Biely Bim, čierne ucho

Dalsi pekny film o priatelstve medzi clovekom a psom. Tentokrat z Ruska, takze po nadhernej prvej casti si v tej druhej pes dost toho vytrpi. Okrem dojimaveho vztahu medzi psom a jeho panom tu je dost podrobne vykresleny vztah rusov ku psom v tej dobe. A bohuzial dospeli sa prilis pekne k nim nespravali. Aspon deti este mali srdce. Zaver je uz tradicne citovo vydieraci ako je v tomto zanri zvykom. Pochvalit musim este skvely stary slovensky dabing. Magda Pavelekova si tu svoju protivnu susedku neskutocne vychutnala a prial som jej len to najhorsie. 8/10. (02.01.2016)

Filmu nemožno uprieť príjemnú atmosféru a pekné posolstvo o ochrane živých tvorov a prístupe k nim. Ak by ostal taký, aký je na začiatku, teda iba ako vzťah staršieho človek a psa, ktorého nikto nechcel a "lovecké" prechádzky po lese, nemal by som námietok a film si užil. Lenže postupom času sklzáva do rozbrojov medzi "dobrými" a "zlými" ľuďmi a dialógy, ktoré z týchto rozbrojov vznikajú, sú nasilu úsmevné až veletrápne. Aj to chovanie "uvedomelých a aktívnych" sovietskych občanov - to nalinkovanie, ako sa má sovietsky občan chovať - smerovalo viac k rodinnému žánru než k dráme. Nečakaný záver ale sčasti napravuje slabšie veci v príbehu a prikláňa sa späť k dobre natočenému začiatku. Je dojímavý, smutný a pritom veľmi krásny. Filmárska práca s učenlivým setrom je príkladná, v tom som nemal žiadne obavy. Sovieti v nej mali bohaté skúsenosti. Akurát mi vadili vmontovávané psie zvuky, kde bolo jasne vidno, že ich ten pes nevydával. Akoby pes musel (na spôsob ľudí) reagovať vrčením a zavíjaním na všetko, čo sa vôkol neho deje. Aj keď to nie je výnimka, podobne to bohužiaľ robia vo väčšine filmov. (31.05.2019)

Jednoduchý příběh o přátelství mezi psem a člověkem v Sovětském svazu v sedmdesátých letech minulého století. To je zkrácený popis tohoto snímku. Možná je pro někoho moc dlouhý, ale pro mě byl překvapivě silný a vzal jsem si z něj poměrně hodně. Bílý Bim, Černé ucho je totiž neobvykle otevřený ruský film. Nenaleznete v něm žádnou propagandu, ani žádnou politickou agitku. Jednoduše zobrazuje obyčejný život a občas zabrblání na politiku. Nebo spíš na společnost a zlé, hloupé a závistivé lidi, kteří žijí všude na světě. Krásně vystupují i myšlenky na souznění s přírodou. Příroda je krásná a je jí potřeba. Pro někoho může být tou nadějí, která vede člověka dál. Nejkrásnější a nejsilnější okamžiky filmu jsou právě ty beze slov. Záběry nádherné krajiny, pozorování dobrodružství Bílého Bima, pohledy do očí lidí bez dialogu,… Kam se hrabou podobné pozdější filmy z běžné produkce (Lassie, Psí poslání, apod.)? Bílý Bim je s přehledem strčí do kapsy. (12.11.2020)

Snímků o nejlepším příteli člověka, tedy o psu, je natočeno již ohromné množství, ale žádný nedosahuje tak silné lásky a náklonnosti jeden k druhému, jako tento dnes již klasický ruský snímek, rozdělený do dvou dílů v celovečerní stopáži. O to víc šokuje závěr celého příběhu, který není přetvářkou, ale skutečnou ryzí realitou dějící se i dnes. A je to hodně bolestivý konec. Celý příběh se dotýká obou stran barikády lidských charakterů. Někdo má pochopení a vůli pomoci, někdo je plný nenávisti se snahou neustále škodit. Moralizační aspekt je dán hodně výrazně, takže v každé generaci se může mnoho lidí i poznat. Natočeno je to podle stejnojmenného příběhu od Gavriila Troyepolskyho a celý dějový koncept vypovídá o fenomenální oddanosti psa ke svému majiteli dotýkající se odvahy a loajality. Zajímavostí je, že před natáčením herec Vjačeslav Tichonov se psem použitého ve filmu skutečně často chodil, takže si na něj opravdu zvykl, tudíž jeho přístup a věrnost ve filmu je autentický. O to více ke psovi přilne i divák. Děj příběhu obsahuje nemalý počet emočních scén, což obzvlášť na milovníky psů zapůsobí. Snímek měl v kinech ohromný úspěch a dokonce byl nominován Oscara. V Karlových Varech na MFF byl režisér Stanislav Rostockij oceněný velkou cenou poroty, tedy Křišťálovým globusem. K tomu již není co více dodat. (02.02.2021)

Těžko se mi hodnotí tento film tak brzy po jeho shlédnutí.Je to totiž nádherný film s nejsmutnějším koncem,jaký si dovedu představit.Další úžasný příběh o oddané lásce dvou tvorů-psa a člověka.A další ukázka toho,že je bohužel spousta lidí,kteří jsou ta nejhorší pakáž. Primitivní,zlomyslná a bezcitná sebranka,která si nezaslouží být nazývána člověkem.A o to více vyniká opačný pól-nezištná a obětavá nádherná studentka Dáša (asi spíš Dasja) i Bimovi dětští kamarádi.Nádherný a hlavně plně realistický snímek-nepřikrášlený-i s tou ironií na občanskou "uvědomělost".Kam se hrabou ty americké hovadiny,kde psi hrají baseball apod.Z tohoto snímku by si měli vzít příklad všichni filmaři,než začnou točit "zvířecí" film.Ten konec je ale až srdcervoucí a to já nemám rád-nedělá mi to dobře-jsem takovej citlivka.Na začátku to vypadalo,že z Bima bude nějaký ošklivý "vořech" a nakonec z něj vyrostl nádherný hafan.Ve filmu podal nejpozoruhodnější výkon-vše bylo tak věrohodné,až z toho mrazilo.Sympatický byl i Vjačeslav Tichonov a půvabná Irina Ševčuk v roli Dáši.Dlouho jsem měl k tomuto filmu nedůvěru jen kvůli tomu,že je to sovětské-no a své nedůvěry dnes mohu jen litovat-tímto bych se chtěl tvůrcům filmu aspoň na dálku za nedůvěru omluvit. (02.01.2012)