The Bad Seed

Žena v domácnosti pojme podezření, že její osmiletá dcera Rhoda je vrah. O nic víc ani míň v tomto dramatu nejde, přesto jsem přesvědčen, že byly ve hře tucty zajímavějších způsobů zpracování. Prapůvodní předloha je sice literární, ale každá scéna filmu neodvolatelně prozrazuje závislost na její jevištní dramatizaci. Film působí doslova jako záznam divadelního představení s několika exteriérovými dotáčkami tam, kde být nemusely, a jejich absencí tam, kde být mohly a měly. Nejde jen o to, že se celé dvě hodiny ocitáme víceméně v jednom interiéru. Herci se v něm pohybují a vyjadřují tak teatrálně, jako by kinematografie roku 1956 neznala řeč střihu, detailů a dalších zkratek. Pro příklad - děje-li se něco dramatického na zahradě domu, dozvíme se o tom z dialogu postav, které se vyklánějí z okna a tlumočí tyto události postavám uvnitř. Nejsme ani u zcela klíčové scény utonutí Rhodina spolužáka, o kterém se pak celé dvě hodiny mluví. Tato těžko pochopitelná ignorace filmové řeči se dá vysvětlit snad jen zvlášť přísnými podmínkami ve smlouvě o převedení zaběhnutého představení na celuloid; jiná racionální možnost mě nenapadá. Dospělé obsazení, podle všeho zachované z divadla, je nemimořádné, ale vcelku přijatelné. Pokud je někdo méně přesvědčivý, zpravidla je to právě vinou divadelních návyků. Horší je to s tou vraždící holčičkou. Její představitelka koketně recituje naučené věty způsobem cvičené opičky, jaký by možná dojal její babičku na školní besídce, ale ve filmu je nepřijatelný. Tak nepřirozené dítě se ve filmu vidí zřídka. Dialogy hry jsou často inteligentně víceznačné, jen na mnoha místech nadbytečné nebo nahrazující v minutě něco, co by obraz vyjádřil za vteřinu. Ne, ať to vezmu z kteréhokoli konce, nedaří se mi najít něco, čím by ten film vynikal nad jinými. Zápletka je přitom zajímavá, v 50. letech byla možná i odvážná, ale všechen její nemalý potenciál zkrátka zůstává přibitý na prkna, která znamenají šmíru. 40% (07.10.2010)

The Bad Seed má všetky znaky psychologického thrilleru ( horor je silné slovo ) o malom dievčatku, ktoré má všetko a chce mať ešte viac. Rodinná dráma, kde dominuje predovšetkým postava matky, ktorá sa duševne rozkladá pri podozrení, že jej dcérka dokáže zabiť človeka, má však aj všetky znaky divadelnej hry a treba podotknúť, že sa tvorcom nepodarilo "divadelnosť" odstrániť z filmu. Kto má rád napínavé konverzačné príbehy z temných zákutí duše, ten si príde na svoje. (20.09.2020)

Šíleně divadelní a šíleně nudné. Navíc si nejsem jist, kdo mě iritoval víc, zda ta příšerná matka, nebo odpudivě přehrávací dcera (i když ta měla alespoň dobrý momenty brutální necitelnosti). Neskutečné množství dialogů, nulový děj, jednorozměrné postavy a vše korunuje závěrečná děkovačka. O horor nejde ani omylem. Na divadle by to mohlo být zajímavé, zručné filmové zpracování by také nemuselo být zlé, ale tohle se hrubě nepovedlo. (30.03.2014)

Minimum scén a je vcelku i běžné, že scéna trvá i 13 minut. A jak už bylo řečeno, jedná se o jeden z nejukecanějších snímků (titulky mají přes 2000 řádků). Zajímavé ale pro mne bylo, že i když snímek má víceméně pořád stejné tempo, s jen menšími či většimi odchylkami, tak jsem se za celou stopáž nestačil nudit. A nebylo to jen tím, že by mě snímek udolal svou ukecaností, kdy bych neměl na nic jiného ani čas. Bylo to skvělými hereckými výkony, kde mě nejvíce uchvátila Eileen Heckart jako Hortense Daiglová. Co ta dokázala za dvě scény (leč dlouhé scény) kde byla předvést za výkon, úžasné! A to nemluvím o Patty McCormack, představitelku malé Rhody. Milá, elegantní, vychovaná a přesto až smrtelně nebezpečná a zahraná na jedničku. Celkově je krása koukat na jednotlivé scény, kde dialogy probíhají až tak intenzivně, že člověk je prostě hltá, i když zrovna neprobírají nic k tématu filmu. Děj filmu nás sice dnes již moc nepřekvapí (Orphan), ale na svou dobu šlo o něco nového, neviděného a své kouzlo si snímek zachovává do dneška. Ať už svou atmosférou, perfektními hereckými výkony a nebo hudební stránkou, kterou měl na starost skvělý Alex North. Není ani v dnešní době moc snímků, které by se The Bad Seed mohli rovnat. A pokud i ano, tak The Bad Seed má pořád v záloze trumfy v podobě pár opravdu skvělých scén (v jedné Patty McCormack až excelovala) a nebo, až nečekaného, konce. Závěrečná přehlídka herců byla moc hezká a zavedl bych jí před velkými titulky i dnes. (20.07.2013)

Jediné, čo by som výraznejšie tomuto odvážnemu dielku vytkol, je až prílišná vernosť divadelnej predlohe a dĺžka. Čo funguje na divadelných doskách, nemusí automaticky rovnakým spôsobom fungovať aj na plátne. Snímke by prospelo skrátenie o 20 minút a viacej výletov do okolia. Je síce fajn, že nevidíme žiadnu vraždu, ale expozíciu s deckami v prírode by som si rád pozrel. A nemusela by obsahovať ani samotný zločin. Filozofické, genetické a nakoniec aj náboženské otázky aké film vyvoláva, ma síce bavilo v hlave počas sledovania riešiť, len rovnaký prístup nedoporučujem rodinkám v očakávaní. Na druhú stranu buďme radi, že nevznikol, aspoň zatiaľ, nejaký explicitne násilný remake s ľakačkami a dúfam, že som to práve nezakríkol. (21.03.2020)