Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye

Vampyr vyvolává i po osmdesáti letech nejistotu, strach a i nějaké to napětí, ne protože by zkoumal obzvlášť děsivé téma, on přímo deformuje divákovu představu o bezpečném filmu. Dreyerovo experimentování s obrazem a kamerou (úplně se zřekl detailů z Panny Orleánské), přetáčení, skromná zvuková stopa a kontroverzní casting hlavního hrdiny, daly za vznik právoplatné hororové klasice skoro až náhodou. ___ Vampyr byl evidentně vyšlechtěn ze Stokerova "textosběrného" Drákuly, Murnauovy filmové fascinace Upír Nosferatu, populárních Lovecraftovských povídek a dalších hororových odrůd. Tu si přisvojuje vyprávění a shromažďování informací, tu si expresionisticky hraje se stíny, tu nechává "šedého" hrdinu potápět se do hlubin snů a představ, které v důsledku předčí všechnu realitu světa. Je pak přirozené, že se dostaví záhadná deprese, která nemá původ v dění na plátně, ale mezi okénky filmového pásu. (22.12.2011)

Na rok 1932 je Upír velmi zdařilý hororový snímek. Ač je obsazený neherci a existuje bez nějakého extra spletitého děje, působí velmi stylizovaně a pochmurné obrazy založené na hře stínů a čtení mytologie napomáhají tomuto snímku budovat pěknou atmosféru. Upíří snímky v oblibě moc nemám, ale zde jsem byl opravdu příjemně překvapen, na třicátá léta opravdu moc povedené. (20.10.2011)

Unavená smrt Fritze Langa, Murnaův Upír Nosferatu, Sjöströmův Vozka smrti a teď i Vampyr od Dreyera. Všechno slavné filmy němé éry (nebo jejího konce) a všechno filmy s poměrně podobnou tématikou a snahou vytvořit podobnou atmosféru a zážitek. Jak mám slabost pro civilní díla tehdejší doby, tak tyhle fantasy horory mě pokaždé ubíjejí k smrti nudou. Vampyr má skvělé samostatné formální momenty, ale z hlediska nějakého souvislého sledování to pro mě byl jeden velký bizár, v kterém jsem měl problémy se orientovat, natož se do něj nějak hlouběji ponořit. 3/10 (07.04.2019)

(1001) Expresionismus (impresionismus?) ve své ryzí podobě. Podobností s Carmillou jsem nenalezla mnoho, respektive kromě upírského motivu asi nic, ale zase jsem nalezla jiné věci, které mě naprosto zabily do sedačky. Všechny scény se stíny jsou dokonalé. Celý film bych připodobnila ke čtení dlouhé, ponuré, monotónní a proklatě kúl (či out) básně. Co ale nechápu, proč se v češtině v názvu objevule David Gray, když je to celou dobu Allan. (31.10.2008)

Velmi dobré. Je vidět, že Dreyer si dal hodně práce s atmosférou, skvělá kamera nám nabízí hru stínů, která u diváka vyvolá mrazení v zádech, které navíc podporuje ještě často hrůzu nahánějící hudba. Film však brzdí pomalý rozjezd. Dozajista se jedná za jeden z přelomových filmů světové kinematografie, ale přeci jen z filmů s touto tématikou u mě stojí neochvějně na prvním místě Nosferatu. (14.06.2008)