Réžia:
Carl Theodor DreyerHudba:
Wolfgang ZellerObsahy(2)
Jeden z nejpozoruhodnějších filmů světové kinematografie první poloviny 20. století (natočen 1932) se vyznačuje hypnotickou, až surreálnou atmosférou, budovanou už od prvních záběrů. Snový charakter filmu, v něm Dreyer volně vycházel z povídky spisovatele Sheridana Le Fanua Carmilla (o čtvrt století starší než Stokerův Dracula), je budován jak specifickým výtvarným stylem, tak i překrýváním a splétáním dějových linií. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (64)
Jsem tímto snímek naprosto zhypnotizován a fascinován. Popraskaná, depresivní atmosféra, umocněná ještě svou němostí. Jsem fascinován podáním snímku divákovi. Zlehka, ale přitom děsivě. Jsem uchvácen filmovou zručností Dreyera a všech mistrů hororu. Kritika snímku v té době je pro mě nepochopitelná, jelikož toto je diamant. Vampyr není snímek o upírovi, ani o upírech. Film je upír sám. "Jako by to byla nakažlivá nemoc, upírova rozkoš z krve se přenese na jeho oběť, a tak se nevinná lidská bytost sama stane upírem." ()
Jeden z nejpodivnějším filmů, jaké jsem kdy viděl. Grey není jen jméno, je to zároveň barva, která film charakterizuje – příběh je skutečně podán v šedé, čímž se vytrácí ostrost expresionistických tvarů a vytváří se jakýsi snový mlžný opar. A právě sen tenhle jednoduchý příběh o upírovi připomíná nejvíce. Spíš než o reálného upíra mi přišlo, že film pracuje s motivem "filmu jako upíra", filmu jako média, které vysává "krev" skutečnosti, které dokáže diváka uvěznit v alternativní skutečnosti. Některé záběry jsou nezapomenutelné, stejně jako atmosféra, která tenhle film provází. Není to děs, není to napětí, je to... cosi blízké šedé, ale nikoli nuda. Spíš – zasněnost, kouzlo subjektivního pohledu. Nakonec jsem byl sakra rád, když tohle sugestivní snění skončilo. Film na pomezí němé a zvukové éry a zároveň zatraceně přízračné zjevení. Pokud budete mít možnost potkat Allana Greye, neodmítejte. ()
Tak fantasy samozřejmě ne (proboha, kdo zařazuje filmy do žánrů!), gotický horror ano. A navíc vychází z německé expresionistické vlny. Šerosvitná kamera, světlo a stín. Ostře řezané obrysy v místnostech a černé stíny, naopak jemné, rozostřené záběry krajiny s přídechem impresionismu, s mlhou líně se valící postéblech trávy, plazící se mezi kmeny stromů, se sluncem, které statečně prosvěcuje rychle plynoucí oblaka. Snové scény se prolínají se skutečností, i když chvílemi natolik splývají, že se hranice mezi nimi ztrácejí. Výborná hudba, herci více mlčí a využívají gest s mimikou (odkaz na němý film, nebo se režisér nemohl rozhodnout, jak snímek pojme?) a vše je jakoby z jiného světa. Stínohry připomenou klasický snímek Nosferatu. Některé scény jsou tak mistrně nasvícené, že vzbuzují jisté mrazení i dnes. Film není pro současného diváka příliš strašidelný, ale do určité míry znepokojující ano. ()
Upír aneb o upírech bez upírů:) Surrealistický snímek z dávných dob minulého století má zachycovat "řádění" upírů v malém městečku. Atmosférou Podivné dobrodružství Davida Graye bezpochyby disponuje, ale samotný snímek je natočen spíše jako jakási snová vize, než aby vzbuzoval hrůzu a působil jako horor. Připadalo mi, že se v něm nic moc nedělo. Postavy pořád někam chodily, sem a tam, ale měla jsem dojem, že vývoj příběhu jaksi usnul na vavřínech. A závěr mi také moc jasný nebyl. Krátká stopáž je tak akorát na to, aby člověka jednotvárnost příběhu nezačala uspávat. A ti upíři byli vlastně kde?:) Za průměrný tento snímek nepovažuju, jen škoda toho nevyužitého potenciálu. ()
Celkem zajimava variace na upirske tema, ale rozhodne zadny zazrak. Pribeh je pomerne zmateny a ani styl vypraveni mi bohuzel prilis nesedl. Je sice pekne, ze se cely film topi v sede barve, ale je to dost nudna sed. Takze vice nez film jako takovy jsou zajimave nektere sceny (pohreb treba) a vubec pohled na upiry v cele s opravdu nestandardni upirkou. Zkusenost, ale uz se na to nikdy nepodivam. ()
Galéria (31)
Zaujímavosti (9)
- Film byl původně Dreyerem uveden ve čtyřech různých zvukových verzích, a to francouzské, anglické, německé a dánské. Většina dostupných kopií dnes obsahuje části ze dvou či tří těchto jazykových mutací. (Hans.)
- Julian West byl ze zámožné rusko-židovské rodiny. Jeho pravé jméno bylo Baron Nicolas Louis Alexandre de Gunzburg a režisér Carl Theodor Dreyer jej potkal v Paříži, kde Baron Nicolas de Gunzburg pracoval jako editor v novinách. (Alfréda)
Reklama