Najväčšia hrozba

Nuž, aby som bola otvorená. Nebol to zlý film, to určite nie, ale za najlepší ho nebudem považovať. Plný klišé a neustále sa odvolávajúci na Ameriku, Rusko a Izrael. Dejová línia po výbuchu zakopla a spadla na zadok. Scenáristi sa potom snažili okľukou nejako vymyslieť ako to všetko spojiť aby to dávalo zmysel. Nakoniec sa to podarilo. Tak Liev a Ben boli v poriadku len mi vadil Morgan. To, čo boli za posledné slová? Pre mňa tesne nadpriemerom 55% (27.01.2011)

Ben "Keflek" (jak se v naší partičce napůl hanlivě říká od doby kdy se začaly veřejně propírat jeho celonoční tahy s kolegou Damonem, které mu nakonec JLo zatrhla, ke kterým se zase s chutí vrátil potom co si JLo zatrhla nehet a odtrhla se a skončil u přesvědčení, že jeho tělo je chrám a on už není nejmladší:)) mě pomalu ale jistě přesvědčuje, že není jenom floutek se skvělou vizáží. Clancyho romány se mi líbí, John Clark hraný Lievem Schreiberem byl příjemným překvapením, o to příjemnějším, že Affleckův Jack Ryan byl rozhodně lepší než Alec Baldwin v Honu Na Ponorku. O Morganu Freemanovi je škoda se rozepisovat, svoji roli Ryanova mentora ztvárnil klasicky skvěle, stejně jako starý agent KGB Anatolij Gruškov (Michael Byrne), oba prezidenti (James Cromwell a Ciarán Hinds) nebo záporák numero uno Alan Bates alias Herr Dressler. Tihle chlapi vypadají ve svých rolích přirozeně, čímž získává prožitek z filmu na síle. Je totiž dost lehko uvěřitelný. Takřka ke všemu hraje výborný soundtrack z dílny Jerryho Goldsmithe, i když vrcholná scéna je podkreslena jinou hudbou - možná nejhezčí operní árií jaká kdy byla napsána - Nessun Dorma z Pucciniho Turandot. (31.01.2003)

Dobrý film o velmi silných obavách.  V těchto dnech asi neplatí to co říká mladý John Connor hodnému modelu 101 série 800: Proč napadnout Rusko, vždyť to jsou teď naši dobrý kámoši. Snad v Bílém domě a Kremlu jsou nějací Johnové Cabotové a Anatolijové Grušovové.  Pokud ne tak možná brzo silné obavy ucítíme. (07.02.2023)

"Jasnější než tisíc sluncí... bývají hřiby... a politici. Studená válka horká bývá, v Baltimoru se rozednívá..." Je mi líto. Ruský prezident Alexandr Nemerov, coby svalnatý a tvrdohlavý, leč ve finále hodný medvěd, mě nepřesvědčil, ze zodpovědného amerického prezidenta Roberta Fowlera se mi (jako obvykle) zvedl kufr a zježily mé filmové klišoidní chlupy po celém těle. R.I.P. William Cabot (i na malém prostoru Morgan Freeman jako vždy Pan herec), jehož smrt mi servírovali jako hlavní chod. Zatímco všechny ty tisíce maminek a dětí, usmažených jaderným výbuchem při zápase na stadionu v Baltimoru, už jen jako zákusek. Nic moc menu. Palec dolů šéfkuchaři. Podle jídelního lístku jsem očekával politickou delikatesu, vonící jako hřebíčkem (do rakve) provoněný svařák, nádherně horkou studenou válku, ale dostal jsem jen vlažný hollywoodský eintopf. (17.11.2019)

Ze všech ryanovek má právě tahle největší potenciál. Ten bohužel drží u zemi příliš košatý scénář bez pevnější kostry, která by tomu všemu dala směr. Ten ultimátní zvrat v půlce potěší, ale následné handrkování s prsty na spoušti od nukleárních zbraní překvapivě nudí, protože režisér povážlivě váhá. Chybí tomu senzitivita a autorská protřelost Johna McTiernana, či politická angažovanost Phillipa Noyce. P.H. Robinson je pouze zdatný řemeslník bez osobitějšího autorského obtisku. Škoda, mohl z toho být nejlepší kus, protože i na toho Bena Afflecka se překvapivě dívat dá. Přesto za 4*, i s přihlédnutím k faktu, že se nejedná o takovou diváckou torturu, kterou bylo sledování předchozích dvou s Fordem. (02.09.2007)