Kde raky spievajú

Mimoděk se moje recenze přesouvají z anime k top ten na netflixu. Bohužel. Ale víkend u rodičů si prostě vždycky žádá dohnat novinky. Lol. Ani jsem neměla v plánu tu něco psát, protože u takto sledovaných snímků to bude stejně jen takové plivnutí do deště. Jenže mi nedá se se svým plivancem neozvat proti zdejším recenzentům, kteří se dívali asi na nějakou červenější Rosamunde Pilcher verzi. Já jsem nějak v tom násilí, pokusu o znásilnění a ostrakizovaní zanedbáného, opuštěného děvčátka, romantiku moc neviděla. Bylo jí tam reálně dohromady asi pět minut, ale stejně tady z toho upadávají penisy. A hlavně ten “milostný trojúhelník” vůbec nebyl ten point! EH. Nebylo to sice dokonalé, souhlasím, že někdy měla Kya trochu moc bílé boty, na to že se pohybovala bahnitým močálem, ale rozporuplnost velmi inteligentní, něžné dívky a divokého zvířátka z bažiny Daisy Edgar-Jones ztvárnila znamenitě. Přes všechny ty předsudky a přesto, že v ní pravděpodobně byl nakonec divočiny stejný podíl jako civilizované ženy, tak si Kya zasloužila prostě víc než celé své mládí dostávala. Kya je pro mě naprosto perfektním vyobrazením toho, proč by si ženy vybraly být v lese raději s medvědem, než s mužem. Díky za dobré poplakáníčko. (26.05.2024)

Jako, že se celá rodina na sebe navzájem vysere a tu nejmenší nejkřehčí opustí i poslední člen rodiny a nechá ji napospas agresivnímu fotrovi... O.k. Řeknu si, všichni do jednoho jsou to sobecký kurvy ( což nevím, jestli byl záměr ). To, že dívka z bažin je nejlépe oblékanou dívkou kam lidské oko dohlédne, i přes fakt, že se celý svůj život straní lidí, už mě trochu pleskalo přes rypák. I fakt, že její barák, ve kterém žije celou dobu sama, nijak nechátrá. Nevím no. Ta naškrobenost tomu sráží kolena od A do Z. Trošku upocenosti, potrhanosti a špíny by teda rozhodně v tomto případě neškodilo. Ta červená knihovna v popředí se dá přežít. Ta krimi/soudní linka, ta je pak už bohužel docela dost nudná. A ta ,,černá a bílá" na každém rohu? Dost mě to sralo. Přitom takový potenciál. Silný to mohlo být. 50% (27.05.2024)

Nejprve bych rád uvedl, že knižní předlohu jsem nečetl. Filmový produkt se mi dost líbil. Silný příběh, který mě upoutal k židli a také nejednou překvapil, spolu s úžasnou přírodou v čele se super obsazením. Nepíšu zde jen o hlavní roli, ale i o výrazně menších roličkách, které ale tomuto artíku dávají šmrnc. Nemohu jinak než vřele doporučit. (27.10.2022)

Červená knihovna z močálovitého amerického jihu s poměrně prostým příběhem, který balancuje mezi několika žánry. Ve výsledku je to takové rozvleklé, ale milé. Naťukne víc témat, ale neřeší je více do hloubky. Na úvod policie nalézá tělo mladého frajírka, a ač nikdo neví, zda šlo o nešťastnou náhodu, z vraždy obviní dívku, která už od dětství žije sama v domě uprostřed divočiny. Laskavá, milá, všímavá, z počátku negramotná, co nikdy nikomu neublížila, přesto obyvatele města dlouhodobě znepokojovala, protože – o samotářce nic nevěděli. Kvůli agresivnímu opileckému otci rodinu nejprve opustila matka, následně prchli i její sourozenci. Nakonec zmizí i nevyzpytatelný otec. Ona však zatne zuby a najde způsob, jak přežít i žít. Naivní na poli mezilidských vztahů se postupně v jejím životě objeví dva mladíci z města, kterým by samotářka s pověstí přeci mohla „ublížit“. Fajn kamera i britská herečka Daisy Edgar-Jones vedle opakovaně klopýtajícího střetu hrdinky s většinovou společností. (05.11.2022)

Takže, film jsem sledoval s dvěmi čtenářkami předlohy a hned po skončení mi bylo coby nečtenářovi a případnému kritikovi toho samého dne odňato právo byť jen lehce otevřít pusu s poznámkami o filmu. Teď už uběhl týden, tak na to kašlu a napíšu to. Hned za prvý, když jsme se o tom pak rozpovídali, bylo mi naznačeno, že jsem kretén co absolutně nepochopil poslání filmu. Však já uvedl několik pádných argumentů a nakonec alespoň jedna čtenářka přiznala, že mám pravdu. A tak mi byla převyprávěna kniha. A musím říct, že to určitě zní dobře. Zajímavě. ba dokonce i tak nějak chytře. Ale u filmu mi jakékoliv poselství absolutně uniklo. Ten film byl prakticky klasicky vystavěný příběh, který si představuji v každém filmu natočeném podle ''knihy pro ženy'' (z tohohle tvrzení asi bude za pár let průser!). Máme tu soběstačnou postavu, letí po ní dva kluci, jeden hodný a druhý zosobněné zlo, a ona kvůli osudovým situacím dopadá stále špatně. Však heleme, vše dobře dopadne! Jen tu máme zabudovanou maličkou nepatrnou vraždičku, která je prakticky záminkou k tomu, aby mohla ústřední postava odvyprávět svůj nějakým způsobem dozajista srdceryvný příběh právníkovi, během čehož však dokáže i zmínit všechny detaily, jaký si nechala udělat účes, či kolikrát přesně kdy zahlédla nějakou kytičku, či že nebe je modré, však v noci černé. A v tom já vidím problémy a řádnou řádku klišé, která vskutku neoceňuji. Ke všemu se to snaží na konci dojmout k slzám... a neříkám, že by se to někdy nějak asi nepovedlo, ale já k těm postavám neměl jakýkoliv vztah. Jediné, co mě nutilo smutnit, či si připadat, že smutním kvůli postavám, byla hudba. Ach jářku, ta hudba. Ta byla kouzelná. O zbytku filmu a jeho kladném pojmenování už mám pochybnosti. Herci zajímavý (Harris Dickinson mile překvapil), to jo. Ale kamera mě vysírala. Přesvícené záběry doupravené jen potemělým filtrem, to moc dobře znám ze své kariéry (😂) a to jsem skutečný amatér. U filmu vysokých kvalit bych to neočekával. Ale do toho asi nemám právo zasahovat, chápu. No, co říct. Prostě asi nějak zajímavý film, ale pro mě, ne, to fakt ne, díky. (10.03.2023)