Krotitelia duchov

Who you gonna call? Ghostbusters! Dnes již legendární komedie. Snímek, u kterého výsledné ohodnocení nijak nostalgie neovlivňuje. Jednoduše proto, že Krotitelé duchů jsou svým způsobem nadčasoví. Na svou dobu inovativní technická stránka, perfektní chemie mezi herci, spousta odkazů na (nejen) známé horrory a hlavně perfektní letní jízda, která se dá opakovat znovu a znovu a znovu... a znovu. (22.08.2007)

Tehdy to pro nás jako děcka byl v kině nezapomenutelný zážitek. Jednak jsem poprvé viděl New York a jednak pravého ducha. Obojí mi učarovalo a obojí bych chtěl vidět znovu a naživo. Bill Murray si zaslouží speciální komentář, protože ten je bezesporu největší hvězdou tohoto filmu. On vdechl své postavě nejvíc ze zůčastněných též ale skvělých herců. Budiž mu ku cti přičteno, že narušení jedinci se hrajou vždycky nejlíp. Jo, málem bych zapomněl, díky tomuto filmu mám od roku 1989 nesmírně rád herečku Siguerney Weaver. (25.02.2012)

Ryzí ukázka toho, kterak vzpomínky na dětství dokáží znehodnotit zdejší hodnocení. Tento snímek je ryzí sračka, jejíž jedinou světlou stránkou a důvodem, proč se nachází v červených číslech, je doba vzniku. Když se ti stejní diváci koukli na novodobé pokračování, tak se jasně ukázala opravdová pozice snímku ve filmovém světě. Během sledování jsem opravdu trpěl. Triky jsou pochopitelně debilní. Scénář je nezajímavý a rovněž debilní. Vtípky absolutně nefungují a věřte nebo ne, jsou taky debilní. Pokud před zhlédnutím nevypijete něco extrémně alkoholického, tak budete pravděpodobně během sledování znuděni obdobným způsobem jako já. Rovněž jsem si nemohl nepovšimnout cíleného rasismu vůči černému členovi týmu a můj dojem nevylepšil ani fakt, když jsem viděl hloupého pána, který způsobil duší katastrofu. Pán byl shodou okolností zrzoun. Abych zakončil komentář pozitivně, tak si dovolím pochválit ústřední světoznámou melodii. Na odpadu ovšem vůbec nic nemění. (05.10.2016)

„Musím(e) už běžět, mám(e) schůzku s duchem“. Geniální Reitman(ův) resp. Aykroyd(ův) nápad, pojmout duchařské téma komediálně, následně mít čich na casting (v čele s rozeným komikem-minimalistou B. Murraym), říct jim: „hrajte to, chlapi, navážno“ a udělat z nich rockové resp. popové stars (počkejte si na závěrečné titulky). Když k tomu přidáte mistrně (napsané) a vypointované dialogy („Máte ňáké koníčky? Já sbírám plísně a houby“...Jak se má Elvis....?) a ústřední hudební motiv, který se vám (lehce) zažere pod kůži jak červotoč do čerstvého (smrkového) dřeva (mít v té době mobil, hádejte (jednou), co bych měl nastaveno jako vyzváněčku) výsledkem je zasloužený 80’s kult, z kterého ta léta (vzniku) „křičí“ na všechny strany a který sice (Superpero) stárne, né že ne, ale stárnout se dá (Oskare) i s „noblesou“. Silné (nikoliv nostalgické), stále resp. nově bavící, nikoliv „hrůzu“ (pohledem dětských očí) nahánějící, s patřičným (věkovým) odstupem resp.nadhledem 4*. P.S. a ano, JÁ jsem „Pán brány“. V případě S. Weaver, kdykoliv a kdekoliv aneb nepodceňovat sílu (červených) růží... 85% (12.03.2013)

Když se řekne americká komedie z 80. let, jeden z filmů, co si vybavím, jsou určitě Krotitelé duchů! Dokonalá pohádka o lovcích duchů, mezi kterými je pozoruhodný především můj oblíbenec Bill Murray, ale je zde i pár dalších skvělých komiků, Harold Ramis a Dan Aykroyd. A samozřejmě výborný Rick Moranis! Skvělý film, skvělá režie Ivana Reitmana, na svou dobu výborné efekty. Ty jsou sice v dnešní době spíše úsměvné, ale nad tím se dají přimhouřit oči. (20.11.2004)