The Cellar

Ak náhodou trpíte obsedantno-kompulzívnou poruchou počítania schodov, dajte si pozor, aby ste sa nepomýlili a nenarátali viac, lebo skončíte v pekle. Mimochodom do pekla treba chodiť jedine s baterkou. A Bafomet vyzeral podobne ako vypchatá koza z prírodovedného múzea so zubami a drápami vlka. Ak tak vyzerajú aj ostatní pekelní srandisti, tak sa tam celkom teším. (20.04.2022)

"The Cellar" sa asi stáva jedným z tohtoročných hororových prekvapení. Súhlasím s tými čo písali, že by si priali trošku iný koniec, no nemôžem povedať, že by bol vyslovene zlý. Je to skôr ale koniec, ktorý chcel film a nie taký, aký by som chcel ako divák. No predsa len to ešte dotvára trošku tú atmosféru. Problémom je pre mňa ale aj Keirin manžel Brian, ktorý je veľmi dlho typickou mužskou postavou tohto typu filmov. S vetami typu: "Preháňaš." alebo "Si hysterická." a podobne. V podstate sa snaží byť tým rozumom filmu, no dokopy je vďaka tomu len neskutočne staré a otravné klišé. Film však má atmosféru, bol som zvedavý kam sa to vyvinie, chcel som pochopiť o čo vlastne ide a rovnako som chcel veriť, že sa Keire podarí svoju dcéru nájsť a zachrániť. Po vizuálnej stránke to nemá v sebe možno veľa, ale zase keď sa objaví to rohaté monstrum, vyzerá celkom schopne. Film viac využíva temnotu a snaží sa tým budovať atmosféru. No miestami sa mu ju darí budovať aj počas svetla. A okrem toho by som povedal, že ku koncu som mal aj otázku, či už nejaký čas predtým neboli všetci posadnutí a neblúznili. Tá možnosť tu je. Takže koľko vlastne z toho bola realita a čo sa odohralo v skutočnosti? Nemôžem si byť úplne istý. A robí to tento film celkom zaujímavý. Myslím si, že ak ste milovníci hororov a najmä paranormálnych javov, toto si pozrite. Myslím si, že vás to môže osloviť viac ako niektoré iné projekty v tomto žánri. Hodnotenie: B+ (12.05.2022)

Čtyřčlená rodina se stěhuje na venkov do odlehlého sídla, aby se vzápětí ukázalo, že ve sklepě něco je. A neni to jen tak obyčejné strašidlo. Tak nějak to jede podle obvyklých pravidel. Ať už se jedná o samotný mustr příběhu, tak o samotné strašení, které se sestává vesměs z bouchání, šeptání a neodmyslitelné kuličky, která bez zjevné příčiny skáče všude možně. Ale tak nějak to funguje jak co do atmosféry, tak i herecky, takže i když jsem se díval po xté na to samé, nijak zvlášť mě to neotravovalo. A ten konec také ušel, přičemž přízračný průvod se mi dokonce líbil moc. Nemám pocit, že jsem tím marnil čas a to je asi víc, než jsem čekal. 55% (16.04.2022)

Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. (18.04.2022)

" Jeden, dva, tri, štyri..." Konečne som po dlhšej dobe videl horor s ktorým môžem byť spokojný. Nie, nie je to dokonalosť sama, ale dobrý horor treba v posledných rokoch hľadať a som rád, že konečne niekto natočil na 100x prevarenú tému "strašidelný dom" niečo originálne. Atmosféra budovaná postupne funguje výborne, hudba skvelá, dokáže navodiť husiu kožu a to hlavné, aj ten záver je fajn, čo zvlášť v hororoch nie je úplne bežné. Odteraz počítam schody, hlavne smerom dole...80%. (22.03.2023)