Tísňové volání

Je pravdou, že všichni ti kluci vypadali jako štamgasti Modré Ústřice. Ale ten film má své zajímavé kouzlo. Předně mě zaujala hudba. Dále se mi zvláštní postava, která chodí po Praze se svou loutkou. Romská dívka, která byla těhotná dle svých slov už nejméně hodinu mě také velice pobavila. Ten film má prostě něco do sebe. (08.07.2010)

Zápory: 1. Necharismatická koule Vinklář, která zasypávala svoje okolí neuvěřitelně patetickými kydy. Navíc se ukázala jako velmi nehospodárné těleso, na vyprodukování jednoho kecu do sebe musela natlačit minimálně dva chleby se salámem, takže žrala od začátku až do konce. 2. Nejasný konec. Byl ten někdo zapíchnutý, nebo jenom popíchaný? Klady: 1. Film ukazuje, že socialismus byl daleko horší než to, co u nás máme dnes. Vládla tady daleko větší kriminalita - během jednoho večera řeší Vinklář and comp. znásilnění, vraždu, přepadení, loupež, vandalství. Ulicemi, diskotékami a hotely se potulovala všelijaká individua, od tvrďáckých vymydlených punkáčů přes hambaté tanečnice s liliputem až po prostitutky. 2. Největším kladem je oněch pět závodních cyklistů, kteří se na začátku filmu na pár sekund mihnou... a to je pro mě dostatečným důvodem, aby toto dílo dostalo pět hvězdiček. A je to od csfilmu doopravdy moc hezké, že dávají takové tématické snímky k právě probíhající tour de france. (12.07.2015)

Uf, co to bylo? Nedávno jsem tu psal o filmu Zelená vlna, což je dost nepovedený mix vtipných příhod nějakých měšťáků (z Prahe). Tohle bylo něco podobnýho, jen tam nebyla ta nepovedená komediální složka, prso ukázala jen jedna mrtvola a vše se točilo kolem zasloužilýho policajta a jeho příhod z ohnilé, rozestavěné a špinavé noční matičky Stověžaté, jejíž ranní romantické záběry skrze smogový mrak nenechaly ani mě na pochybách, proč se turistům tak líbí. Prvních třicet minut jsem si říkal, že už by se mohla rozjet ta linka s nezbedným synáčkem, ale ve čtyřicáté páté minutě jsem všechny naděje definitivně vzdal, jelikož do té chvíle se tam neustále rozjíždělo jen policejní auto se třema správňáckýma fízlama. Jistě, všecho ve filmu se jistě děje, opilci, zloději, kurvy a vrazi, i ta pitoreskně zobrazená závadná mládež. Ale to by snad bylo lepší udělat dokument, když je scénář tak slabej v konstrukci příběhu, ne? Nebejt toho závěru, tak to asi pošlu do odpadu, ale i tak čekat hodinu a čtvrt na první a poslední dobrou scénu se sakra nevyplatí. (03.06.2015)

Agitka rozkládající se komoušské bažiny, která nezapře i rozklad vlastní, filmařský. Filmem se motají postavy jako v nějakém nervózním snu člověka, který pracuje na Barrandově (v roce 1985). Z každého záběru je cítit upocený moralismus a hlasitý povzdech uvědomělého umělce, jak jej (a jeho roli ve společnosti) definuje marx-leninská ideologie a její zkroucená normalizační interpretace. Autor se patrně snaží o nějaký kritický realismus či co, zanechává však pouze dojem teatrálnosti a jalovosti. Platí jednoduché: Pokud loajální činitel morálně prohnilého systému moralizuje, jaký výsledek můžeme my i on sám očekávat? Úplně se mi zase vybavila ta doba planosti, pseudomorálky a bezčasí.. Jinak za ocenění stojí jakýsi latentní, nezamýšlený důsledek v podobě víceméně autentické zprávy o každodenním životě esenbácké hlídky, která se bažinou postsocialistické sociální patologie přesouvá ve žluto-bílém žigulu - každodennost zcela zbavená povinného heroického rozměru mužů zákona, jak jej známe z mjr. Zemana nebo pořadu Maják. Zde herecky mistrně vyniká Vinklář v hlavní roli stárnoucího moudrého, unaveného a smutného chlapa, v práci neustále žeroucího odpudivé domácí svačiny. (11.07.2011)

Příslušníci VB a žlutobílé žiguli v akci a ve službách prachmizerného režiséra Miloše Zábranského, který věrně sloužil a dostal příkaz vykreslit dobu typicky zkresleným způsobem. Veksláci, smažky, výtržníci nebo násilníci, vždycky to byla lůza, kterou měl ale bývalý režim svým způsobem pod kontrolou. Josef Vinklář a spol. ukázal, jak oddaně sloužit soudruhům, bojovat s neřádem v (nočních) pražských ulicích a mít fajn příští víkend už v bezpečných ulicích. Film je žalostně natočen. Ukazuje se jen to, co se tehdejší cenzuře hodilo. Samozřejmě scény násilí jsou mírné, jednotlivé přečiny v socialistickém soužití divákovi nezvednou tep, ve filmu není pomalu jediná scéna, který by nevypadala strojeně a pitomě. Z filmu se nějakým nevysvětlitelným způsobem vytratila autenticita. Ani herecky to za moc nestojí. Švestka Vinklář je nesymp k pohledání, do role nijak nezapadl, film nijak nepozvedl. O dalších hercích se také nedá zrovna prohlásit, že by nějak úchvatně hráli. Čím víc se film táhl, nikam se neposouval, o to víc byl nesnesitelnější. Vymydlenost filmu, z něhož byl odstraněn všechen škodlivý p(r)ach, je hodně okatá a naivní. Občas se objevil náznak nějaké potenciálně dobré scény, ale režijní neobratnost nedala vůbec ničemu vyniknout. Film je zřejmě považován za nepovedený socialistický výblitek, protože přílišného počtu repríz se v tv nedočkal. I tak mám pocit, že kdyby se námětu ujal někdo režijně schopný, někdo, kdo umí pracovat se střihem a dynamikou záběru, story by tím získala na potřebné hutnosti, v níž by se (možná) eliminovala scenáristická nemohoucnost a špatné herectví českých herců, od kterých bych to nečekal. Výsledkem je povrchní a režijně nezvládnutá pitomina, jejíž zmanipulovaný obsah ani nedopřává tomu, aby jej divák vnímal kontroverzně. Nic pro ty, kterým se příčí evidentní fabulace totalitních tvůrců, byť s vědomím toho, že režim už oslaboval. Tak takhle by to ale soudruzi nešlo! Tuhle dramaturgicky slabou oslavu práce "esenbáků" nebrat. 20% (18.02.2016)