientací. Otevřenost a odvahu k překročení fyzické a duševní vzdálenosti, k doteku a vztahu, je třeba hledat v sobě. (03.05.2022)

No, nebylo těm klukům tentkrát co závidět. A to ten paragraf 175 zrušili až v roce 1994.  Kdo je gay, je sexuální deviant a šup s ním do lochu. A vo tom to celý je. Vězeňský drama, který od diváka očekává docela dost, ale umí to vrátit precizní filmařinou a výkonem Franze Rogowskiho, kterej má ksicht vyloženě pro film. (29.06.2022)

Vlastně mě docela mrzí, že nemohu jít na více než tři hvězdy. Protože film má zajisté hodně pozitiv. Patří k nim samotný námět (hned po zhlédnutí mě snímek donutil dohledávat si více informací k prokletému § 175), nápad rozpracovat ho (trochu netradičně) v prostředí věznice a otevřít na něm otázky po hledání/udržení vlastní důstojnosti, potřebě být sami sebou a milovat a být milován, svobodě, která může být nalezena v nesvobodě, zatímco když jsme svobodní fakticky, najednou se nám jí (překvapivě) nedostává. K plusům určitě patří herecké výkony, zejména pak Franze Rogowského (toho borce má kamera opravdu ráda a právě on dělá z mého pohledu snímek o několik čísel poutavější než by byl bez něj). Sexuální scény mě nijak nepohoršovaly, ač byly někdy hodně explicitní (některé byly nadto naopak až překvapivě - vzhledem k prostředí věznice - velmi něžné). Někdo by asi mohl začít moralizovat např. nad pokoutnými (promiskuitními) chvílemi rozkoší na zaplivaných záchodcích. Nebylo to ale do velké míry něco, k čemu ty chlapy nutila doba, která lidem zakazovala být tím, kým se narodili? Nebylo právě tohle počínání spíše než ukázkou nějakého nezvladatelného chtíče či slabosti projevem touhy zůstat sám sebou navzdory okolnostem?... Proč nakonec jen ty tři hvězdy? Ačkoli asi chápu důvody (poctivé zobrazení syrového vězeňského prostředí, toho, jak pomalu v něm může v přítomném stereotypu ubíhat čas...), bylo to na mě příliš táhlé, dlouhé, s až moc scénami, kde se toho nedělo tolik, aby mě to zaujalo a nenudilo. A zejména to pro mě postupem času skoro až ubíjelo vyjmenovaná pozitiva. Možná kdybychom trochu více poznali alespoň hlavního hrdinu, trochu se pozměnil poměr scén beze slov a těch s nějakými dialogy, kdyby se snímek alespoň o trochu zkrátil, šla bych na čtyři. Tak jako tak je to ale určitě film zajímavý a nelituji, že jsem ho viděla. Už jen proto, že jsem se dozvěděla něco více o jednom bolestivém tématu z poměrně nedávné minulosti (o to horší, když si člověk uvědomí, že to vážně není nějaký středověk) a objevila nadějného herce, o kterém jsem dosud neměla potuchy. 60 %. (22.05.2024)