Sirota

SPOILERY! „Hovorili ste, že s ňou nie sú problémy.“ – „Nie sú. Problémy majú ľudia okolo nej.“ Zo začiatku som sa nechal s chuťou unášať príjemne pomalým tempom, atmosférou rozčľapkanej zimy, sústredenými hereckými výkonmi (Peter Sarsgaard), klavírom a psychologickým príbehom o poničených rodičoch a ich adoptovaných deťoch. Bohužiaľ, scenár sa čoskoro nečakane zvrtol (v Columbovi sme tiež poznali identitu vraha od začiatku, ale tam to fungovalo) a postavy začali jednať ako stovky iných postáv v stovkách iných psycho-hororoch. Tvorcovia ma chytili až ku koncu, keď Karel Roden povedal do telefónu vec, ktorá na mňa mrazivo zapôsobila a povedal som si „fuj, teraz by som určite nechcel byť v koži hrdinov“ (tento zvrat mi pripomenul pamätnú vetu Dr. Housea „Milí rodičia, vaša dcéra má gule.“). Ale to už bolo neskoro. Na to, že produkovali Susan Downeyová, Joel Silver, Robert Zemeckis a Leonardo DiCaprio, slabé. Diváci ale boli spokojní a komorný film za 20 miliónov odmenili celosvetovou tržbou 78. (31.12.2010)

Vcelku působivá, ale místy za vlasy (vlásky?) až příliš přitažená tajemná podívaná, které by podle mého názoru slušel ještě horší konec. Přitažená je zejména v jednání rodičů (respektive otce), psycholožky, sestry ze sirotčince... Zkrátka skoro všech kromě matky. Herecké výkony dvou ústředních ženských postav ale velmi dobré, režie včetně Ottmanovy spolehlivé hudby rovněž. A plus rozhodně také je, že dvouhodinovou stopáž jsem si takřka neuvědomil. (07.02.2014)

Brutální začátek bych rozhodně nepouštěl budoucím maminkám, bylo to trošičku moc i na mě, ale jinak parádní žánrovka. Dokonce jsem uvažoval i o pěti, ale nesedl mi jeden twist na konci (na druhou stranu je tam díky němu jako vždy parádní Karel Roden). Ale jinak co se týče mě... kladívko udeřilo na hlavičku. :) (20.02.2010)

Jaume Collet-Serra, ten neumětel, který má na svědomí zoufalou rutinu House of Wax, má kočírovat zlé dítko, která teď (teoreticky) půjdou do kurzu? Netuším, jestli mu někdo od té doby domluvil, anebo jej v Hollywoodu drželi pod sedativy, ale takhle (i do budoucna) ano! Vzhledem k námětu to jde docela mimo zavedené hororové postupy posledních let a tak sledujeme dvě hodiny PRECIZNÍ psychologické hry, které stvrzují svatou pravdu, že horor je hlavně o postavách, které v něm sledujeme. Napínat diváka tím, že spolu postavy víceméně jenom vedou dialog, chce dneska odvahu, ale pokud to sem tam vrzne, podrží scénáristu dokonalí herci. Dospělí bez chyby, děcka jakbysmet, ale z dvanáctileté Isabelle Fuhrman mrazí (i když dle fotek na IMDb je to vlastně taková roztomilá holka). Škoda, že nakonec Serra neměl koule i na to, aby se zbavil tradiční žánrové neřesti, klišovitého závěru. Ať už si DiCaprio se Silverem pořádně uvědomovali, co vypouští do světa nebo ne, ještě jednou prosím, že takhle rozhodně ano! (15.10.2009)

Tak dobrý nápad na pointu by rozhodně zasluhoval lepší provedení než zdejší rodinnou (ne)idylku s tupě se chovajícím stádem dospěláků a nulovou atmosférou. A když už ne lepší, tak každopádně aspoň kratší. Zatímco první hodinu to ještě funguje výtečně, tak v závěrečné půlhodině se to postupně potácí od jednoho směšného klišé ke druhému, aby se to v posledních deseti minutách stalo regulérní parodií všech špatných žánrových klišé. Nechtěnou parodií nutno podotknout. PS: Český remake se přímo nabízí, i hlavní představitelku bychom již (!SPOILER!) měli. (11.10.2009)