Krokodíl Lyle

Šoumen krokodýl je ve finále sympatickým hrdinou sympatické rodinné oddechovky,  která je sice primitivní a zdánlivě hlubším tématům se vlastně ve finále tolik nevěnuje, rámec svého zadání ovšem podívaná o zpívajícím krokodýli vlastně do velké míry splňuje a primární cílovka z něj nejspíš nadšená bude. Na druhou stranu se tu ovšem na rozdíl od dvojice filmů Paddington nová instantní filmová klasika nerodí, na to Šoumen krokodýl pořád není nic víc než snadno zapomnění hodná jednohubka.... (22.10.2022)

"Lyle, Lyle, Crocodile" v jadre asi spĺňa všetko čo sa od neho očakáva. Nejde o nijako prelomový film, nemá v sebe nič iné čo by sme nenašli v iných rodinných komédiach a dokonca aj vyvrcholenie je presne o tom istom. No humor filmu, jeho postavy a niektoré scénky ma tak neskutočne bavili, že filmu pridám nejaké body. Najviac asi scénka v kuchyni miedzi Lylom a Constance Wu. Neviem čo mám k tomu povedať okrem toho, že na to nezabudnem do konca svojho života. Proste úžasná scénka. Rovnako skvelý je podľa mňa Javier Bardem, ktorému sa rola bývalého kúzelníka a skladateľa veľmi solídne hodila. Nedá sa síce o filme toho povedať nejako extra veľa... plus animácie zvierat nie sú zrovna najlepšie, no splnilo to svoj účel. Ak máte radi rodinné komédie tohto typu, bude vás to baviť. Plus som si ešte aj úprimne užil celý soundtrack k filmu. Hodnotenie: B (22.12.2022)

Malá musical-based jednohubka, spíš pre mladších divákov (až na tie scény s odpadmi – aj keď to má určitý vychovávací účel (neplytvať s potravinami)). Javier Barden svoju rolu viditeľne užíva, ale aj tak ma prekvapuje, že na účasť v tomto filme kývol. Druhú hviezdu dávam za pomerne slušne napísané a predvedené pesničky. P.S.: Len aby malé deti po videní filmu nechceli doma vychovávať malých krokodílov. ;) Osobné hodnotenie: 60% (**) (11.11.2022)

sterilní pohádka s ošklivým animovaným zpívajícím krokodýlem, průhledným dějem a nudnými písničkami. Děti ta do osmi let nejspíš pobaví, což je účel, ale dospělý doprovod s ze Šoumena krokodýla neodnese vůbec nic. Hodně mi to připomnělo červeného psa Clifforda, což byl podobný styl pohádky a jako celek byl úplně stejně na prd...20% (23.11.2022)

Z těch stovek filmů, ke kterým jsem pro ČSFD překládal trailer, mě Šoumen krokodýl zaujal tím způsobem, že i když jsem ho předem nepovažoval za kdovíjaké filmařské terno, řekl jsem si, že by se aspoň mohl líbit mým dětem. No, a když přišla Pohádková středa v místním kině, vzal jsem je tam za zlevněné vstupné. Výsledek? I když jsem po projekci nebyl vyloženě naštvaný, spokojený jsem kdovíjak nebyl. Nemám rád mísení odlišných přístupů k pohádkovosti. Totiž když na jednu stranu nevíme, odkud se zpívající krokodýl vůbec vzal, a na druhou stranu se tvůrci dětskému publiku snaží na konci snímku vnutit jakési zjednodušené soudní drama, kdy jedna z postav vytahuje pomyslné králíky z klobouku (metafora vzhledem k jejímu povolání?), působí to dost nekonzistentně. Víte, mě u dětského filmu ani nijak zvlášť nezajímá, odkud se ten krokodýl vzal, pokud je za tím nějaká magie, ale v tom případě ať je i zbytek filmu stejně dětsky naivně podaný, bez vysvětlení, nebo tak nějak magicky. Jenže tvůrci nedokázali zaujmout ucelený pohled a výsledkem je rozbředlá směs. Muzikálová čísla jsou málo zapamatovatelná a pokud čekáte, že vám několik hodin po projekci bude znít v hlavě aspoň ústřední písnička, čekáte marně. À propos – pokud jde o film pro děti, objektivní představu o kvalitách filmu získáte, pokud se přímo dětí zeptáte, jak se jim líbil. Syn (6 let) i dcera (5 let) se při něm nudili a nelíbil se jim. Mě jako tátu samozřejmě potěšila krásná Constance Wu a záporák v podání Bretta Gelmana, i když i ten byl za cenu schematičnosti dost odbytý. (1 399.) (05.04.2023)