Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

[8,5/10] (Ch. T. Dreyer - Filmproduktion) (Čb. /// Produkce: Carl Theodor Dreyer, Nicolas de Gunsburg (Julian West) /// Scénář: Carl Theodor Dreyer, Christen Jul podle povídky Za temným zrcadlem Sheridana Le Fanu /// Kamera: Rudolph Maté, Louis Née /// Hudba: Wolfgang Zeller) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.12.2009)

Dreyerův Vampyr není zdaleka tak jednoduchým soustem, spíše hypnotickým stavem, který nechce vyprávět, ale sugerovat sychravé pocity. Vždyť pro celý snímek je typická všeprostupující šeď, zahalující konání postav do imaginativního rámce. Po výrazové stránce je režisér věrný německému expresionismu, a to převážně ve stínohrách, kdy ani nemusíme vidět reálné postavy, abychom vypozorovali režisérovu snahu o vytvoření alternativní podoby lidské existence. Puncu mystičnosti se dostává filmu i rozpolceným ztvárněním. Přestože vznikl již ve zvukové éře, není zcela zvukový. Dialogy jsou pronášeny jen torzovitě, mezititulky zastávají vysvětlovací a hybnou funkci děje. Dreyer tuto torzovitost vnesl i do samotného příběhu. Nepokouší se ptát po příčinách, vskutku zobrazuje jen to, po čem touží. Hrdinům nevštěpuje hlubší psychologii, zato přikládá důležitou roli snům (hlavní hrdina se ocitne ve snu celkem třikrát). Krajina, do které se Allan dostává, působí mdle, bez života; jakékoliv kladné esence jsou vysáty upírovou přítomností. Není se pak co divit, že hrdina – distinguovaného vzezření se slušivým oblekem – je zpočátku bázlivý (spíše pozorující), přesto toužící pomoci. Nehodlá se smířit s bezútěšností, jenž cloumá z osudy místních. Rafinovaný Dreyerův přístup se projeví i na konci, kdy opět nechává věci a konání postav volně plynout bez vysvětlení. Je s podivem, že tento film se dočkal docenění až o mnoho let později, tehdejší kritika ho zcela zavrhla. (18.05.2004)

Snívam ? Zaspal som a zhubný sen ma bude trápiť, kým sa preľaknutý nezobudím ? Alebo blúznim ? Som na rozhraní vedomia a bezvedomia ? Alebo ozaj prežívam šeď života a smrti ? Na úsvite zvukového filmu ( dialógov je poskromne ) vznikla táto fascinujúca sivá tieňohra "živých tieňov" a hudba ( od Wolfganga Zellera ) prechádza do morku kostí a pomáha vyrozprávať príbeh upíra. Čo ma zachráni ? Kôl a kladivo, či čľapot vody pod veslami, alebo stroj času..? Je to vyčerpávajúci, sugestívny film. Plný podivných pocitov. A vynikajúci. (04.04.2007)

Akýsi snový experimentalizmus, alebo hororový minimalizmus. Nebolo by vôbec od veci porovnať tento upírsky film s takmer súbežným hororom štúdia Universal Dracula. Ten bol dejovo natrieskaný, Browning využíval vo veľkom filmovú skratku, keď sa za pár okamihov mohla odohrať dôležitá časť deja. Na postavy sme sa pozerali akoby z divadelného hľadiska, Browning zároveň nešetril dialógmi, osvetľujúcimi dej. Dreyer naopak akoby považoval hovorené slovo za nutné zlo, preto asi aj často používa pre vysvetlenie upírskej mytológie zábery na stránky kníh, ako upomienku na medzititulky. Jeho film by kľudne mohol byť nemý, výsledok by bol rovnaký. Kamera je neustále v pomalom, plíživom pohybe, aby tak evokovala a umocňovala u diváka strach z neznáma. Technicky je film dokonalý, ako stvorený pre filmové školy, avšak riedky dej bohužiaľ občas nudí. Škoda, že asi nebude zachovaná kvalitnejšia verzia, pri filme, tak zameranom na vizuálnu stránku, je to obzvlášť škoda. (15.12.2012)

Upír aneb o upírech bez upírů:) Surrealistický snímek z dávných dob minulého století má zachycovat "řádění" upírů v malém městečku. Atmosférou Podivné dobrodružství Davida Graye bezpochyby disponuje, ale samotný snímek je natočen spíše jako jakási snová vize, než aby vzbuzoval hrůzu a působil jako horor. Připadalo mi, že se v něm nic moc nedělo. Postavy pořád někam chodily, sem a tam, ale měla jsem dojem, že vývoj příběhu jaksi usnul na vavřínech. A závěr mi také moc jasný nebyl. Krátká stopáž je tak akorát na to, aby člověka jednotvárnost příběhu nezačala uspávat. A ti upíři byli vlastně kde?:) Za průměrný tento snímek nepovažuju, jen škoda toho nevyužitého potenciálu. (26.08.2016)