Alraune

Přiznám se, že zálibu dávných filmařů o Ewersův román o Alraune moc nechápu. V tématu o vytváření lidí daleko lépe uspěli všichni ti Frankensteinové, golemové a já nevím kdo ještě. Králem tohoto filmu tak pro mě byl především Paul Wegener, který sice od dob pražského studenta poněkud zestárl a ztloustnul, ale přesto je to nejzajímavější, co jistá Galeenova režie nabízí. Brigitte Helm sice má hodně uhrančivý kukuč, při scéně se lvy v kleci nebo nad spícím Wegenerem bych se jí fakt bál, ale jinak hezká není, a ani když má na sobě sexy šaty, nijak lépe nepůsobí. Sice hraje výborně, ale pořád je to spíš robotka z Metropolis než femme fatale. Snímek začíná nádherným záběrem na popraviště, ten bych vyzdvihl, i nadále se celkem slušně daří držet atmosféru, ale některé scény se neúměrně prodlužují. Ať je to cesta ve vlaku, nebo varietní vystoupení. Problém je, že stěžejní scéna filmu - prozrazení Alraunina původu - je natočená hrubě nevýrazně a vlastně zanedbatelně, chybí jakýkoli dramatický prvek. Na druhou stranu, jestli něco si zaslouží ocenění, tak jsou sexuálně podbarvené scény: jednak jde o Alraunino početí (prý existují dvě verze - buď pomocí kořene mandragory, nebo semenem oběšence), a především incestně svádivou scénu mezi "otcem" Wegenerem a "dcerou" Alraune. To za vidění stojí. (18.01.2015)

Brigitte Helm sa diabolsky zvodná a postavu Alraune si vyslovene užíva. Vôbec nie je poznať, že je na počiatku svojej kariéry, ak je na scéne, nekompromisne strháva pozornosť na seba. Príbeh rozpráva o genetickom pokuse zvráteného profesora, ktorý roztočí kolotoč udalostí. Nejde o sci-fi ani horror, ako sa snaží podsúvať IMDb, ale skôr o slušne vykreslenú drámu zainteresovaných osôb. (29.10.2010)

Alraune vznikla jako genetický pokus šíleného vědce, který vzal dva představitele lidské spodiny a přidal kouzlo mandragory. Výsledek je ale podivný. Nepoznala jsem totiž, co je na Alraune v podání Brigitte Helm ďábelského nebo šíleného. I když měla horší morálku, nebyla zločinná, stejně jako měla city, nebyla psychopat apod. A tak jen sledujeme cestu mladé ženy od jednoho milence k druhému, aby nakonec vytrestala svého stvořitele. (18.03.2023)

Alraune je zvláštna z viacerých hľadísk. Vzdialene pripomína myšlienkový mix nemeckého expresionizmu 20-tych rokov a zároveň ju z časti vnímam za akúsi predzvesť laboratórneho experimentalizmu prítomného vo fantasy-hororoch počiatkom rokov 30-tych. Ale iba v akomsi periférnom kontraste dramatického celku, pretože sledujeme búrlivé správanie submisívnej dievčiny a jej boj s vlastnou identitou a chamtivým profesorom. Možno som z týchto tém už trochu presýtený, ale aby som to oddelil od kvalitnejších kádrov, musím zostať pri troch *. (01.09.2014)

(2x) Ewersova Alraune je přirozeným průsečíkem mezi klasickým příběhem o Golemovi a Frankensteinovi Mary Shelley. V Galeenově interpretaci je na celém vyprávění nejdominantnější incestní vztah dcerušky Helm a jejího stvořitele Wegenera, což už samo o sobě může dovést diváky k extasy. Každý pohled a pohyb Brigitte Helm je něčím, kvůli čemu stojí za to žít i zemřít. Její sošný profil dává falešné naděje, její démonické tělo vzbuzuje vášeň a její mysl dokáže zastřít rozum. #LFŠ (31.07.2016)