Crimes of the Future
Les Crimes du futur
Crimes of the Future
Crimes of the Future
Réžia:
David CronenbergScenár:
David CronenbergKamera:
Douglas KochHudba:
Howard ShoreHrajú:
Viggo Mortensen, Léa Seydoux, Kristen Stewart, Scott Speedman, Tanaya Beatty, Don McKellar, Lihi Kornowski, Yorgos Pirpassopoulos, Welket Bungué, Nadia Litz (viac)Obsahy(1)
V blízké budoucnosti se lidé v průběhu vývoje pokusí přizpůsobit syntetickému prostředí. Zatímco někteří využívají neomezený potenciál transhumanismu, jiní se jej snaží ovládat. Saul Tenser (Viggo Mortensen) je výkonný umělec, který přijal „syndrom zrychlené evoluce“, když z jeho těla vyraší nové a nečekané orgány. Tenser společně se svou parťačkou Caprice (Léa Seydoux) promění odstranění těchto orgánů v show pro své věrné fanoušky, aby si užili živé divadlo. Mezitím si toho všimne vláda a podivná subkultura; pak musí Tenser zvážit, jaký je jeho nejpůsobivější výkon. (TommyZR)
(viac)Recenzie (157)
4/10 | Cronenberg po dlouhých letech "spánku" vzpomíná na ranou fázi své tvorby, plné extrémního body fetišismu, (auto)erotiky, prolínání biologie s technologií a sociálně-politických komentářů, případně nastavování nemilosrdného zrcadla konzumerismu a konformismu, tedy témata, která jej proslavila, ovšem počíná si při tom způsobem, z něhož bohužel plyne, že na některé věci by se vzpomínat možná vůbec nemělo. | Přitom trailery a skutečnost, že danou látku měl Cronenberg údajně dlouhou dobu v šuplíku a rozhodl se k ní vrátit a přepracovat ji (při pohledu na samotný film vlastně ani nechci vědět, jak vypadala původní verze:-)), dávaly všem jeho fanouškům naději, že u posledního mistrova díla se jim dostane vskutku vytříbeného zážitku, nikoliv nepodobného filmům z počátku jeho kariéry. | A zpočátku se zdálo, že se tak skutečně stalo. Vystavěný fikční svět a celkově world-building, který zde divákům Cronenberg představuje, postavený jednak na myšlence úplné absence vnímání bolesti a s tím souvisejícího vzestupu popularity (pokoutných) chirurgických zákroků jako formy (tělesné) zábavy a zároveň na možnostech případného dalšího vývojového skoku v rámci evoluce, je opravdu originální a nese s sebou nemalý potenciál. Divák se tak v prvních minutách filmu může jen dohadovat, jaký zajímavý příběh, do něj zasazený, se podařilo Cronenbergovi vymyslet. | Právě zde ovšem padá kosa na kámen, protože scénář filmu je všechno jiné než zajímavý. Ploché postavy, jejichž motivace si může divák jen domýšlet (jaký má Mortensen přesně důvod dělat policejního informátora a proč jako "řešitelé problémů" tady vystupuje zrovna dvojice techniků z firemní podpory?), nesmyslné dialogy, tvořené nezměrným množstvím (pseudo)filozofických/techno blábolů, nudný děj, který i přes relativně skromnou stopáž ubíhá zatraceně pomalu a na konec pointa/ne-pointa, ze které si každý divák může vzít, co jen uzná za vhodné (v mém případě to bylo "cože, a to je jako všechno?"). | Zkrátka velká škoda, už kvůli Mortensenovi a Seydoux (Stewart má v podstatě jen o trochu větší cameo, zbylý casting je, jako obvykle, jen do počtu), kteří do svých rolí dávají opravdu vše (nestyda Seydoux řádí samozřejmě i zde - když už ne u Cronenberga, tak kde jinde, že:-)) a promarněná příležitost. Pozitivum ovšem je, že jsem po zhlédnutí filmu dostal chuť se znovu podívat na Scanners, Videodrome nebo třeba The Brood. Akorát nevím, zda je to pro poslední Cronenbergův počin pochvala nebo naopak:-). | PeZet ()
Ten film na mě působí jako mix Cameronova Avatara a niterného pohledu režiséra ve stylu Fliegaufova Lůna nebo Lily Lane. Tohle jsou kapky dopadající na divákovo obličej, které potřebujeme co nejhustěji a co nejvíce. Cronenberg jde do diváka bez skrupulí, a skvěle vystihuje slepou podstatu velké části obyvatel země. Pro mě byl film koncertem o lidskosti a o jedné z našich možných budoucností. Ta finální scéna mě trošku rozladila, ale to je věc pohledu na snímek. ()
Lea Seydoux na akomsi "gigerovsky" nadizajnovanom operacnom stole s tymi jej "erektilne" vystavnymi kozami a Stewartka (ach! ten jej vzopnuty sexy "copik" a preliv), davajuca Mortensenovi ten najukazkovejsi "francuzak" roka, su prave u mna jedinym divackym elementom tejto samoucelnej "spatlaniny" (operacia maleho chlapca uz bola za hranou), ktora si tie dve krivajuce hviezdy zasluzi. Toto je prave ten sialeny Cronenberg typu Naked Lunch, Dead Ringers, alebo The Broods, ktoreho nemusim a ked je Kristen lepsou hereckou ako Viggo tak je nieco sakramenstsky zleeee v Matrixe! ()
0/10.... tak toto bola nula ako vysita.... ani sam neviem preco som neodisiel pocas filmu ako polovica saly...ale asi aj ja som cely cas rozmyslal ze toto nemoze byt ono a este sa to nejak zacne.... no nezacalo... film vhodny pre kazdeho skolskeho psychologa na temu "preco je dobre!!! sa sebaposkodzovat" a aby sme to vlastne vsetkym dovolili.... nepochopim hercov ako Viggo Mortensen (Pan prstenov) alebo Kristen Stewart (Zatmenie) ze si po precitani scenara povedali ze wou do tohto idem.... dej filmu sa odohrava v blizkej buducnosti kde sa novym trendom stava obratena plastika...teda cim sa viac skalicite a cim viac vas to boli tym viac ste In a zachadza to tak daleko ze clovek si zacns vytvarat a samotetovat vlastne nove aj ked zbytocne organy.... zasadnou myslienkou bolo aby sme si vytvorili organy tak aby sme mohli stravit plasty.... "svet nema co dohuby a na toto peniaze sa" ()
Mám Cronenberga moc rád, takže opravdu nerad připouštím, že tentokrát selhal. Film má klady, mimo hudby velmi oceňuji vzhled umírajícího světa, samotný bizarní námět je určitě zajímavý, ale na ostatních frontách selhává, děj (?), dialogy beze smyslu, "pointa"... lidé v tomto světě ztratili cit, a ten film to dokonale přenáší i na diváka. ()
Že jsme si zdevastovali svět a ten teď devastuje naše těla, že lidé hledají úchylárny, které by je konečně naplnily...konečně něco cítit...ale zase je to málo. A k tomu všemu podivné eko východisko. Na toto jsem koukat nemusela. ()
Po řadě skvělých "normálních" filmů si Cronenberg po dvaceti letech střihnul podivnost ve vizuálním stylu eXistenZ. No, atmosféru to má, ale je to fakt jen "sběratelský kousek" pro milovníky podivna, což já nejsem. ()
Pro mne nudná samoúčelná artová posedlost uměním akce spojená s adorací sebepoškozování. Ano, je to Cronenberg, ale odehrává se to v nefunkčních jakobydekadentních přiblblých dekoracích. Třeba ta scéna s tanečkem člověka porostlého ušima je vrchol nevcítitelné samoúčlnosti. A to hadicové lůžko je fakt jen hloupé. Možná pár bodů za luxování těla hadičkami a za posedlost tématem. ()
Na film jsem se těšil, protože jsem v minulosti viděl upoutávku ve smyslu "nekontroverznější film za dlouhou dobu". Kontroverzní opravdu byl, ale ve smyslu, jestli je jednalo o sračku nebo hovno. Celý film jsem si vlastně říkal WTF s otázkou, co nám vlastně režisér a scénárista v jedné osobě chce prezentovat? Omlouvám se, ale já to skutečně nepoznal, pouze jsem se hledal a hledal a.. hledal a nechápal s tím, že kdybych neměl upito, tož tak to ani nedokókám. Jednu hvězdu dávám pouze za Aragorna na podivně míhající se židli při stravování a občasné pitevnictví, případně sci-fi orgány. Tohle mi prostě nesedlo. ()
co na to rict... ztrata casu, debilita ()
Hodnocení filmu: 5/100; Herecké výkony: 5/100; Scénář a dramaturgie: 0/100; Přiměřená délka: ne; Chci film ještě vidět: ne ()
Očividně mě myšlenka či poselství filmu naprosto minulo. Jistě to bylo spoustu alegorií a hlubokých ideí, ale dívat se na to prostě nedalo. Připouštím, že náročný divák z filmového klubu se nad filmem může rozplývat blahem - to co vidím jako laciné scifi může pokládat za zkratku k vyjádření myšlenky, to co vidím jako podivnou scénu provrtání hlavy zase za vyjádření chování korporací atd. V nejhorším lze říct, že utrpení a bolest z dívání je součástí umění. ()
Úchvatné průzkumy těla fungují u Davida Cronenberga třemi způsoby. Je zřejmé, že podívaná na různé operace je zneklidňující, až odporná. Zločiny budoucnosti jsou přesně tak šokujícím filmem, jak to od Cronenberga očekáváme. Ale rovněž představují oslavu naší tělesné existence. Naše vnitřnosti jsou logicky stejně krásné jako náš vnějšek. Obzvláště v letech covidu nabízí kochání lidským tělem nový rozměr. I když předpokládá budoucnost, ze které byla vyhnána bolest, potvrzuje naši fascinaci naším tělem a tělesnými zkušenostmi. Podívaná vtipně zhmotňuje nejčastější projevy umělecké inspirace. Dialog opakovaně cituje vnitřní krásu, otevření se umělce, sílu vnitřní zkušenosti a spojení. Jakkoli je Cronenbergův vizuální slovník osobní, zabývá se – a osvěžuje – nejtradičnějšími metaforami jak pro uměleckou tvorbu, tak pro lidské spojení. ♣ Tento obnovený závazek k tělu, k organickému v člověku a v přírodě je cílenou odpovědí na ztrátu přirozenosti v našich současných životech. Extrémně to představuje mladý chlapec, který se stal závislým na pojídání plastu - a je přirozeně zavražděn svou matkou. Doslova jí kbelík na odpadky, což je metafora stejně relevantní pro naše zkažené kulturní životy jako pro naši stravu. Stejně tak příběh performerky hraje na pozadí světa, jehož ztráta přirozeného přesahuje klasickou bolest. Saul Tenser je patriarchální duší budoucího času, směřující proti odporu vůči rozkladu kolem něj. Při formování vnitřních orgánů ze svých tvůrčích nápadů oživuje novozákonní ideál Slova učiněného tělem. Jde mu o záležitost mnohem vážnější, prozkoumatelnější a hlubší, než naznačuje jméno jeho pobočníka, Caprice. Samozřejmě umělci vždy skrývají svá sdělení. Tím k nám pronikají. ()
Prvních patnáct minut nadšení z návratu starého dobrého Cronenberga. Jenže pak to začne být nuda. Režisér místy až příliš tlačí na pilu - na úkor nových nápadů a solidnějšího scénáře. Bohužel. ()
Smutně sexy. Lepší dílo po smrti partnerky asi natočit nejde(nebo? The Shrouds....). ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
Léa Seydoux se připojuje k obsazení Duny
Populární francouzská herečka Léa Seydoux (Není čas zemřít) se jen tak nezastavuje. V Cannes letos byly uvedeny dva její snímky, romantické drama Un beau matin režisérky Mii Hansen-Løve a Zločiny… (viac)
MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa
V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (viac)
Léa Seydoux bude Emmanuelle
Stále více a více populární i obsazovaná francouzská herečka Léa Seydoux má napilno. V následujících dnech budou na právě probíhajícím festivalu v Cannes uvedeny rovnou dva její nové snímky, a to… (viac)
Nejedná se o horor, ale o dispotické filozofické "scifi" drama(sorry milovníci močolád od Marvelu), to zaprvé, takže chápu ti co hodnotili odpadem a těšili na svou porci strachu, nic takového jim prostě film nenabízí. Jako dispotické scifi drama to ale funguje bravurně, už samotný námět a morální dilema, provokativnost, surovost v kulisách naprosto nihilistické a dekadentí společnosti. Film nabízí až neuvěřitelnou míru pro vlastní interpretace a otevírá řadu provokativních a nekoretních témat a tak ani já se nekorektnosti a provokatovnosti ve své analýze nevyhnu, protože to nelze. Inteligentní sociální kritika současné doby: Do jisté míry, lze na film pohlížet i jako na ostrou společenskou kritiku dnešní doby. Film si pokládá otázku, kam až sahá svoboda člověka a rozhodování o jeho těle a s tím úzce spjatý nihilismus, který přirozeně vychází z extrémního pojetí osobobní svobody a nabývá až patologického rázu(na ničem než na mně nezáleží, ani na bohu, ani na rodině, ani na mém dítěti na ničem), dovolím si tvrdit, že film právě vychází z této premisy, že extrémní pojetí osobobní svobody vede k extrémní formě sobectví a nihilismu, počínající pseudo právem na potrat, popírání své vlastní biologie a přešívání biologie svého těla, modifikace vlastního těla různými chirugickými nástroji a dalšími bizárnostmi. Dekadetní vize budoucnosti: Film si pokládá otázku kam až tohle může dojít, proti tomu se debata zastánců extrémistů z řad "moje tělo moje volba", jenž obhajují a požadují možnost potratů i v devátém měsíci těhotenství, jeví jako malichernost(i když vražda vlastního dítětě a co následuje je přímá provokace a náražka na tuto současnou dekadenci). Co si nechat tetovat orgány? Experimentovat a nechat si přišívat další části těla a vypěstovaných orgánů, experimentovat s koktejly hormonů, nebo se rovnou předělat na syntetickou bytost? A kam to všechno dospěje: Zde podle mého film jasně odpovídá, k rozkladu společnosti, k nihilismu a dekadenci a proto se díváme na lidstvo, které má ty vůbec nejpokročilejší technologie, nemoci byly vymíceny, stejně tak infekce a záněty a přesto se to odehrává v ponurém špinavém a rozpadajícím se prostředí, tyto kulisy ošuntělých, zaprášených, rozpadajicích se staveb, špinavých zdí interiérů a opadávajících omítek, mají dvojí účel: celou dobu připomínat, že společnost i přes neuvěřitelné technologické pokroky je v hluboké dekadenci a úpadku a současně je to symbolem a mementem předchozí lidské etapy a tak když se zrovna odehrává nějaký dialog ve zchátralé majestatné budově, přesto v ní jde vidět lesk a sláva zašlých časů, jako by se člověk díval na pomník doby. Ach to umění: Celý scénář odehrávající se mezi "umělci" je opět jen alegorií upadku umění a lidství obecně, stejně tak jaké zaujímají postoje a těch narážek je tam prostě spousta. Opět by se dalo najít desítky příkladů v dnešní době(vystavený naprosto obyčejný pisoár, 1000 kondomů napuštěných vodou a obyčenými provázky přivázaný ke stropu). Jednoznačně pětihvězdičková záležitost. () (menej) (viac)